Penalty bývají považovány za naprosto nevyzpytatelné. Prý rozhoduje "klika". Jenže čeští hráči díky své šikovnosti a sebevědomí ovládnou také nájezdy. Dvakrát v nich předčili Kanaďany: na olympiádě v Naganu a na mistrovství světa v Lillehammeru.
V letošním semifinále pokořili i Švédy. "Hodně jsem si věřil," tvrdili svorně oba úspěšní kanonýři Procházka a Ujčík. Doplnil je fantastický brankář Hnilička, jemuž se zákrok v první sérii vůbec nepovedl. Jenže nesložil se a posléze bravurně vyrazil třeba ránu slavného Sundina.
A že při českém týmu v závěru finále stáli všichni svatí? Kdo ví... Za stavu dva dva Hnilička zneškodnil jasnou příležitost Ylönenovi. Zachránil výsledek velice rychlým přesunem ke druhé tyčce.
Ale ne náhodou. Jeho finský konkurent Nurminen byl v zápase o stupeň horší, nikoliv nešťastnější.
Za chvilku se do šance prosmýkl Laaksonen, ovšem při bekhendovém pokusu selhal. O notný kus přestřelil. Kdežto Moravec v prodloužení v téměř totožné pozici vyčaroval chytrou kličku a prostrčil puk za čáru. To není štěstí, ale klasická česká šikovnost.
Dobrá, k Moravcově akci už nemuselo střetnutí doběhnout. Kiprusoff si v nastaveném čase rovnal puk před odkrytou brankou. Hnilička se teprve sbíral z ledu. Jenže vtom finskému zadákovi zezadu nadzdvihl čepel Dopita a kotouč poslal pryč.
Právě přístup vsetínského šéfa dokumentuje úžasné sepětí kolektivu. V partě kapitána Reichla přijal odlišnou roli. Třebaže se mu nevedlo v koncovce, nenechal se otrávit. "Šance jsem nedával, ale dávali jiní," řekl. "Já jsem to tady odbojoval."
 Čeští hokejisté Tomáš Vlasák a Jaroslav Hlinka na kolenou |
