Jakto?
Protože si mě před buly výborně postavil. Řekl mi, ať si najedu k protější tyčce, že tam pošle puk.
Jak pak bylo složité dát gól?
Zkoušel jsem udělat kličku. A brankář reagoval na můj první pohyb. Z toho jsem byl docela překvapený. Tak, že jsem najednou nevěděl, co dělat.
Nakonec z toho byl gól. Co jste cítil, když puk přecházel brankovou čáru?
Tlačil jsem ho tam očima. Pak už jsem měl obrovskou radost.
Po brance jste se ocitl pod klubkem hráčů. Šlo tam vůbec dýchat?
Ale jo. To k tomu patří. (úsměv)
Na začátku turnaje jste byl mimo soupisku, ale v prodlužení jste dostával důvěru. Překvapilo vás to?
Určitě, protože trenér stáhl sestavu na tři útoky. Ale kluci už byli unavení, tak mě tam dvakrát poslal. A to jsem měl šanci už při prvním střídání.
Nenadával jste si?
Nenadával, protože jsem na puk nemohl dosáhnout. Byl rychlejší než já. Ale určitě to byla škoda, protože mi chyběl jenom krok.
Jste teď slavný, to byste před týdnem asi nečekal, že?
(smích) No, to určině ne.
Oslavíte to?
Nejsem žádný pařmen, takže ne. Kluci už ale hlásili, že mě to na večeři bude něco stát.
Český tým ale do utkání nevstoupil štastně, souhlasíte?
To si nemyslím. Sice jsme brzy prohrávali, ale nehráli jsme špatně. Důležité bylo, že jsme přežili dvouminutové oslabení pět na tři.
Nakonec jste výsledek otočili, ale Rusko pětašedesát vteřin před koncem třetí třetiny vyrovnalo. Jak moc velká psychická rána to pro vás byla?
Byla to škoda, bylo chvíli před koncem. Ale už je to pryč.
Co vám před prodloužením říkal kouč Hadamczik?
Vlastně nic podstatného. Zápas byl z naší strany dobrý, stačilo pokračovat ve stejné hře.
Kdy začnete myslet na semifinále?
Jé, to nevím. Před chvíli skončil zápas, užijeme to. Ale máte pravdu, turnaj běží dál. Musíme se koukat dopředu. Asi nás čeká duel s Finskem, počítám, že přes Bělorusy postoupí.
