■ 1. Velký výběr hráčů.
Nahrálo nám, že nezačala NHL a nejlepší čeští hokejisté byli vytížení v extralize. Pak byli rozehraní, navíc je měl trenér Růžička na očích. Měl na výběr 50 nejlepších českých hráčů.
■ 2. Vhodně poskládaný tým.
V týmu byli technici i důrazné typy hráčů jako Vašíček, Varaďa nebo Čajánek.
Jsou to bojovníci, navíc šťastné povahy. Ne každý je ochoten sedět na střídačce deset minut za třetinu. Kluci utvořili výbornou partu.
■ 3. Brankář Vokoun.
Málokdo mu věřil, v lize nezářil. Brankářská jednička – letos to nebyla jednoznačná volba, ale trenér Tomáše Vokouna podržel a ten byl od třetího zápasu vynikající.
■ 4. Jaromír Jágr.
Ten se mi líbil víc než v dobách, kdy válel v NHL. Hokejově zmoudřel. Je to individualita, ale hrál pro tým. Dřív mi přišlo, že to hrál hodně na sebe. I se zlomeným prstem vynikal, zařídil důležité góly.
■ 5. Obrana.
Zlepšovala se celý turnaj, ve finále Kanadě nic nedovolila. Ve srovnání s výkony v přípravě nastal na mistrovství skvělý obrat. Nejvíc se mi líbila dvojice Židlický, Fischer. Skvěle se doplňovali.
■ 6. Martin Ručinský.
Byl to velký otazník nominace a stal se trumfem, který se možná o zlato zasloužil nejvíc. Stále se zlepšoval, trefil se ve finále, jediný proměnil penaltu ve čtvrtfinále. Přitom 3 měsíce nehrál.
■ 7. Trenér Růžička.
Je mladý, umí riskovat a většinou mu to vychází. Málokdo by vzal Ručinského. On mu věřil i proto, že jsou kamarádi. A nespálil se. Nebál se točit sestavou. Nejlepší tah? Že dal Ručinského k Jágrovi.
