„Kanadští hráči o sobě vždycky říkají, že jsou nejlepší. Na to jsem zvyklý. Ale jestliže jsou nejlepší, proč tedy nevyhrají?“řekl Klesla. Tato poznámka, otištěná ve všech torontských denících, popudila mnoho kanadských hokejových „patriotů“, kteří nejsou schopni se smířit s faktem, že svět je nejen dohnal, ale v mezinárodních soutěžích i předehnal.
Zmíněný výrok asi nejvíce rozpumpoval adrenalin velmi populárnímu kanadskému koučovi Donu Cherrymu, o němž je známo, že evropské hokejisty rozhodně nemiluje. Před lety o něm nejuznávanější torontský sportovní novinář slovenského původu George Gross napsal, že „jej nikdy nikdo neobvinil z přílišné moudrosti“.
Don Cherry, v Kanadě přezdívaný Grapes, kdysi úspěšný kouč (koučoval mj. Boston Bruins v dobách jejich největší slávy), nyní velmi populární komentátor veřejnoprávní TV stanice CBC. Vystupuje zde s programem „Coach’s corner“, ve kterém se bezpochyby fundovaný hokejový odborník bohužel chová jako neuvěřitelný šovinista a demagog. Přesně ve světle tohoto popisu se projevil v sobotním „koučově rohu“ , když analyzoval zmíněné juniorské mistrovství světa.
O Kleslovi začal mluvit jako o nevděčníkovi, kterému Kanada otevřela náruč a umožnila mu zde hrát a vyvíjet se, a on si dovolí zpochybňovat „bezkonkurenční“ kanadské hokejisty. Prohlásil, že devět členů českého týmu, kteří hrají v Kanadě, zabírá místo devíti kanadským juniorům. Právě tuto skutečnost označil komentátor za hlavní příčinou toho, že kanadský tým mistrovství nevyhrál. Argumentoval tím, že kanadský tým je stejně nejlepší, když jako jediný tým na světě získal třikrát po sobě medaile, i když ne zlaté.
Demagogové, zdá se, nemají se zdůvodňováním těžkosti. Přitom nebyl nijak schopen nad slunce jasný a naprosto logický argument, pronesený Rostislavem Kleslou, vyvrátit. Na otázku svého kolegy v tomto pořadu – proč tedy kanadský tým nevyhrál - odpověděl, že jsou příliš často měněni trenéři.
Celá věc připomíná situaci v anglickém fotbale po druhé světové válce. Albion, který dal světu fotbal - stejně jako Kanada, která dala světu hokej - byl nezpochybnitelně přesvědčen, že jeho fotbalisté jsou nejlepší z nejlepších, nebyl schopen smířit se s myšlenkou, že svět jej předehnal. Vzalo to hodnou chvíli, než fotbaloví mocipáni nechali ostrovní fotbal vystoupit z ulity, přizpůsobit se světovému vývoji a pozvolna se dostat zpět na špici.
Po olympiádě v Naganu v roce 1998, kde kanadský hokej zanechal nemastný, neslaný dojem, a třech mistrovstvích světa, na kterých dominovaly evropské týmy (o vítězství evropských juniorských týmů na světových šampionátech po mnoho let ani nemluvě), je nyní na čase, aby Kanada udělala se svým hokejem patřičné kroky a předešla tak dalším zklamáním. Je více než jasné, že dogmatismu většiny kanadské hokejové obce přispívá bezkonkurenční jedinečnost zámořské NHL.
A tady jsme u jádra věci. V NHL v posledních letech dominuje mnoho evropských hráčů, jsou tam již i první průkopníci v řadách koučů (Hlinka v Pittsburgu a Suhonen v Chicagu) a asistentů – jeden dokonce u posledního vítěze New Jersey Devils (Vjačeslav Fetisov), a podle všeho tento trend bude pokračovat.
Může být průkaznějšího vysvětlení stagnace severoamerických hráčů?
Jarda Holík, dávno již legenda českého hokeje, nás již podruhé za sebou potěšil. O nic méně, než kdysi, když rozehříval srdce jako hráč. Zejména, když rozhodl vítězným gólem na Mistrovství světa 1972 v Praze a také svými pověstnými rvačkami s Ragulinem.
Kluci, byli jste fantastičtí, gratulujeme!
Z ontárijského Bramptonu srdečně své čtenáře zdraví a každý den hezký přejí Věra a Petr Kohoutovi. Chcete-li nám psát: pertvera@home.com
 Zlatá euforie českých hokejistů |
