Spolu se svým kamarádem Zbyňkem Irglem byl součástí týmu, který vybojoval na mistrovství světa v Lotyšsku nečekané stříbrné medaile. A rádi by teď odešli z Vítkovic do zámoří.
Tahle sezona pro vás byla asi hodně dlouhá, že?
Irgl: Určitě ta nejdelší. Nikdy by mě ani ve snu nenapadlo, že budu až do 20. května na ledě. Jindy mám touto dobou už za sebou měsíc přípravy na suchu.
Hubáček: Už jsem to na sobě pořádně cítil, jsem úplně dodělaný. Posledních pět nocí jsem únavou ani pořádně nespal. Probudil jsem se uprostřed noci a třeba dvě a půl hodiny jsem nemohl zabrat. Už jsem se nemohl dočkat toho, až budu moct vysadit.
Vy jste odehráli poslední zápas sezony v neděli, ale vaši spoluhráči z Vítkovic už trénují na novou sezonu. Tušíte, kdy se k nim připojíte?
Irgl: Zatím nevím. Trenér Miloš Holaň nám psal, ať si pořádně odpočineme, že si to zasloužíme. Ve středu se i s Petrem jdeme domluvit na zimák, co a jak.
Hubáček: Kdyby bylo na mně, skočil bych 20. července rovnou na led... Ale to mi asi jen tak neprojde. Odhaduju, že od pondělí 12. června začneme trénovat. To se kluci z Vítkovic akorát vrátí ze soustředění. Jak to tak vypadá, čekají nás celé tři týdny volna.
Jak ho strávíte?
Hubáček: Já jsem rád, že jsem doma. Bydlím v Brně a tam jsem se za celou sezonu dostal na čtyři dny. Teď budu mít čas obejít rodinu, známé, kamarády. Na dovolenou pojedeme s přítelkyní a dcerou až v červenci v přestávce mezi letní přípravou a nástupem na led.
Irgl: My dovolenou řešíme doma právě teď. Tento týden si chceme vybrat. Minulý rok jsme byli v Egyptě a líbilo se nám tam. Zřejmě si vybereme nějakou podobnou destinaci také letos.
Ostravský klub by rád hráče udrželVýkony Zbyňka Irgla a Petra Hubáčka na hokejovém mistrovství světa sice šéfy extraligových Vítkovic těšily, ale zároveň jim udělaly starosti. Oba hokejisté se totiž netají tím, že by rádi odešli. "Pokud dostanou nabídku z NHL, nemáme šanci je udržet," řekl generální manažer HC Vítkovice Steel Aleš Pavlík. "Zatím ale mají u nás platné smlouvy a my uděláme maximum pro to, aby neodcházeli. Pokusíme se jim vytvořit v rámci našich možností takové podmínky, aby měli ochotu i chuť zůstat." |
Oba dva jste byli na seniorském mistrovství světa poprvé. Kdy jste začali věřit, že se do Rigy dostanete?
Irgl: Já až tehdy, kdy trenér oznámil konečnou nominaci. Předtím jsem samozřejmě doufal, ale s tím, že by se to mohlo povést, jsem moc nepočítal. Když ale chodily trenérovi omluvenky od hráčů z NHL, začali jsme s Petrem počítat, kdo by mohl jet a kdo ne.
Hubáček: Já jsem tomu zpočátku nevěřil vůbec. Na Švédských hrách, které byly těsně před mistrovstvím, se nám dvěma ale docela dařilo a spousta lidí nám říkala, že se tam musíme dostat. Všechno to ale byly spekulace, kterým se nedalo věřit. Pravda to byla, až nám to řekl trenér.
Z mistrovství jste si dovezli stříbrné medaile, ukázali jste se pěknými akcemi. Je to zlom v kariéře?
Irgl: To se teprve uvidí. Zahrát si na takovém turnaji byl můj sen. Jsem strašně rád, že se mi to povedlo a ta medaile, to je pro mě obrovský úspěch.
Hubáček: Teď je to všechno najednou moc rychle. Nikdy jsem nedoufal, že se na mistrovství světa dostanu, a teď z něj mám medaili. Pro mou kariéru to určitě bude znamenat zlom.
V Lotyšsku jste dokázali, že máte na mezinárodní hokej. Vaši hokejoví agenti asi nyní budou mít napilno, že?
Hubáček: Já jsem Mírovi Fryčerovi říkal, že jsem pro svou další kariéru udělal, co jsem mohl. Teď už je všechno na něm. Ale ve Vítkovicích mám ještě na dva roky smlouvu, a pokud nás klub někam pustí, tak jedině do NHL.
Irgl: Uvidíme. Je pár dní po turnaji. Ale jako odrazový můstek se to dá brát. Nějaké nabídky z Evropy jsem měl už předtím, ale také mě ve Vítkovicích váže smlouva a do Evropy mě klub zřejmě nepustí. Zbývá jedině Amerika.
Začnete se učit angličtinu?
Irgl: To bych potřeboval. Nejsem v ní tak dobrý. Když se někdo baví, tak pochytím, o čem, ale potřebuju se zlepšit.
Hubáček: Já už jsem dva roky v zámoří byl, takže základy mám. Jenže tehdy nás bylo v týmu hodně Čechů, takže kdybych měl najednou začít mluvit, asi by to šlo ztěžka. Ale učit se nebudu. Když to vyjde a budu to potřebovat, nechám se hodit do vody a prostě budu valit anglicky.
Ve Vítkovicích jste odehráli prakticky čtyři sezony v jedné formaci. Chtěli byste si zahrát spolu na ledě i v národním dresu?
Hubáček: Ono to málem vyšlo už v Lotyšsku. V zápase s Finy jsme měli jít spolu na led na konci druhé třetiny, ale byl tam nějaký faul, takže já jsem šel na oslabení, kdežto Zbyňa ne. Ale nevím, proč nás trenér Hadamczik nedal dohromady, když přitom lpěl na tom, aby spolu hráli kluci, kteří si vyhovují. Já bych si to zkusil rád. Ještě by to chtělo nějakého šikovného centra. Tímto zdravím vítkovického Romana Šimíčka...
Irgl: Hodně jsme se o tom bavili. Hrát s Hubasem mi vyhovuje a taky mě napadlo, proč to reprezentační trenér s námi nezkusí, když jsme toho odehráli spolu tolik. Ale je to jeho věc.
Co vaše přítelkyně, nehněvaly se na vás, že jste tak dlouho pryč? Obzvlášť poté, co Zbyněk Irgl svým gólem proti Rusku protáhl váš pobyt v Rize o další čtyři dny?
Irgl: Vždyť kvůli tomu jsme tam jeli, abychom tam byli co nejdéle. A i když to tu měla s dětmi těžké, přála mi to jako všichni ostatní.
Hubáček: Za těch sedm týdnů, co jsme byli pryč, toho měly holky určitě plné zuby. Byly doma samy s dětmi. Aspoň jsme jim volali. Pak už jsme i my tlačili očima ručičky na hodinách, aby nám to rychleji ubíhalo.
Jeden sen se vám splnil. O čem budete snít teď?
Hubáček: O NHL. Už jsem ji jednou ochutnal a chci znovu. V září mi bude sedmadvacet a vím, že když neodejdu teď, do Ameriky se už nikdy nevrátím. Chci to ještě jednou zkusit.
Irgl: Těch snů je více. Jedním z nich je NHL, ale těch věcí, které bych chtěl ještě prožít, je opravdu hodně.
