Takže byste střelbu doporučil jako ideální způsob, jakým odstranit stres, kterého má každý profesionální trenér asi opravdu hodně?
Mně osobně nevadí ani trenéřina, ani střelba. Ale jde o ten čas. Teď prostě je. Mám známého, který střílí, a stejného koníčka mají také jeho manželka a dcera. Jsme na střelnici sami, můžeme si postavit terče, jak potřebujeme. A je to trochu akčnější, než když jen stojíte a míříte na papírový terč.
Když už mluvíme o stresu: prožívá ho v hokeji podle vás více hráč, nebo trenér?
Těžko říct. Samozřejmě, obojí má něco. Ale určitě méně starostí má hráč. Člověk si hlídá jen sebe, svoji životosprávu, svoji formu, svoje problémy. Kdežto trenér musí sledovat daleko více věcí. A víc u toho zaměstnává i hlavu. Těch starostí je zkrátka více.
Vy jste v posledních dvou sezonách Duklu dostal až do závěrečných bojů o extraligu. Jak moc mrzí, že to proti Kladnu ani jednou nevyšlo?
Na rovinu musím říct, že napoprvé mě to mrzelo daleko víc. Přece jen tehdy jsme měli s Kladnem nějakým způsobem postavené týmy nastejno. Týmy prošly stejnou soutěží, stejným play off. A naše šance proto byly daleko vyrovnanější. Nakonec se to i ukázalo. Loňské semifinále Chance ligy rozhodoval až sedmý zápas, který jsme bohužel nezvládli. Letošní barážová série už bohužel taková nebyla.
Osobně to vnímám tak, že rozhodujícím momentem baráže bylo vyloučení brankáře Žukova ve druhém domácím zápase. Souhlasíte?
Určitě si myslím, že to vyloučení nakonec rozhodlo o tom, že jsme v té sérii byli bohužel méně úspěšní. Samozřejmě nás to mrzí, Maxe určitě taky moc. Ale takový je někdy hokej a život. Člověk si může říkat stokrát, že si věci pohlídá. Pak najednou udělá nějakou blbost, kterou by hrozně rád vzal zpátky. Ale už to bohužel nejde.
Po sezoně brankář Žukov odešel do Vsetína. Jak moc vám bude v příštím ročníku chybět?
Samozřejmě je to veliká ztráta. Mělo to ale nějaký svůj vývoj. Max sezonu, myslím základní část, neměl úplně ideální. Takže jsme řešili, jestli s ním budeme jednat o prodloužení smlouvy. To jsme samozřejmě chtěli, ale za trošku jiných podmínek. Max byl pro nás, co se týče smlouvy, nadstandardní hráč. Jistě, chtěli jsme ho udržet. Ale vzhledem k uplynulé sezoně a tomu, jaká byla, že zase nemohli chodit lidi v plném počtu, peníze prostě nebyly. Chtěli jsme, aby šel s financemi trošku dolů. Právě tohle – a zároveň i to, že nebudeme mít příští sezonu domácí zápasy – rozhodlo v náš neprospěch. Max nakonec přijal nabídku Vsetína.
Nepřekvapilo vás, že znovu zamířil „jen“ do první ligy? Potenciál na extraligu určitě má.
Myslím, že pár týmů v Chance lize slušně posiluje a zbrojí. A chtějí se o extraligu porvat. Max je určitě vynikající gólman, ale i skvělý kluk. Hokej je jeho práce, vůbec mu nemáme za zlé, že se rozhodl pro lepší nabídku. Tak to v hokeji chodí. Budu mu přát to nejlepší, samozřejmě kromě zápasů proti nám (usmívá se).
Člověk si může říkat stokrát, že si věci pohlídá. Pak najednou udělá nějakou blbost, kterou by hrozně rád vzal zpátky. Ale už to bohužel nejde.
Už jste zmínil, že Dukla v příští sezoně nebude hrát domácí zápasy v Jihlavě. Mnozí mají jasno: ambice půjdou dolů. Jak to vnímáte vy?
Já věřím, že jsme tým zase slušně doplnili. A příležitost ukázat se dostanou další mladí hráči. Takže si nemyslím, že budeme slabší, než jsme byli minulé sezony. Podobné názory jsme ostatně slyšeli už před play off a nakonec se ukázalo, že když si jde tým za svým, má v sobě obětavost a chuť vítězit, pak dosáhne svého. A z toho určitě nebudeme chtít ustoupit.
Vzhledem k výsledkům Dukly v posledních dvou sezonách mě napadá, jestli nějaký extraligový klub neoslovil s nabídkou spolupráce také vás?
Nějaké nabídky byly. Ale já už jsem se během sezony dohodl s panem Ščerbanem (jednatel Dukly – pozn. red.) na dalším pokračování našeho působení zde. Jsem Jihlavák, snažím se tady zapojovat místní mladé kluky, mládež a dává mi to smysl. Takže jsem neměl vůbec chuť odcházet.
Takže, když to odlehčím, do extraligy se podíváte až s Jihlavou?
Byl by to ideální scénář (usmívá se). Ale uvidíme.
V pondělí vám začíná suchá příprava. Prozradíte, jak její první dny budou vypadat?
Od posledního barážového zápasu uplynuly nějaké tři týdny. Hráči od nás měli poslané individuální tréninky, aby věděli, co mají dělat, a byli připravení. Protože do 1. července budeme mít před sebou jen šest týdnů suché přípravy. Proto chceme, aby se hned od prvního dne mohlo začít pěkně od podlahy. Nějaké kluky ale ještě máme z play off trošku pobouchané, úplně se nedoléčili. Takže ti, co mají zdravé ruce a nohy a budou schopní, půjdou do tréninku. Ostatní budou mít individuály. A tréninkový proces se bude upravovat i s ohledem na jejich zdravotní stav.
Před několika dny Dukla Jihlava zveřejnila, že se do realizačního týmu vrací Tomáš Vrábel, který se stal sportovním manažerem. Už máte jasně určené, jak bude vaše spolupráce vypadat?
My jsme s Tomášem byli v kontaktu už během sezony, kdy jsme věděli, že se bude vracet. Takže jsme to už všechno konzultovali. Tomáš je kluk, který je hodně pracovitý, a navíc je na stejné vlně jako my. Takže jsme si jen řekli, jaké typy hráčů bychom chtěli a za jakých podmínek. Tomáš navíc pracuje i pro mládež, dělá sportovního manažera i tam. Do dorostu a do juniorky se tak vybírají hráči tak, aby případně zapadli do naší herní koncepce v A-týmu.
Další změnou je nový trenér brankářů, Petra Jaroše po letech vystřídal Lukáš Sáblík.
Změny k hokeji patří, jak hráčské, tak i na trenérských postech. My jsme byli s Petrem domluvení, že do nějaké doby dá panu Ščerbanovi vědět, že chce pokračovat. To se bohužel nestalo. Tak jsme museli zareagovat. A vzali jsme Lukáše Sáblíka, který byl vynikající gólman, zažil si extraligu z pozice brankáře. Má herní zkušenosti. A už dlouhou dobu tady pracuje pro mládež. Takže teď jen postoupí o trošičku výš. I pro něj je to nějaká výzva a posun v kariéře.
Na soupisce na oficiálním webu máte nyní 4 brankáře, 8 obránců a 12 útočníků. Předpokládám, že to není konečné číslo.
Máme ještě další kluky, kteří s námi nastoupí do letní přípravy. Uvidíme, jak na tom budou. Někteří dorazí i na led. Vzhledem k tomu, že bohužel máme jen jednu halu a ještě se musí něco opravit, letos v letní přípravě nemůžeme využít ledovou plochu, na kterou jsme byli zvyklí v předcházejících letech. Ale takový je život. Uvidíme, jak kluci budou vypadat na ledě. Samozřejmě, když se budou jevit dobře, tak na místech, kde budeme cítit, že je to potřeba, ještě posílíme.
Kanonýr uzamkl domov DuklyByl v tom jistý kus symboliky. Vůbec poslední branku v CZ Loko Areně, někdejším Horáckém zimním stadionu v Jihlavě, vstřelil Viktor Ujčík. Současný hlavní trenér A-týmu Dukly v exhibičním utkání veteránů mezi červenými a žlutými, které se hrálo poslední dubnový den v rámci akce Grand finále – Díky legendo, uzavřel skóre na konečných 11:11. „Dal jsem shodou okolností ten jedenáctý,“ usmál se jihlavský rodák a odchovanec Dukly, který zítra oslaví padesátiny. „Je to paráda,“ pochvaloval si. „Jsem rád, že jsem v této hale nedal vůbec první gól, protože to už bych byl starší ročník,“ zmínil Ujčík, že legendární jihlavská hala byla slavnostně otevřena na Silvestra roku 1955. „Ale dát poslední, to se taky počítá,“ má jasno.  Ujčík během své hokejové kariéry, kterou vedle Jihlavy trávil také v pražské Slavii, v Třinci, Spartě, Plzni a Vítkovicích, nasázel 410 extraligových gólů, k nimž přidal 57 branek v národním týmu. Patří tak k vůbec nejúspěšnějším členům Klubu hokejových střelců. „Jsem rád, že na rozlučku přišli diváci. Musím říct, že to pro mě byl zážitek, naposledy si zahrát v této hale, navíc se skvělými hokejisty, které sem obdivoval. Ať už byli s námi na ledě, nebo stáli na střídačce za námi,“ těšila Ujčíka osobní účast takových osobnostní, jakými jsou Jiří Holík, Jan Klapáč, Jiří Králík, Oldřich Válek, František Musil nebo Dominik Hašek V závěru zápasu došlo také na nostalgické vzpomínání. „Co si budeme povídat, tenhle stadion něco zažil. Byl to domov Dukly Jihlava a najednou je to pryč,“ ohlíží se Ujčík za dvanácti mistrovskými tituly, které se v Jihlavě slavily. „Ale jak se říká, pojďme se těšit na budoucnost. Něco končí a doufejme, že něco krásného bude začínat,“ vyhlíží Ujčík. |
