Na starém ruzyňském letišti čekaly na hokejisty zhruba dvě stovky fanoušků. Hráči, trenéři a funkcionáři se z letadla vydali špalírem převážně letištního personálu do haly.
Mužstvo přivedl do vestibulu starého ruzyňského letiště kapitán David Výborný. Hned za ním kráčel Tomáš Kaberle, který se dočkal vřelého uvítání. Jeho babička, která seděla na lavičce, rychle vyskočila a s potleskem k němu běžela.
To už vedle něj stál jeho bratr František s malou dcerkou Francescou v náručí. V mžiku kolem nich byla horda fotografů. Podobné obrázky byly k vidění v celé hale. Se svými potomky se vítal Hnilička, Šlégr nebo Židlický.
Pro hokejisty bylo připraveno pohoštění. Na stolech bylo plno chlebíčků, vína, šampaňského, džusů i minerálek. Ti si toho však moc nevšímali. Věnovali se svým manželkám, přítelkyním, rodičům nebo příbuzným.
Pak už kdosi zvolal: "Novináři, jestli chcete na krátkou tiskovku, za minutu vzadu začíná!"
Bylo to spíš uvolněné setkání se žurnalisty a fotografy, kteří mohli pořídit zajímavé záběry.
Na koženém gauči už seděli Jágr, Šlégr, Ručinský a kapitán Výborný. Na druhé straně sedačky byl kouč Růžička a manažer Kusý. Na hokejistech bylo patrné noční hýření. Leskly se jim oči, byli rozesmátí, dobrá nálada z nich jen sálala.
"To víte, užíváme si to," pravil Jiří Šlégr, kterého Jágr se smíchem určil mluvčím. Jak dlouho probíhaly nedělní oslavy? "Dlouho, někteří vůbec nešli spát," přiznal Šlégr. "Titul mistra světa se slaví hodně a dlouho," dodal vzápětí.
Mezi hosty, kteří přišli uvítat hokejisty přímo na letiště, byla i Liběna Hlinková, vdova po legendárním trenérovi. "Patří sem," řekl Šlégr poté, co se s ní stejně jako ostatní spoluhráči srdečně přivítal. "Na Světovém poháru jsme pro Ivana Hlinku zlato nezískali, jsme rádí, že to vyšlo ve Vídni."
Náhle se všichni zvedli a postupně začali odcházet na letištní plochu, kde na ně čekal připravený autobus. "Už se na fanoušky těšíme. Cítili jsme jejich podporu jak ve Vídni, tak z domova," řekl Martin Ručinský.
Jágr se musel každou chvíli s někým fotit. Jednou k němu přistoupili mladé pracovnice letištního personálu, postál i svalnatému celníkovi.
Za pět minut projížděl autobus kolem fanoušků, jenž čekali před vestibulem. Okamžitě začali běžet a zdravit své hrdiny. Cíl cesty? Staroměstské náměstí!
Staroměstské náměstí
Hráče vezl stejný autobus, jaký jim sloužil v době šampionátu ve Vídni. Teď už byl nazdoben velkými nápisy "Mistři světa 2005" a před čelním sklem ho zdobil na odiv vystavený pohár pro šampiony.
Během cesty zdravily hokejovou výpravu stovky Pražanů podél ulic. Hráči se otevřenými střešními okny vysoukali až na střechu a tam si užívali triumfální jízdu.
"Když se něco takového povede, tak oslavy jsou na tom nejkrásnější," řekl Šlégr před odjezdem z letiště. "Už se nemůžu dočkat, až tam budeme."
|
Zlaté Staroměstské menu |
V centru města se už s předstihem srotily desetitisíce fanoušků, řada z nich v národních dresech. Zahraniční turisté se nestačili divit. "Mistři, mistři," nebo aktuální obměna tradičního pokřiku českých příznivců: "Hop, hop, hop, kdo neskáče, není Čech. Hop, hop, hop, ukaž nám svůj malíček."
O zábavu se staraly revivalové skupiny, na náměstí stojí ve směru k Týnskému chrámu dvě velkoplošné obrazovky. Když se na nich objevily obrázky přistávajícího letadla s českými hokejisty, propukla celým náměstím obrovská vlna euforie.
V pohohovosti byla záchranná služba, městská policie zase střežila Husův pomník a jeho okolí. Všichni čekali na příjezd hokejistů. Čas jim krátilo vystoupení skupiny Divokej Bill. Na Staroměstském náměstí nebylo k hnutí.
Mezitím se žlutý autobus s nápisem Mistři světa 2005 přiblížil k Pařížské ulici. Cestu z Ruzyně za asistence policejního doprovodu zvládla za půl hodiny. Ve čtvrt na šest se objevili mistři světa na náměstí. Celý tým byl na střeše autobusu. Fanoušci jásali.
Ještě ze střechy autobusu se na nejbližší snesla sprcha šampaňského, pak hráči vystoupali na pódium. Vyvolávala se jejich jména. Šampaňské teklo proudem. "Jsme tým, Česká republika. Všichni jsme do toho dali srdce, proto jsme vyhráli," zakřičel do mikrofonu Tomáš Vokoun.
Sklidil bouřlivý potlesk, stejně jako o chvíli později Vladimír Růžička. "Děkujeme všem, jak jste nám fandili. Chtěl bych poděkovat všem hráčům. Musíme na ne být hrdí. Jsou to Češi," zvolal trenér. Hokejisté poté byli jeden za druhým vyzpovídáváni moderátory.
Atmosféra byla fantastická. Jenom skandování hesel moderátora občas znělo křečovitě. Fanouškům to ale vůbec nevadilo. Lačnili po každém slovu hokejistů. Jiří Šlégr přivedl na pódium i Liběnu Hlinkovou, vdovu po tragicky zesnulém trenéru Ivanu Hlinkovi. Jeho fotka byla vystavená v poháru pro mistry světa. Hokejisté ve Vídni bojovali i za něj.
Když v závěru zazněla píseň We are the champions, všichni hráči se drželi kolem ramen, stejně jako české hymně. Tu zpívalo na třicet tisíc lidí, kteří na Staroměstské náměstí přišli titul hokejistů oslavit...
