Jsem rád, že jsem mohl toto utkání vidět na vlastní oči, protože to byl vynikající zápas.
Oba týmy předváděly fyzicky náročnou a divácky atraktivní hru. Česku se po dlouhých letech podařilo probojovat se do finále a to je také skvělé.
Čeští hokejisté byli proti Američanům psychicky svázaní, protože si uvědomovali důležitost utkání a taky jim v podvědomí leželo rok staré vyřazení z Prahy. Z kluků tlak spadl a k výbornému výkonu se rozehráli třeba Aleš Hemský, Marek Židlický či Tomáš Vokoun.
Ale Češi podali tak skvělý výkon, že musím pochválit celý tým, neboť každý v něm měl svoji specifickou úlohu a tu splnil na sto procent. Za to si všichni zaslouží obdiv.
Heroický výkon podal Jaromír Jágr, jehož smůla pokračovala ránou pukem do tváře. Hrál hodně na spoluhráče a i když na něm pořád visí minimálně jeden či spíše dva protivníci, tak dokáže vytvářet šance.
Je pro tým skutečným příkladem. Schválně jsem ho sledoval a v šesti po sobě jdoucích střídáních dokázal vytvořit nějakou šanci. Když v první třetině ležel na ledě, běhal mi mráz po zádech. Je moc dobře, že se hned vrátil do hry.
Seveřané už dávno nehrají silně defenzivní hokej, svůj styl změnili. Maji tak deset hráčů světové extratřídy, o to cennější sobotní triumf českých hráčů je. Z týmu Švédska se mi líbili nejvíce Daniel Alfredsson a také báječně chytal Henrik Lundqvist. O větší hodnotu je vítězství nad takovýmto soupeřem.
