Nejrychlejší extraligový bruslař sezony 2022/23 frnkl obráncům už ve druhé minutě a Váňovi stačilo jen správně nastavit hůl před prázdnou bránu.
„Ještě bych potřeboval vylepšit koncovku,“ líčil Machala, když v oslabení ujel všem, jenže ke dvě sobotním zásahům třetí nepřidal.
I díky bleskurychlým manévrům lednové posily se Vsetín ujal po dvou domácích partiích vedení 2:0 a ve středu v Přerově může postup zpečetit v nejrychlejším možném čase.
„Lépe jsme si to naplánovat nemohli. Věděli jsme, že po sobotním zápase bude druhý o jednom, dvou gólech, a měli jsme pravdu,“ shrnul Machala dvě zcela rozdílná představení – 8:0 a 2:1 v prodloužení.
Ale zpátky k jeho rychlosti, kterou má vrozenou, přestože jeho rodiče byli spíše vytrvalci. „Odmala jsem byl rychlý. Ale také jsem na tom strávil hodně času,“ prohodil Machala.
Svoji největší zbraň ještě vypiloval. Tedy spíše vybrousil.
„Vždycky jsem měl nejmenší žlábek nože, co to jde. Je vlastně úplně tupý. Ale jsem zvyklý. Naučil jsem se. Je to pro mě jednodušší. Když udělám první tři rychlé kroky, pak už mě to veze,“ popisuje Machala a chválí vsetínské kustody Ondřeje Lukáče s Radimem Ostrčilem.
Úleva bez céčka. Jonák vypráví o Vsetíně, Hrňovi i napojení na hokejové dvojče |
Na Lapači je doma od půlky ledna. V pětadvaceti letech je to jeho desáté působiště, do některých se přitom vracel opakovaně.
„Počítám, že Vsetín je můj šestý klub,“ překvapila tahle informace i jeho.
Pardubice, Niagara IceDogs v kanadské juniorce, Litoměřice, Frýdek-Místek, Jihlava, Prostějov, Vrchlabí, Kladno, lotyšský Kaunas City a teď Vsetín.
„Vždycky jsem zkoušel něco nového. Pořád jsem někde cestoval. Nejsem introvert, adaptuji se docela dobře. Ale už jsem přemýšlel nad tím, že bych se někde usadil,“ přiznal Machala, který se nejlépe cítil v pardubické éře trenéra Ladislava Lubiny a v Kladně, jemuž v roce 2021 pomohl postoupit do extraligy.
„Také ve Vsetíně je skvělá parta,“ pochvaluje si valašské povětří a speciálně fanoušky. „Jsem jimi fascinovaný. Před nimi smekám. Ti jedou, ženou nás, pak se hraje úplně jinak.“
Jak dlouho ho udrží na Lapači, neřeší. Po vleklých zdravotních peripetiích s operovaným ramenem je vůbec rád, že může hrát hokej na profesionální úrovni.
„Když jsem udělal dobrou sezonu, hned na začátku následující jsem se zranil,“ mrzí Machalu, že nemohl pořádně rozvinout svůj obří potenciál.