„Byl jsem hodně motivovaný se tu ukázat. Škoda jen, že jsme neodvedli maximum, co v nás je. Když jedete na Spartu, musíte ukázat svoji nejlepší tvář a tohle nebyl ten případ. Jsem z toho trošičku zklamaný,“ prohodil sedmatřicetiletý veterán.
Do Prahy přitom profesně poprvé přicházel v průběhu zimy 2011, jako stále čerstvě třiadvacetiletý.
Sladká tečka. Sparta i bez opor porazila Grenoble 4:0, v Lize mistrů vyhrála popáté |
V sestavě doplnil bratra Yoricka, který přece jen v pražském týmu i mezi fanoušky zanechal větší stopu.
O osm let mladší sourozenec Sacha ovšem ani tak nepřišel o pozvání od domácích příznivců. Sklidil aplaus. Pamatují si tu na něj, ačkoli třeba v základní části naskočil jen do 44 utkání za tři sezony, které v rudém dresu strávil.
„Moc rád bych jim poděkoval, bylo to od nich hezké. I když to bylo těžké, užil jsem si tu speciální zápas,“ pousmál se Treille. „Je to strašná doba, co jsem tu hrál naposledy, ale cítil jsem se skvěle a tady v Holešovicích to vždycky bylo super.“
ZASE GÓL. Klasický obrázek z posledních dní ukazuje sparťanskou radost. Sacha Treille vstřelil branku proti Českým Budějovicím, s gratulací přijíždí Ivan Rachůnek.
Obzvlášť pro něj coby Francouze, jak nezapomíná zdůraznit.
„Ze země, kde hokej není tak velký, jsem najednou skočil do Česka, kde je to jeden z národních sportů. A ještě s bráchou. Nebylo tak úžasné jen hrát extraligu, i pro naši rodinu tohle byla ohromná věc, vzácnost.“
Útočné sourozenecké duo si sice dělalo vyšší ambice, se Spartou chtělo urvat titul. Když ale Sacha doplnil Yoricka v závěru ročníku 2010/11, mužstvo skončilo ve skupině o udržení.
„A o rok později jsme vypadli s Brnem v prvním kole, pamatuju si to dost dobře, jak jsem byl naštvaný,“ utrousí se stále lehce otráveným projevem nezaměnitelný vazoun.
Treille na MS končí. Francouz dostal za brutální faul čtyři zápasy |
Před dvěma potomky dalšího bývalého hokejisty Philippa Treilleho, který stejně jako oni reprezentoval na světových šampionátech, teď ale stojí jiná, ještě větší výzva.
Únorové hry v Miláně.
Zatímco starší Yorick má účast prakticky jistou, poněvadž francouzský nároďák vede jako trenér, jeho bratr vyhlíží blížící se nominaci. A zdůrazňuje, že si ji chce vybojovat tvrdou prací, nikoli jako výraz nepotismu.
Už se účastnil patnácti světových šampionátů, teď by si prožil ještě olympijskou rozlučku. A debut zároveň. Francouzi se totiž na hokejovém turnaji pod pěti kruhy nepředstavili od roku 2002, kdy vrcholnou akci hostilo americké Salt Lake City.
Florian Chakiachvili rozhodl v prodloužení zápas s Rakouskem, míří k němu slavící Sacha Treille.
O reprezentaci ale tohle povídání nebylo. Sacha stál na klubové scéně v dresu Grenoblu. Alpského města, odkud hokejový klan pochází.
V Praze už přímo na ledě nenarazil na nikoho z bývalých sparťanských spoluhráčů. Hodně obličejů ovšem poznával.
„Vím, že Petr Ton a Jaroslav Hlinka tu mají manažerské role a s Jardou jsem se i pobavil. Ale třeba s Janem Eberlem jsem hrával na Kladně, Patrik Martinec byl zase tady v trenérském štábu už tehdy,“ vzpomíná hokejista, co v tuzemsku prošel také Pardubicemi, Litoměřicemi a Ústím nad Labem.
Pardubický Sacha Treille slaví gól v síti Plzně.
„Bylo ale super nosit dres, za kterým ční taková historie a v němž hrálo tolik legend,“ vypichuje znovu angažmá ve Spartě. „Pořád to tu má staré kouzlo, co jsem měl tak rád.“
Teď z haly sice odjížděl jako poražený, na mysli však rozhodně neklesal. Naděje na nečekaný postup francouzského celku do play off totiž stále zůstávají reálné, mezi postupovou šestnáctkou mu zatím patří dvanáctá pozice. Musí „jen“ úspěšně přečkat středeční zápasy svých konkurentů.
„Sledujeme to hodně, snad to klapne a přidáme další zápasy v Lize mistrů. Je super hrát utkání na tak vysoké úrovni. Naše liga se sice každoročně zlepšuje, ale je tam stále obrovský rozdíl mezi spodkem a top týmy. Když se vydáme sem, jsme ti dole my. A je zábava hledat způsoby, jak dosahovat vítězství,“ doplňuje Treille.
Současně přitom pátrá i po cestě, jak si vybojovat místo na olympiádě.
