Od návratu k hokeji zůstává Matouš Maxmilián Venkrbec věrný prvoligovému Prostějovu, až na extraligová odskočení si do Pardubic a Českých Budějovic a krátké výpomoci Vsetínu, s nímž došel před rokem až do prvoligového finále. V play off se blýskl v šestnácti zápasech jedenácti body, ke kterým přidal tradiční poctivou defenzivní práci. V minulém ročníku už stál zase jako kapitán Prostějova na opačné straně a v semifinále první ligy musel od Vsetína ve vyrovnané sérii skousnout vyřazení.
Z volejepodcast iDNES.cz |
Na startu nové sezony urostlý centr hlásí: „Máme na to play off vyhrát, měli jsme na to už loni, nebyl tam lepší tým. O tom jsem přesvědčený a hrozně mě to žralo. Rozhodovaly detaily a Vsetín v nich byl lepší. Dlouho jsem to kousal, protože kariéra se blíží ke konci a nevíte, jestli se ještě dostanete daleko.“
Se semifinálovou účastí se nespokojil ani majitel Prostějova Jaroslav Luňák, který před jedenácti lety při svém vstupu do klubu přesvědčil Venkrbce k návratu. Šéf Jestřábů odvolal trenéra Aleše Tottera, jehož nahradil rázný Martin Štrba, jenž vládne střídačce pevnější rukou.
„Máme velmi ambiciózního majitele, což je super, že má někdo vizi. Je to jen o jednom člověku, jestli ho bude dál bavit investovat do sezony. Pan Luňák je tady jedenáctým rokem a každý rok se to posouvá, ale je extrémně těžké v baráži uspět,“ ví Venkrbec, že postup do extraligy je pořád ještě hodně vzdálený sen. „Znovu se poskládal silný tým, máme na to vyhrát play off, ale takových týmů je tady pět,“ přemítá.
I když pořád plní roli lídra a ze čtvrté formace se zase propracoval do druhé, ve čtyřiatřiceti letech už myslí i na konec kariéry. Podruhé, tentokrát definitivní, byť tři roky od hokeje odpočíval. „Ale tři děti mi taky vzaly spoustu sil,“ usměje se. „Je to o stylu hokeje. Jsem pracant, můj hokej je fyzicky náročnější. Je to u mě z roku na rok, musí to dávat smysl z více důvodů.“
Hokejista Matouš Maxmilián Venkrbec v rozhovoru pro podcast Z voleje.
Kromě teologie se žurnalistikou vystudoval v pauze také sportovní management jako bakalář. Po kariéře se však olomoucký odchovanec, jehož táta Miroslav dělal asistenta trenéra ve zlaté vsetínské éře, nejspíš bude upínat jiným směrem. „Nejsem plánovací typ, baví mě, co život přinese. Nemám obavy, že bych práci nesehnal, neštítím se jí. Dodělávám si masérský kurz, strašně mě baví otázka lidského těla, pohybu,“ vyprávěl v olomouckém Divadle na cucky.
Litoval někdy v profesionálním sportu ojedinělé tříleté přestávky a dumal, jak se jeho kariéra mohla odvíjet? „Nelitoval, bylo nezbytné s hokejem skončit, protože jsem se dusil. Cítil jsem, že potřebuji roztáhnout křídla a nasávat život víc do šířky, hokej mi přišel jako moc úzký profil,“ říká v podcastu Z voleje vyrovnaně. „A také jsem poznal svou ženu, takže ani nemůžu litovat.“
