"Nebylo to vysloveně špatné utkání. Ale zaplatili jsme za tři chyby, které hráči udělali, když měli puk v držení.
Při prvním Hejda nevěděl o hráči, když rozehrával, při druhém stačilo jít důrazněji do souboje a třetímu předcházely zbytečné křížné přihrávky ve středním pásmu.
Američané tam často české přihrávky zachytávali, zahustili ho a těžko se přes něj přecházelo.
Celkově chyběla zápasu z české strany jiskra, tým působil zakřiknutě. Utkání bylo od začátku ospalé, neurovnané. Američané čekali ve středním pásmu a Češi nevěděli, jak se dostat za červenou.
Také si v první třetině moc šancí nevytvořili. Naopak Američané se díky vedoucí brance dostali do pohody a těsně před koncem první třetiny náskok zvýšili. Díky tomu mohli bránit a čekat na další chyby.
Z české strany chyběl pohyb a nápad, jak střední pásmo překonat. Vlastně jsme se nedostali do žádného přečíslení a pořád jezdili do plných. A i když se nahazovaly puky, chybělo lepší načasování, aby si je hráči v pásmu dojížděli.
I přesto, když už se Češi dostali do pásma, vytvořili si tlak. Hráči se bojí, aby při dnešním trendu posuzování zákroků nefaulovali, a z toho vznikají šance. Zvlášť, když útočníky podpoří v pásmu obránci.
Jenomže českému týmu chyběla střelba. Vždyť vlastně střílel jenom Michálek. Po jeho ráně, kterou jemně tečoval Hlaváč, taky padla jediná branka týmu.
Ale třeba v přesilovkách skoro nikdo pořádně nevystřelil. A to je škoda, protože kluci chodili před branku, dobře si dávali puky. Chyběl však někdo, kdo by na sebe vzal odpovědnost.
Milan Hnilička sice dostal tři góly, ale těžko ho z nich vinit. Vždyť všechny padly po chybách. Navíc několik dalších amerických šancí pochytal, třeba sólo Parka před koncem.
Prohra znamená pro tým tu nejhorší možnou variantu. Ve čtvrtfinále bude hrát s Rusy, kteří jsou na mistrovství světa v dobré formě a určitě budou jako vítěz druhé skupiny velkými favority. Ale i s nimi se dá hrát. Budou pod velkým tlakem a záleží, jak ho unesou. Při dobrém výkonu je můžeme porazit."
