„Otázka, co na to řekne hygiena. Jestli si klub bude najímat security, aby lidi, kteří to nebudou dodržovat, vyvedli ze stadionu,“ přemýšlí Jan Grulík, který chodí na Lapač do kotle na stání bezmála třicet let. „Četl jsem na fóru, že pak někdo seděl v rozlitém pivu. Ale jinak je to vynikající ekonomické řešení,“ ocenil lidovou tvořivost klubu.
Úvahy jsou to sice relevantní, ale dost možná zbytečné. S kartony pod zadkem se fandilo ve Vsetíně poprvé a možná i naposledy. Už během sobotního utkání se začaly objevovat zprávy, že s přibývajícím počtem nakažených vláda zváží konání sportovních klání.
„Mám z toho obavy. To by bylo to nejhorší. Kulturně-sportovní akce dávají lidem zapomenout na to, co se děje kolem. Když člověk zůstane zavřený doma, začne pracovat hlava a jde to od desíti k pěti. Na hokeji vypne a odreaguje se,“ líčí Grulík.
Potenciální vlna zákazů byla rovněž tématem sobotní tiskové konference po prvoligovém šlágru. Zvláště omezení počtu diváků v hledišti, které už teď můžou hokejové kluby zaplnit jenom z poloviny, a to v ideálním případě.
„Možná se dá tak pár zápasů odehrát, ale absolvovat bez diváků celou sezonu by bylo šílené. S hokejem by to nemělo moc společného,“ soudí asistent vsetínského trenéra Luboš Jenáček.
„Za sebe říkám, že bez diváků na stadionech by to nemělo smysl,“ přisadil si hostující kouč David Čermák, který stejně jako většina kladenského týmu prodělal během letní přípravy onemocnění covidem.
Parádní sobotní představení dává Čermákovým slovům razítko. Dramatický duel vygradoval v prodloužení, diváky vtáhl do děje a bez jejich podpory by se hráči těžko vydali. Potvrdil, že hráči a fanoušci tvoří propojenou nádobu.
„Atmosféra byla parádní, diváci nás hnali. Zápas měl parádní parametry a musel se líbit každému, kdo ho viděl,“ pronesl vsetínský útočník Antonín Pechanec. „Pokud je (fanoušky) nebudeme mít, tak ztratíme výhodu, kterou nám Lapač dává.“
Sobotní vítězství sledovalo přímo na stadionu 1 660 lidí a Jenáček jim při hodnocení utkání poděkoval.
„Za to, že nepropadají hysterii z koronaviru a nebojí se přijít na stadion. Dostali vzpruhu v podobě hokejového zážitku, věřím, že budou na hokej chodit dál a že nás nikdo nezavře do bubliny, jak se píše. Snad budeme moci sportovat, hrát, co nás baví, a bavit lidi,“ přeje si nejen Jenáček.
„Strach z přerušení soutěže si nepřipouštím,“ zůstává Pechanec navzdory situaci optimistou.
