Uprostřed bouřící šatny vypadal Vokoun jak z jiného světa. Po pár minutách vstal a zamířil dlouhou chodbou na rozhovor s vyčkávajícími novináři.
Když už se k nim blížil, procházeli kolem něj kanadský asistent Craig McTavish a tiskový mluvčí Brad Pascall.
A hned cosi spustili. Vokoun se jim snažil něco vysvětlit, ale oba muži v černých oblecích se skoro ani nezastavili, vůbec jeho slova neposlouchali.
Český gólman stál jak strnulý a koukal se, jak odcházejí. Po chvíli mávl rukou, otočil se a se zaskočeným výrazem dokráčel s ještě s betony na nohou k žurnalistům.
Co se stalo?
Měl jsem slovní přestřelku s Heatleym, který minutu před koncem napadl našeho hráče. Pak začal pořvávat i na mě. Byly to sprosté nadávky. A já jsem mu v afektu řekl něco, co mě teď hodně mrzí. Bohužel se to stalo. Snažil jsem se mu omluvit, ale oni to po porážce samozřejmě nevzali.
Je vidět, že vás to dost vzalo. O co tam přesně šlo?
On mě slovně napadl. Řekl jsem mu něco ve vztahu k tomu, co se mu stalo. (Heatley při autonehodě zavinil smrt svého spoluhráče Snydera, pozn. aut.) Teď je mi to hrozně líto. Mám z toho těžkou hlavu. Co k tomu mám říct? Zkazilo mi to celou oslavu. Takové věci se nedělají, to samozřejmě vím. Snažil jsem se mu omluvit, ale nevzal to. Jsou hrdý národ, navíc prohráli. Co se dá dělat.
Máte teď vůbec chuť slavit?
Slavit určitě umím, mám rád dobrou náladu. Tenhle incident mi oslavy samozřejmě pokazil. Ať udělám člověk, co udělám, jsem tady v těžké situaci. Vím, že se to nedělá a je mi to líto, ale snažil jsem se omluvit. To je všechno, co pro to v tuhle chvíli můžu udělat. Je to těžké. Celý šampionát jsem pod obrovským tlakem, nechci udělat chybu, prostě jsem to nezvládl. Jak je ale vidět, Kanaďani moji omluvu prostě nechtějí přijmout.
Budete se snažit Heatleyho nějak kontaktovat?
Já na něj nemám číslo. Pokud by kdykoli chtěl, tak bych se mu rád omluvil ještě jednou. Zkoušel jsem to i při podávání rukou. Ale si se mnou potřást nechtěl, což chápu. Při hokeji se řekne spousta věcí, nadává se, ale tohle jsem udělat neměl.
Co pro vás znamená stát se šampionem?
Mistrovství jsme tvrdě odpracovali a zaslouženě ho vyhráli. Finále s Kanadou byl jenom důkazem toho, že jsme jako tým byli skvělí. Hrozně jsme toužili po zlatu, bylo to vidět na práci celého mužstva.
Jak moc si ceníte, že jste ve finále neinkasoval?
Pro gólmana je nejlepší vyhrát mistra světa. Samozřejmě nula je pěkná, ale odehráli to také ostatní. Bojovali jsme jako lvi a zaslouženě vyhráli.
Byl jste také vyhlášen nejlepším brankářem turnaje, to určitě potěší, že?
Jsem rád, ale není to až tak důležité. Nikdy v životě jsem nic nevyhrál. A teď titul a ještě nejlepší gólman. Je to krásné, ale individuální ocenění je daleko za tím týmovým.
Jarda Špaček vás chválil, dokonce vás přirovnal k Dominiku Haškovi. Cítíte se tak dobře?
(úsměv) To mě těší. Ale bude strašně těžké se někdy Dominikovi vyrovnat, protože to, co dokázal on, se už nikomu nepovede.
Celou sezonu jste měl špatnou a taková krásná tečka. Jak to děláte?
To je hokej, je nevyzpytatelný. Měli jsme tady skvělé mužstvo. Ze začátku jsem byl nervózní, příprava nevyšlo úplně optimálně. Ale kluci mi po příjezdu do Vídně pomohli, skvěle bránili.
V jakém okamžiku jste uvěřil, že finále s Kanadou dotáhnete do vítězství?
Až když jsme dali třetí gól. Kanaďani tlačili. Je to ofenzivní tým. Gól můžou dát kdykoli.
Napadalo vás v průběhu zápasu, že je zlato tak blízko?
Člověk se snaží soustředit, gól může padnout kdykoli. Stačí nějaká blbá dorážka. Ale hráli jsme v pohodě. Po druhé třetině nám kouč Růžička řekl, ať se zbytečně nehrneme dopředu, k vítězství nám stačilo vyhrát 1:0.
Měl jste během šampionátu nějakou krizi?
Zlomových momentů bylo hrozně moc. Bylo by nefér říct, že jsme tady všechny jasně přehráli. V rozhodujících okamžicích jsme měli spoustu štěstí. Ale bez štěstí se nedá vyhrávat. Minulý rok jsme ho postrádali, letos nám dopřálo.
