Po závěrečném podání rukou a odjezdu hostů z Prahy do kabiny zaměřil slušně zaplněný sparťanský kotel pozornost právě na českého centra ze švédského klubu, který prošel do finále.
Úplný konec věnovali za dřív odváděnou práci jen Tomáškovi.
Ten se lehce odtrhnul při děkovačce domácích směrem ke zastrčenému sektoru v rohu Löfbergs Areny, odkud vyvolávali jeho jméno. „Ale nikdo z týmu poznámky neměl, to vůbec, možná o tom kluci ani nevěděli. Tohle se přece bývalým hráčům dělá. Kdyby něco říkali, asi jim něco hned odpovím zpátky,“ připouštěl. Sólo tak hladce pokračovalo dál.
„Rybičku, rybičku, rybičku,“ žádali si sparťané a on je vyslechl. Načež se ozvalo: „Ještě jednu, ještě jednu, ještě jednu!“ Tomášek šel zase na led. A dlouze mával.
„Upřímně jsem tohle nečekal, měl jsem echo akorát k minulému úterku, že by něco mohlo proběhnout,“ vracel se k prvnímu semifinále v O2 areně, kterého se ale kvůli zranění z předešlého utkání švédské ligy nemohl aktivně zúčastnit.
Já a nejlepší v Evropě? To nechám jiným. Tomášek o životě ve Švédsku i formě![]() |
„Zahřálo to u srdce. Moc jim děkuju, je to příjemný, když člověka tak ocení za těch pár let. Zase tolik jsem jich tam teda neodehrál… Ale pár jo. Je fajn, že vám fandí, než aby na vás bučeli. Pěkný pocit!“
A snad i lehké zahojení po promeškání startu v Praze, na který se Tomášek ohromně těšil. Před rodinou, před přáteli. Byla by to vzácná příležitost. „To bych byl radši. Ale tak to někdy je. Jsem rád, že jsem si zahrál alespoň jeden ze zápasů.“
I když se zmínil, že stále nebyl úplně stoprocentní. A taky se kál, že hrál bídně. V útrobách, kde se v rychlosti zdravil s bývalými kolegy a spoluhráči, svůj úterní výkon ohodnotil jadrným dvouslovným spojením při užití vulgarismu, který do běžné mluvy zařazují třeba na Ostravsku.
Sparta prohrála s Färjestadem i odvetu, v Lize mistrů končí v semifinále![]() |
„Upřímně se mi hrálo hrozně,“ líčil osmadvacetiletý útočník, který zaznamenal jednu asistenci. „Moc jsem si to užil, ale nehrál jsem dobře. Oni první třetinu byli výborní, my šílení. Ještě na hlavu to nebylo jednoduchý, když jsme hájili takový náskok,“ vrátil se ještě jednou k zápasu, který výběr z Karlstadu v českém hlavním městě vyhrál jasně 6:2.
„Musím říct, že kluci i teď nakonec hráli výborný zápas. Pro mě to bylo specifický, nebyl jsem dobrej,“ dodával. „Snažím se hrát co nejlíp to jde za klub, kde jsem. Chcete vyhrát, ale na druhé straně všechny znáte. Bylo to podivný.“
Úsměvy ale převažovaly. Nejen díky výsledku, nýbrž hlavně kvůli soupeřově gestu. Ať už šlo o fanoušky nebo o hráče, kteří se s Tomáškem ve městě sešli ještě před zápasem.
„Moc děkuju a přeju jim všem jen to nejlepší. Oba dva týmy mají na to udělat úspěch ve svých ligách.“















































