„Vůbec mě nenapadlo, že bych se mohl stát trenérem áčka Dukly. Už taky proto, že ačkoliv nebyl Petr Vlk v poslední době u některých fanoušků v oblibě, tak tady pořád udělal obrovský kus práce a byl úspěšný,“ obhajuje svého předchůdce sedmačtyřicetiletý rodák z Jihlavy. „Říkal jsem si: dobře, tak teď se týmu zrovna nedaří, ale takhle už to ve sportu chodí. Nikdy to nikde neklape pořád ideálně,“ dodal Ujčík.
Informace o Vlkově konci se objevila chvilku po porážce v Litoměřicích. Co jste si v tu chvíli řekl? Objevila se vám v hlavě myšlenka, že byste to mohl být právě vy, kdo ho nahradí?
Absolutně ne. Navíc já to nevěděl, byl jsem zrovna v Brně ve wellnessu. A když jsem pak přišel k telefonu, měl jsem tam dva nepřijaté hovory od pana Ščerbana (jednatel Dukly Jihlava – pozn. red.).
Tak jste mu hned volal zpátky?
Samozřejmě, ale myslel jsem si, že se jedná o něco v mládeži. V poslední době jsme situaci v dorostu a juniorce hodně řešili. Jenže on mi řekl, že to Petr položil a že ho napadlo, jestli bych neměl zájem po něm mužstvo převzít.
Co jste mu odpověděl?
Hlavou se vám v takové chvíli honí spousta myšlenek, ale já měl jasno v tom, že musíme nejprve nějak vyřešit mládež a akademii. Pak začal kolotoč telefonátů, a protože všechno vyšlo, jsem tady.
Bral jste to od začátku jako výzvu, těšil jste se? Nebo se objevil i trochu strach, protože přece jen A-tým Dukly je v Jihlavě hodně sledovaný?
Od každého něco, ale výzva to je určitě. Jde o jinou práci, s klukama, kteří jsou věkově jinde. Už v Boleslavi, kde jsem dělal asistenta, jsem poznal, že je to složitější práce. S dospělými musíte být víc diplomat, nemůžete vše řešit příkazy.
Co bude potřeba v týmu změnit?
Zhruba šedesát procent věcí zůstává stejných, ale samozřejmě se budeme s Karlem Nekvasilem (Ujčíkův asistent – pozn. red.) snažit dát týmu i trochu jinou tvář.
Vaši předchůdci hodně žehrali na neproměňování šancí. Dá se tohle naučit?
Proměňování šancí je zčásti dovednost, ale na druhé straně je to hodně o hlavě. Řekl bych možná i ze sedmdesáti procent.
Mluvíte z vlastní zkušenosti?
Přesně tak. Góly jsem dávat uměl, ale přišly v sezoně i chvíle, kdy bych netrefil ani fotbalovou bránu. A já si myslel: Sakra, co je, vždyť přece střílím stejně, ze stejného místa, a přece se puk odráží jinak. Říkáme klukům, že pokud z deseti pokusů šestkrát netrefí bránu, tak je to špatně, protože v zápase budou mít možná dvě šance, a jaká je tedy pravděpodobnost, že dají gól.
Vzal jste roli hlavního trenéra Dukly i proto, že už za sebou máte zkušenost s vedením A-týmu v Boleslavi. Byť tam jste působil jako asistent?
Jakákoliv zkušenost s velkým hokejem je přínosem. Ano, je to díky zkušenostem v Boleslavi pro mě jednodušší. Ale co se týká pozic v Dukle, řekl jsem i klukům, že si s Karlem nehrajeme na to, kdo je hlavní a kdo asistent. Když jeden něco řekne, platí to stejně, jako by to řekl ten druhý.
Nicméně předpokládám, že jeden máte na starost obránce a druhý útočníky. A vzhledem k tomu, že oba jste ve svých kariérách hráli v útoku, tak jste si nejspíš v tomhle směru asi museli střihnout, nebo ne?
(směje se) A Karel prohrál. Je sice pravda, že on hrál taky v útoku, ale určitě bránil líp než já.
Máte za sebou prvních pár tréninků, jaká je nálada v týmu?
Nemůžu si stěžovat, nasazení kluků na trénincích je super. Ale tím jsou všechna mužstva v Jihlavě pověstná. Tady nikdy nebyl problém s tréninkovou morálkou.
Na první pohled působíte pohodovým dojmem, umíte vůbec zakřičet?
To byste se divila. Občas se mi dokonce podaří i něco zdemolovat. I když to už je opravdu výjimka. To mě musí kluci hodně naštvat. Já dokážu odpustit spoustu chyb, ale jsem alergický na to, když někdo něco vypustí nebo nedohraje.
Zeptám se teď na gólmany. Jste zastáncem jasného rozdělení, kdy budou brankáři vědět, kdo je jednička a kdo dvojka, nebo hodláte pokračovat v modelu, který v Dukle v poslední době byl, tedy, že se gólmani střídali?
V tomhle směru jednoznačně věřím trenérovi brankářů Petru Jarošovi. Ale samozřejmě teď, když budu u mužstva a budu si myslet, že je to ku prospěchu věci, nemám problém do výběru zasáhnout.
Pořád platí, že máte k dispozici dvojici Jan Brož, Niklas Lundström?
Bylo mi oznámeno, že Švéd je mimo tým. Chtěl prý odejít, tak mu pan Ščerban něco našel, ale on z toho vycouval. A pak vzniklo určité tření. Prostě Lundström už není součástí mužstva a víc o tom zatím nemá cenu spekulovat.
Vím, že ekonomická situace Dukly letos není taková jako v minulých letech, přesto se zeptám, jestli chystáte posílení týmu?
Líbil by se mi ten kluk z Havířova, Pastrňák se myslím jmenuje, jenže toho mi asi nedovezou. (směje se) Ale teď vážně, dva tři zápasy odehrajeme ve stávajícím složení, abych kluky viděl a aby mi ukázali, jestli opravdu chtějí za Duklu Jihlava hrát. Pak se uvidí.
Zaznamenal jste nějaké negativní reakce na svoje rozhodnutí stát se trenérem jihlavského A-týmu?
Sociální sítě nesleduju. Nedělal jsem to ani jako hráč. Pokud pracuju dobře, tak to vím, a pokud špatně, tak taky. Nepotřebuju ještě nálož od někoho, kdo sedí schovaný za počítačem. Já doufám, že nám fanoušci dají šanci.
První zápas v nové roli absolvujete v Českých Budějovicích, což se asi nedá nazvat jinak než zkouškou ohněm...
Máte pravdu, že Budějovice vypadají dobře, je vidět, že jejich tým je v pohodě a klape mu to. Na druhou stranu, co už by pro naše kluky měla být větší výzva než zápas na ledě lídra. Já si pamatuju, že když jsme v extralize jeli s Boleslaví do Jihlavy, tak kluci říkali: Ty jo, to zase bude bolet, čeká nás hokej na krev. A to je přesně to, co bych chtěl, aby se do Jihlavy vrátilo.
