„I tak jsme ale zatím spokojeni. A nejen s výsledky, ale i s předváděnou hrou. Z tohoto pohledu se nám vlastně nevydařilo jediné utkání, doma s Prostějovem,“ říká Jiří Jakubec, manažer vrchlabského klubu po první části sezony, která pro něj i pro tamní tým není zvláštní jenom tím, že je nováčkovská.
Zatím na to, že jste nováčkem, příliš nevypadáte.
To nás pochopitelně těší. Stejně jako to, že je z týmu cítit síla. Možná je proto škoda, že do Vánoc odehrajeme už jen dvě utkání a další až po Novém roce.
Mužstvo jste po postupu z 2. ligy výrazně obměnili, navíc jste se dohodli na spolupráci s Pardubicemi. Na složení mužstva je to nyní v zápasech vidět. Jak to nesou hráči, kteří kvůli tomu nehrají?
Je třeba říct, že jsme s něčím podobným počítali a vědělo se dopředu, že by takhle nějak spolupráce vypadat mohla. Že to může přinášet některé problémy? Tak to je vždycky, když máte nějakého silnějšího partnera.
Přináší je, vedle herní pomoci, i vám?
Není to někdy jednoduché, ale kabina šlape a to je základ. Všichni o tom dopředu věděli, i když letošní sezona je v tomhle přece jen výjimečná, dotýká se to právě hráčů, kteří se u nás nedostanou do sestavy.
A vzhledem k tomu, že se hrají jen dvě nejvyšší soutěže, mají často smůlu, nehrají.
Bohužel to tak je. Za normálních okolností by mohli jezdit hrát do nižší soutěže, ale to zatím nejde. Navíc se nehrají ani juniorské soutěže, takže pro řadu hráčů je to opravdu obtížné období, nemají vytížení. Navíc také nám, i když pochopitelně logicky, sezonu ještě zkrátili a zápasů tím ubylo.
Máte jich za sebou zatím dvanáct, co vám o letošní soutěži řekly?
Zatím nám nedaly ještě ucelený obrázek, protože s některými týmy jsme zatím nehráli. Třeba s Kladnem, na které se těšíme a s kterým jsme měli hrát právě teď v pátek pod otevřeným nebem ve Špindlerově Mlýně. Na druhé straně s některými špičkovými mužstvy, jakými jsou například Jihlava a Poruba, jsme hráli a měli jsme z toho dobrý pocit. Zápasy s nimi nám ukázaly, že můžeme hrát s každým.
Vrchlabí se vrátilo do 1. ligy po devíti letech, tenkrát jste v klubu už působil. Je velký rozdíl mezi tehdejší první ligou a tou současnou?
Ten základní, že jde o soutěž, v níž je hodně hokejistů, kteří jsou na hraně extraligy, zůstal, což jí dává velkou kvalitu. Jde stále o soutěž fyzicky velmi náročnou, skoro bych řekl, že někdy i náročnější, než je extraliga, kde nad fyzičkou přece jen má navrch zkušenost hráčů.
A další rozdíly?
Tím, že se letos hraje s osmnácti mužstvy, se přece jen tak nějak rozplizla. Dříve mohl každý porazit každého, tady už přece jen rozdíly jsou. Ne snad, že byste mohl někoho podcenit, což dokazuje i vyrovnanost v horní polovině tabulky, ale mužstva se přece jen rozdělila a jsou mezi nimi cítit výkonnostní rozdíly. Myslím si, že k tomu přispívá i současná doba, podmínky jsou opravdu zvláštní.
Vás teď čekají poslední dvě utkání letošního roku, jimi se můžete posunout ještě víc dopředu.
Doufáme v to, protože hrajeme se soupeři, kteří jsou pod námi. Při současné vyrovnanosti stačí dvakrát vyhrát a to vás posune o několik míst nahoru. To by se nám nyní hodilo.
Ve středu hostujete v Kolíně na ledě dalšího nováčka a pro řadu hráčů i pro vás to může být zvláštní zápas. Zatímco vy máte za partnera Pardubice, Kolín jejich největšího rivala Hradec. Bude to znát?
Nemyslím, že právě v tomhle nějak výrazněji. Pro nás to bude spíš utkání s tradičním druholigovým rivalem, se kterým jsme se v uplynulých letech - včetně play – off hodně potkávali, vždycky to bylo z obou stran dost vyhecované. Panuje mezi námi zdravá rivalita, teď podle postavení v tabulce jsme sice asi trochu favoritem, ale určitě se na nás dobře připraví.
Pojedete v nejsilnější sestavě?
V nejsilnější možné. Oproti minulým zápasům ale bude chybět obránce Vála, který se vrátil k extraligovému týmu do Pardubic. Pro něj jako pro kolínského rodáka by to ale bylo těžké, myslím si, že nelituje, že tam nepojede.
