Nash jako kanonýr, Thornton jako nahrávač. Pětadvacetiletý centr Thornton patří k hvězdám NHL. Při výluce v zámořské lize okouzlil v této sezoně fanoušky ve švýcarské lize, v Davosu hrál právě s Nashem. A teď i na mistrovství světa.
"Je to opravdu fajn kluk, snadno s ním vyjdete," citovala jeho spoluhráče Nashe internetová stránka ESPN. Jako nejmladší z trojice bratrů si Thornton v dětském pokoji lepil po stěnách plakátyWayna Gretzkého.
Hvězda turnaje Jenže se svou postavou spíš připomíná Erika Lindrose. Silný, vysoký, těžko odstavitelný od puku. Dobrý technik. Ale také tvrdý hráč, občas až příliš.
Stejně jako Lindros byl jedničkou draftu, v roce 1997 si jej v dražbě talentů na prvním místě vybral Boston. Před první sezonou v NHL si ještě najal kondičního trenéra, na sílu spoléhá.
Jenže vstup do NHL mu nevyšel, obrovské očekávání nenaplnil. Pak však čísla v jeho statistikách začala narůstat. V sezoně 2002–03 nasbíral úctyhodných 101 bodů. Brzy se z něj stal i kapitán týmu.
Hokejový život mu kazí jen zranění, kvůli potížím se zády mu lékaři hrozili předčasným koncem kariéry. Thornton však hraje dál. Loni v létě zářil na Světovém poháru, který s Kanadou vyhrál. Oblíbené číslo dresu 19, jež nosil podle Steva Yzermana, tehdy vyměnil za 97.
Zatímco řada Kanaďanů si vybrala během výluky NHL odpočinek, Thornton s Nashem zamířil do švýcarského Davosu. I tady však předvedl svou tvrdost. Dostal pokutu a stop na čtyři zápasy za napadení brankáře Sulandera.
V zámoří si musel odsloužit veřejně prospěšné práce v právním oddělení psychiatrické léčebny, které dostal za to, že se připletl do rvačky před barem.
Jenže hlavně sbíral body, bruslil se žlutou helmou pro nejproduktivnějšího hráče týmu. "Musel jsem si na ni chvíli zvykat, je ošklivá," řekl.
S Davosem pak vyhrál vánoční Spengler Cup a nakonec i švýcarský titul. Včera proti Česku útočil na další vítězství.
