Špaček spal o Vánocích v přilbě

Hrádek u Rokycan - Kdyby kráčel hokejista Jaroslav Špaček ve stopách rodičů, byl by z něj stolní tenista. Osud, naštěstí pro český hokej, určil jinak. A udělal dobře. Třicetiletý obránce dnes přispívá k radosti tisíců fanoušků. Ve sbírce má olympijské zlato z Nagana, dva tituly mistra světa. O další teď bojuje v Praze.

„Já nechtěla, aby hrál hokej. Na konci první třídy ho vybrali do rokycanské základny. Když jsme se jeli z Hrádku podívat na zimák, zrovna hráli třeťáci. A trenéři jim nadávali, hulákali. Manželovi jsem zoufale říkala: Sem chceš dát našeho Járu?“ vzpomíná maminka Marie Špačková.

S ping-pongem skončila, stejně jako její muž Jaroslav. Volný čas věnovali hokejové lásce svých synů Jaroslava a o tři roky mladšího Petra. „Jardův ročník byl povedený, v Rokycanech se utvořila skvělá parta. Mezi kluky i mezi rodiči. Nasmažili jsme řízky a jezdili na turnaje. A tam došlo i na učení. Básničky, matematika, co a kde šlo,“ popisuje Jaroslav Špaček starší.

Sport vyplnil téměř všechen volný čas. Ve škole Jaroslav neměl problémy. „Jednou rozbil okno. Vrátil se po nemoci a s klukama ze třídy trávili čas před družinou mezi starými domy. Kamarádi mu říkali: všichni už rozbili jedno okno, jenom ty ne... On vzal kámen a šup s ním do skla,“ směje se maminka.

Jardovi doma vždycky chutnalo, jídlo má rád. „Ale kulatý obličej má po mně, to zkresluje. Možná má trochu nadváhu, ale není tlustý,“ vehementně hájí syna otec.

„Má devadesát kilo. Není moc velký, ale sílu a stabilitu potřebuje,“ říká a dodává další historku. „I trenér Bukač mu kdysi na srazu reprezentační dvacítky říkal, že je tlustý a na ledě se neuveze. To měl přitom 70 kilo. Třeba Ujčík, vycepovaný z Jihlavy, Jardovi tehdy připadal jako golem. Říkal: Táto, s tím musím něco dělat, jinak mě u mantinelu začnou odhazovat jako papír od sekaný...“

Vánoce, to byla u Špačků vždy přehlídka hokejových dárků. „V posteli pak Jarda i Petr spali s helmama na hlavě, bruslemi na nohou nebo alespoň s hokejkou.“

Česká liga, titul ve Švédsku, NHL. Hvězdná cesta a třpyt dolarů Jaroslavovi hlavu nezamotaly. „Bydleli jsme v bytě v Rokycanech, v Hrádku měli zahrádku a toužili po vlastním domečku. Jednou Jarda přišel a řekl: Nechte si ho postavit. On nám tím chtěl vrátit péči. Vždycky říká, že za všechno vděčí hlavně nám,“ říká Marie Špačková.

Dobře ví, že syn se z Ameriky vrátí: „On má zlatou povahu. Říkáme, že by se dokázal bavit i s čertem. Má tu strašně kamarádů, bez nich by nevydržel. S manželkou Lenkou mají parcelu pár kilometrů od Rokycan, tam si jednou postaví svůj dům.“

BRATŘI ŠPAČKOVI v ÚTLÉM VĚKU. Jaroslav (vlevo) je o tři roky starší než Petr. Oba hrají hokej.

Jaroslav Špaček očima maminky Marie

Jaké nosil ze školy známky?
Učil se dobře, ve škole problémy neměl. Zkoušel i vysokou školu, nejprve Pedagogickou fakultu, zeměpis a tělocvik, a potom FTVS. Ale s profesionálním hokejem to skloubit už nešlo.

Co dělal vždycky nerad?
Uklízel.

Za co nejvíc utrácel své kapesné?
Neměl ho nijak veliké, ani moc neutrácel. Později s bratrem spíš šetřili a pak vyrazili s kamarády na zábavu.

Na kterého hokejistu si hrál?
S mladším bratrem nejvíce obdivovali útočníka Jiřího Lálu.

Jakým jídlem jsme mu udělali vždycky radost?
Určitě maso, má rád třeba uzené koleno. A vždycky se těšil na omáčku s hovězím masem na česneku.

Kdy se vrátil z ledu nejvíc potlučený?
Nerada mluvím o zraněních, nechci je přivolat. Rameno a třísla, s těmi si užil své. Zuby si nevyrazil na ledě, ale za domem v Rokyanech na asfaltě při bendy hokeji s tenisákem.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Ten, který souvisel s hokejem. On i Petr dokázali po Štědrém večeru usnout s přilbou na hlavě nebo bruslemi na nohou.

Chtěli jste mu hokej někdy zakázat?
Určitě ne. Ani by si ho nenechal vzít.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Rozhodně, byl velký bordelář. Až manželka ho usměrnila.

Čeho se bál?
Vážného zranění. Že by se jako malý bál třeba bouřky nebo pavouků, to si vážně nevybavuji.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Měl období, kdy musel mít za každou cenu poslední slovo. Poslední facku kvůli tomu dostal už před nastávající manželkou.

Jaroslav (vlevo) je o tři roky starší než Petr. Oba hrají hokej.

Davídek, následník rodu Špačků, se narodil 18. února loňského roku. Bude hokejistou?

Maminka Marie doprovází syna Jaroslava ke svatebnímu obřadu. Ten se konal v kapličce na zámku Kozel.

Slzy dojetí po vítězném finále na olympiádě v Naganu.