"Narazila na sebe dvě mužstva, která praktikují podobné obranné styly, jak v obranném, tak ve středním pásmu a z tohoto měření vyšla vítězně Kanada, předčila nás hlavně díky dobré obraně a velkému důrazu před brankou.
Naši hráči dobře začali, měli šance, ale naráželi na skvěléhu Burkea. Byla škoda, že se ani jedna střela neujala. Kanaďané nás pak předčili v důrazu před brankou. Góly dávali z protiútoků a z dorážek. Nahrávali jim v tom chybující obránci. Beci se poprvé setkali s takhle důrazným mužstvem a v té konfrontaci neobstáli.
Za stavu 3:0 přišlo střídání gólmanů, odstoupil do té doby skvělý Burke a Kanaďané přestali hrát. Přišly velké chvíle Martina Straky a Roberta Reichla, kteří dokázali mužstvo strhnout a byli jasně nejlepšími hráči týmu. Luongo nebyl tak jistý a na začátku třetiny přišlo vyrovnání.
Tam to chtělo chvíli tento stav podržet. Hráči si asi najednou řekli: "Máme je, porazíme je." Asi se chtěli nadechnout. Ale Kanaďané do nás najednou zase šli, napadali, přidali důraz a strhli vítězství na svou stranu. Tam byla velká škoda Dudova zbytečného oplácení. Připravil nás tak o přesilovku.
V utkání neobstála obrana. Je potřeba připomenout, že jí zatím žádný soupeř neprověřil tak, jako Kanaďané, ale hráči se z toho musí poučit. Obránci nedokázali udržet přečíslení, chybovali v rozehrávkách.
Vokoun byl až do svého střídání docela jistý, určitě lepší, než pak Málek. Ale ten vůbec neměl snadnou pozici. Bohužel nevyšel tak, jako Švédům ve čtvrtfinále proti Finsku, kdy střídal Salo a Telqvist pak nepustil ani gól. Kdyby Málek udržel čisté konto, určitě bychom vyhráli, ale Kanadský důraz mu nedělal dobře a obránci mu nepomohli.
Padlo hodně gólů. Na semifinále mistrovství světa až nezvykle mnoho, ale jedno je jisté, kdyby nemusel vystřídat Burke, tolik by jich nebylo.
Nemyslím si, že by hráči nenašli dost motivace pro utkání o bronz. Není to sice boj o zlato, ale pořád je lepší vracet se s bronzem, než s prázdnou."
