Kariéru Patrika Štefana doprovázela zranění. Už v době draftu za sebou měl několik otřesů mozku a zdravotní patálie ho doprovázely i dál.
Vždyť první kompletní sezonu odehrál až předloni, před výlukou NHL. Během ní pak působil ve finském týmu Ilves Tampere. Pak se znovu vrátil do Atlanty. Se silným týmem bojoval do poslední chvíle o postup do play-off. Neúspěšně.
Alespoň tak dostal šanci bojovat o mistrovství světa. "Vždycky to byl můj velký sen. Za pozvánku jsem byl moc rád," vyprávěl pětadvacetiletý útočník krátce po svém příletu do Čech před reprezentační kabinou v hale pražské Sparty.
Věřil jste, že vás trenér Hadamczik pozve na šampionát?
Nezabýval jsem se tím. Do posledního zápasu jsme bojovali o play-off, takže jsem na reprezentaci moc nemyslel. Někde v duši jsem ale doufal, že pozvánka přijde. Od patnácti let až do juniorského mistrovství jsem pořád reprezentoval, teď to jen trvalo trochu déle. Chci odvést co nejlepší výkony v přípravě a dostat se na mistrovství světa.
Reprezentaci čeká generační obměna. Cítíte, že nadešel váš čas?
Četl jsem na internetu, nebo v novinách, že starší hráči jako Jarda Jágr a další končí s reprezentací. Bude nastupovat nová generace a rád bych byl její součástí.
Před šampionátem si budete muset zvyknout na evropský hokej. Jak se na to cítíte?
Bude to jiné. Určitě mi ale pomohlo, že jsem minulou sezonu během výluky hrál ve Finsku, takže jsem si hru na větším hřišti vyzkoušel. Zvyknul jsem si tam rychle, dařilo se mi, takže v tom nevidím žádný problém.
V Česku jste dlouho nepůsobil. Kolik hráčů ze současného týmu znáte?
Skoro všechny. Hráče z NHL, také ty, s kterými jsem hrával nebo nastupoval proti nim. Milan Hnilička s Adamem Svobodou přišli do šatny po tréninku jako první. Pamatuju si, že s Adamem Svobodou jsme byli ve Spartě, než jsem odcházel. S Honzou Markem jsem si zahrál výborný hokej v juniorech. Byli jsme kamarádi. Znám hodně kluků a jsem rád, že je můžu vidět.
Zmínil jste už závěr sezony v Atlantě, která se neprobila do play-off. Jaký máte celkový dojem ze sezony?
Převažuje zklamání. Až do posledního zápasu jsme měli šanci dostat se do play-off, ale předposlední zápas jsme prohráli ve Washingtonu a tím pádem pro nás skončila sezona. Kdybychom tam vyhráli, tak teď hrajeme play-off.
Atlanta měla silný tým. Proč se podle vás do bojů o Stanley Cup nedostal?
Opravdu jsme věřili, že se nejenom dostaneme do play-off, ale pak daleko i v něm. Chyběl nám nakonec jeden vyhraný zápas. Ale jenom v něm to nebylo. Měli jsme problémy se zraněním brankářů, Nepovedl se nám začátek sezony. Tým se dával dohromady, déle to trvalo a když prohrajete pět zápasů za sebou, tak je těžké to dohánět.
Měl jste v sezoně znovu zdravotní potíže. Jak se cítíte teď?
Několik zranění jsem prodělal, i jsem podstoupil operaci kýly. Ale teď je všechno v pořádku. Ale posledních pět šest zápasů jsem se cítil asi nejlépe za celou sezonu.
Takže únavu necítíte?
Do posledního zápasu byla šance hrát o play-off, i proto unavený jsem. Na druhou stranu jsem neodehrál všech dvaaosmdesát zápasů, takže mám ještě chuť do hokeje. Bude to pro mě poprvé za několik let, kdy budu moci hrát hokej po sezoně a doufám, že to bude až do konce května.
Vaše žena je Američanka. Co vám říkala na to, že jedete reprezentovat Česko?
Ani jsme o tom moc nebavili. Bylo jasné, že je to pro mě čest. V takovouto nabídku jsem doufal. Souhlasila, abych jel. Ona zatím zůstává s dětmi v Americe. Jsme dohodnutí, že přiletí v polovině května.
Byl jste jednička draftu, takoví hráči bývají většinou v týmech hvězdami. Vaše přínos pro tým je ale jiný. Jak jste k tomu dospěl?
Moje role se opravdu nezakládá jenom na útočení, na což jsem byl zvyklý v juniorech. Je i hodně o bránění. Teď jsem využitelný na všechno: na přesilovky, oslabení, stejně jako hru pět na pět. Udělal jsem si dobré jméno jako bránící centr a defenzívní hráč. Trenér mi může věřit v posledních minutách, když vyhráváme a je potřeba udržet výsledek. Vyhovuje mi to. Vždycky jsem takový hráč chtěl být.
Takže vám nevadí, že jste vedle hlavních hvězd trochu v ústraní?
Doufám, že moje nejlepší sezona ještě přijde. Možná, kdybych letos nebyl tolik zraněný, byla by to má nejlepší sezona. Dařilo se mi i před výlukou. Když se zlepší produktivita, přibydou body za góly a nahrávky, bude všechno jinak.
Zatím jste v NHL věrný Atlantě. Netáhne vás to do jiného klubu?
Nevím, jestli je to dobré, nebo špatné být takovou dobu v jednom týmu. Já jsem v Atlantě šest let, vlastně od prvního dne klubu a beru to jako čest. Váží si mě, potřebují mě a jsem jim platný. I proto o mě mají zájem.
Váš agent přesto naznačil, že byste mohl změnit dres. Vy to tak necítíte?
To se uvidí. Končí mi smlouva, mám ještě jeden rok, než budu volný hráč. Uvidíme, co bude, jak se změní tým a jakou smlouvu nabídnou. Nechci předbíhat. Letos jsem tam byl před svým zraněním hodně spokojený. Zahrál jsem si s Mariánem Hossou a se Slávou Kozlovem. Dařilo se nám.
V Atlantě hraje i Bobby Holík, švagr reprezentačního asistenta Františka Musila. Zjišťoval si o vás předem nějaké reference?
To se musíte zeptat jeho (smích). Každopádně s Bobbym jsme dobří kamarádi. Sedávali jsme spolu v letadle. I mi docela pomohl.
 Václav Nedorost z Floridy skáče po puku u nohou krajana Patrika Štefana z Atlanty Trashers. |
