Nasadil brusle, oblékl červený dres s logem Dukly Jihlava, na jehož zadní části měl číslo jedenáct a na hlavu si dal modrou helmu. Na ledě v úterý proti extraligovým Pardubicím (5:2) 41letý Viktor Ujčík vynikal. Nejen díky své modré helmě, jíž se jako jediný člen kádru lišil, ale i herně.
Pokud tenhle vítkovický útočník podepíše smlouvu s Jihlavou, bude oporou. Na kluzišti, v kabině i mezi fanoušky. O jeho budoucnosti v Dukle se prý nejspíš rozhodne příští týden. Hlavní témata, která se řeší, jsou zdraví a také to, jak moc budou v Ostravě ochotní forvarda pustit.
Začněme zdravím. Co kolena, jsou v pořádku?
Zeptám se jich. (úsměv) Teď dobré, zeptám se jich večer. (řečeno po zápase) Já mám problémy s levým. Pravé je celkem v pohodě, o tom de facto ani nevím. Ale na tom levém mám nález na chrupavce... Může to být dobré, pak se ale něco stane a tím pádem bych si musel dát třeba čtrnáct dní týden oraz. Konzultoval jsem to s panem profesorem Kolářem, on řekl, jak se situace má. Teď uvidíme, jak se rozhodnu v Jihlavě.
A cítil jste bolesti v zápase?
Je to celkem specifické. Já o tom nevím, ale pak se člověk zapře v souboji, bodne mě tam, noha trochu povolí a pan profesor říkal, že se mi tam může dělat otok pod chrupavkou a může to dráždit. Pak záleží i na tom, co jsem schopný snést. Ale může to být třeba tak, že o tom ani nebudu vědět. Je to nevyzpytatelné a tohle mi nikdo neřekne, jak se to bude vyvíjet.
Kdy se definitivně rozhodne, zda v Jihlavě zůstanete?
Tenhle týden to ještě nebude. Během příštího se budeme… (odskočí) Tam ještě záleží na nějakém jednání s Vítkovicemi, protože se s nimi chceme domluvit na rozumnější verzi toho odstupného.
Přemlouvají vás spoluhráči z Dukly, abyste doma zůstal?
Nebavíme se o tom. Kluci chápou, že se musím rozhodnout podle vědomí, svědomí. Záleží prostě na přístupu Vítkovic, jestli nějakým způsobem poleví, abychom se domluvili. Ale to je otázka jednání. Nechci to nějak nadhazovat.
Dobře, tak přejděme jinam. Z kádru máte jaký pocit?
Na rovinu říkám, že jsem to mužstvo chtěl vidět. A mám z toho hodně dobrý pocit na trénincích. Kluci šlapou, je vidět, že každý hraje o místo. Má to hlavu a patu. Kdyby šlo o rozhodování, tak bych byl jednoznačně rozhodnutý, že v Jihlavě chci zůstat.
Dobrý pocit máte určitě i z výhry 5:2 nad extraligovými Pardubicemi. A vůbec, jaké bylo po delší době obléct dres Dukly?
Těšil jsem se. Už je to přeci jen pár sezon, co jsem tady hrál naposledy. Je to pro mě hodně specifické. Bylo to o to sladší, že jsme vyhráli.
Navíc jste hned vstřelil gól.
Byla to trochu klika. Dobře to kluci nahodili a sklepl jsem to, takže to gólmanovi propadlo. Ale určitě jsem byl rád.
Je začátek přípravy. Hra by se měla teoreticky ještě zlepšit, ne?
Nedělejme závěry z prvního zápasu. Vím sám, že když jsem hrál v extraligových týmech a hrálo se prvních čtrnáct dní, tak velký rozdíl mezi týmy nebyl. Protože jakmile to domácí mužstvo dá do hry trochu bojovnosti navíc, tak mezi hokejisty takové rozdíly nejsou. Ale znovu podotýkám, že v těch začátcích… Nicméně máme dobrý tým, kluci odehráli dobrý zápas a Ríťa (David Rittich – pozn. red.) v bráně odvedl výborný výkon. Od gólmana počínaje to vycházelo a my jsme se k tomu přidali.
Všiml jsem si vaší komunikace s posilou Michalem Důrasem. Funguje to mezi vámi, že ano?
Myslím si, že kvůli tomu nás trenér dával dohromady. Hraji centra, takže musím zapracovat na buly a také na způsobu najíždění. Hrál jsem totiž hodně let pravé křídlo, takže mám i já na čem pracovat. Ale Michal (Důras) je inteligentní hráč, komunikativní a hraje se s ním moc dobře.
