Nebýt hromového řevu fanoušků, cinkaly by tyčky jako při znovkohře. Cullen, Výborný, Malone, Jágr.. ti všichni orazítkovali konstrukci branky při samostatných nájezdech, hokejovém dramatu s nešťastným koncem v Sazka Areně.
"To zamrzí. Překonáte brankáře a pak trefíte tyč," soukal ze sebe zklamaný Jágr po zápase. Po své penaltě praštil vztekle hokejkou o plexisklo, nedokázal zkrotit emoce. "Prostě spontánní reakce," říkal.
Ale popořadě. Jako první jel Matt Cullen, dlouho čekal a pak poslal puk do tyčky. Po něm David Výborný. Ten měl ke gólu také blízko, oklamal brankáře Conklina, ale také trefil jen konstrukci. "Měl jsem i štěstí," prohlásil americký gólman.
"Na druhou stranu, my dali tyčky taky," připomněl brankář, který dostal přednost před zkušenějším Mikem Dunhamem. "Nebylo to jednoduché rozhodnutí," řekl americký trenér Laviolette. "Dunham hrál dobře, ale chtěli jsme zůstat u systému střídání brankářů. Zápas s Dánskem nepočítám, ten pro nás neměl význam. Vyplatilo se nám to, oba brankáři chytají skvěle."
Po dvou nepovedených blafácích se puky odrážely od železa znovu. Nejdřív obrovitý útočník Malone, po něm Jágr, jemuž diváci věřili nejvíc. I podle hluku, kterým vyprovodili jeho nájezd.
Netrefil se kanonýr Drury ani mladík Průcha, na jehož bezstarostnou drzost trenéři sázeli. "Na penalty jsme si stoprocentně věřili," tvrdí kouč Slavomír Lener. "Tým chtěl prý sice rozhodnout už v prodloužení, hraném poprvé v historii ve čtyřech hráčích na obou stranách. "Proto jsme vybrali ofenzivní typy hráčů," řekl český trenér. V posledních dvou minutách už ale tým neriskoval a hrál tak, aby zápas dovedl až k samostatným nájezdům.
Uspěl až jeden z neznámých pěšáků, suverénním blafákem do forhendu překonal bezchybného Vokouna. "Hrál za USA v Deutschland Cupu a asistent Greg Poss vypozoroval, že umí tuhle skvělou kličku," chválil hráče německého týmu Mannheimer ERC kouč Laviolette. "Dali jsme mu šanci a on ji využil." Poslední jel zkušený centr Dopita s vědomím, že musí dát. Přestřelil...
"Jsem na hráče hrdý, udělali pro úspěch všechno," řekl na tiskové konferenci po svém posledním zápase u národního mužstva trenér Slavomír Lener. "Ještě nikdy jsem neviděl takovou oddanost a hlad po vítězství." Hráči se při penaltách drželi kolem ramen, stejně jako v semifinálových utkáních na olympiádě v Naganu i na šampionátech v roce 1999 a 2001.
Tentokrát naganské kouzlo nefungovalo. "Jestli někdo něco nečekal, tak to, že z pěti penalt nedáme ani jednu," uvedl Lener. O penaltách před zápasem příliš nedumal, věřil, že tým rozhodne zápas v normálním čase. "Do detailů jsme to promyšlené neměli, připravené byly jen nějaké varianty."
Těžko říct, jestli na klíčový moment celého turnaje chyběl Reichel, který překonal v Naganu jako jediný legendárního Kanaďana Roye. Nebo naopak nečekaný trumf, jako kdysi zadák Jaroslav Špaček, jenž rozhodl rozstřel s Kanadou v Lillehammeru v roce 1999. Ten vytáhli Američané, ze všech střelců uspěl právě a jen obránce.
Stejně jako na posledním domácím šampionátu v roce 1992, ani tentokrát tým nepostoupil po remíze 2:2 a samostatných nájezdech. Historie se opakuje, jen tehdy vystoupalo Československo o stupínek výš, dosáhlo na bronzovou medaili. Teď končí hokejová sláva už ve čtvrtfinále.
