Sérii mezi Zlínem a Vsetínem ovládl tým z krajského města a řada fanoušků se shoduje, že rozhodující branka beka Novotného v prodloužení šestého duelu vyvolala prakticky stejné emoce jako v titulových zápasech. Zlín zkrátka po letech stagnace a pesimismu zase ovládla hokejová horečka. Například asistent trenéra Oldřich Horák s úsměvem líčil, jak si malé děti cestou ze školy prozpěvují fanouškovský chorál Žlutomodrá rodina. Zní to všechno krásně, že?
Jenže na místě je poněkud realistická, byť nepříjemně znějící otázka – jak dlouho tohle nadšení vydrží? Jak dlouho si ve Zlíně budou užívat vítězství nad soupeři, jako je Poruba či Třebíč? Či snad Kolín, Sokolov nebo Pardubice B, pokud půjdeme v tabulce podstatně níž?
Zlín po vítězství v šestém finále proti Vsetínu.
Současná euforie je krásná a pochopitelná. Ano, je to jen první liga, ale tolik radosti, co si zlínští fanoušci letos užili, už ani nepamatují. Ani hladká porážka v baráži s Kladnem jim dobrý pocit ze sezony nezkazila. Těm všímavějším však naznačila, že cesta zpátky mezi elitu bude hodně složitá cesta. Ne-li prakticky nemožná.
Postoupit sportovní cestou? Extrémně těžké, říká zlínské trenér Říha |
Už kvůli propíranému systému baráže, který jasně zvýhodňuje extraligové týmy. A změna se nechystá, extraligu řídí samotné kluby a ty si rozhodně nechtějí zkomplikovat život. Další varianta je, že třeba Kladnu, Karlovým Varům, Olomouci nebo někomu jinému dojdou peníze a do baráže půjde ve zdecimované sestavě. To se ale nyní jeví spíš jako utopie. Stejně jako zkazky o nákupu extraligové licence. Mezi elitu to tak bude muset jít jinak.
Vsetínský příklad varuje
Sedm let. Tak dlouho trvalo Českým Budějovicím, než se z první ligy vrátily do extraligy. Jasně, mančaft stavěly od nuly poté, co jim licenci sebral majitel a převedl ji do Hradce Králové. Jenže i tak se dočkaly až v „covidové“ sezoně, kdy se soutěž nedohrála a Jihočeši postoupili bez baráže. Nesestupovalo se ani rok poté a Motor měl luxusní možnost dva roky stavět kádr, který extraligu udrží. A podařilo se.
Zlín je na tom diametrálně jinak. Do krize se dostal v nejhorší možnou chvíli, kdy se z patnáctičlenné extraligy sestupovalo přímo. Zpátky nahoru naopak vede trnitá cesta. A nejen kvůli baráži. Stačí se zeptat v nedalekém Vsetíně, kde během zápasů zní fanouškovský pokřik „My se vrátíme tam, kam patříme“.
Právě příklad valašského klubu může být pro Zlín dost varovný. Druzí, třetí, pátí, druzí, druzí. To jsou jeho výsledky v základní části od roku 2019. Nezní to špatně, jenže ambice míří výš.
Vsetínští fanoušci ve druhém zápase finále playoff první hokejové ligy.
Loni a letos si poprvé zahrál prvoligové finále. To je mu ale málo. Ekonomicky silní sponzoři, kvalitní kádr, solidní letní posily v čele s brankářem Žukovem. Letošní ročník měl být pro Valachy průlomový. Nakonec nebyl, a tak i jednatel klubu Petr Neumann musel v hodnocení sezony na klubovém webu přiznat: „Vnímal jsem očekávání vsetínské hokejové veřejnosti, že budeme soupeře jasně přehrávat, což tak ale úplně nebylo. Vyšší očekávání přináší také větší zklamání. Takže přesto, že jsme se po většinu sezony pohybovali v horních patrech tabulky, převládaly negativní emoce.“
Negativní emoce? V kontextu celé sezony to může znít zvláštně, ale šéf klubu má pravdu. Ve Vsetíně si jednoduše ověřili, že hrát špičku první ligy je fajn, ale časem to zevšední. I fanouškům, kteří ani nevyprodali páté utkání finálového derby za stavu 1:3.
Plný Lapač má přitom pořád ohromnou sílu a plní roli onoho šestého hráče. Jenže i tak se někde vzadu vkrádá myšlenka: „Jak dlouho ještě potrvá, než se dočkáme?“ Pranic nepomáhá konstatování, že Vsetín momentálně zažívá nejlepší časy od vyloučení z extraligy v roce 2007. Lidská povaha je taková, že chce stále víc a víc.
A to se týká i Beranů. Udržet stávající vlnu euforie bude pro generálního manažera Roberta Hamrlu a jeho kolegy sakra složité. Na jarní play off se bude dlouho vzpomínat, ale pořád by to měl být hlavně odrazový můstek. Zlín musí mít ambice vrátit se nahoru co nejdřív. A co je klíčové, jako ekonomicky i hráčsky stabilizovaný klub. Nemůže se utěšovat tím, že je lepší vyhrávat v první lize než být na chvostu mezi elitou. Už kvůli práci s mladými hráči, kteří před sebou potřebují vidinu extraligy, aby neodešli jinam.
Kvalitní a široký kádr je základ
Klub to dobře ví, a i proto chce pro příští sezonu stavět silný kádr. A vzhledem ke zkušenosti z baráže s Kladnem má být dostatečně široký, aby na konci jako letos nedojel na zranění a únavu.
Zlín - Kladno 0:1. Rytíři zůstávají v extralize, jediným gólem rozhodl Indrák |
Posily mají být zejména hráči na pomezí extraligy a první ligy, typově jako Petr Kratochvíl, který po letošním příchodu z Komety nastartoval celý tým. Teď sice odchází, protože Brno na něj uplatnilo opci, ale pokud se do extraligové sestavy neprosadí, dá se čekat jeho návrat.
Zlín i Vsetín trápí i fakt, že na trhu je obecně málo hráčů a i ti průměrní si raději delší dobu počkají na nabídku z extraligy. V létě tak dáte dohromady slušný kádr, jenže jen z prvoligových borců. Ty lepší buď nezaplatíte, nebo je těžko přesvědčíte, aby šli o soutěž níž. Tím spíš k hranicím se Slovenskem a do klubů s výrazně horším zázemím oproti nejvyšší soutěži.
Fanoušci při finále playoff první hokejové ligy mezi Vsetínem a Zlínem.
Dejme znovu slovo vsetínskému Neumannovi: „Pokud bychom měli být v Chance lize zcela odskočení, museli bychom stavět de facto extraligový tým, tak jako v postupových sezonách České Budějovice nebo Karlovy Vary. To je bohužel v tuto chvíli mimo naše finanční možnosti, poslední klub extraligy má na A-tým minimálně o 15 až 20 milionů korun vyšší rozpočet.“
Slušná částka, co? A kde ji má prvoligový klub shánět? Notabene, když ti extraligoví to mají jednodušší v tom, že získávají slušné peníze od marketingového partnera za televizní práva. V tomto světle se návrat jednoho či druhého rivala jeví jako pořádná sci-fi. Na druhou stranu zázraky se ve sportu občas dějí. Když to kdysi ve fotbalové Premier League vyšlo Leicesteru, proč by to nemohlo vyjít ve Zlíně či Vsetíně?
