„Jsem maximálně spokojený, mám radost, jak to v klubu funguje. Věřím, že se budeme jen zlepšovat,“ nechal se slyšet Endál, který v 9. kole skupiny Jih slavil se svým jihočeským týmem na ledě mateřského klubu výhru 6:1.
Úroveň druhé ligy znáte z dob, kdy jste hrál právě v Brodě, což bylo naposledy před čtyřmi lety. Co se za tu dobu změnilo?
I když spousta lidí bere třetí ligu jako podřadnou, tak já vím, že svou kvalitu má. Buďme však v hodnocení ještě opatrní, dlouho se hokej nehrál, nevíme, kdo a jak trénoval, jak se jednotlivé týmy připravovaly.
Tábor se netají tím, že má postupové ambice...
To byl jeden z důvodů, proč jsem právě do Tábora šel. Jejich dlouhodobá vize se mi líbí, jak se tu řadu let pracuje na tom, aby se klub dostal tam, kam patří. Takže ano, postupové ambice tu jsou a všichni pro to uděláme maximum.
Vy ovšem kromě působení v Táboře ještě doma v Brodě trénujete děti. Máte toho dost...
To máte pravdu. Jsem však moc rád, že jsme se v Brodě s Jirkou Čelanským (šéf klubu – pozn. red.) domluvili. Dává mi volnost a umožňuje mi trénování skloubit s hraním. Snažím se to udělat tak, abych z mé práce nebyl úplně znechucený a abych předával na obou místech své zkušenosti dál.
Jak staré děti trénujete?
Mám děti ze školek a škol, co se teprve učí bruslit, pak se například starám o první či druhou třídu. Mám i individuální tréninky, při kterých se se staršími kluky už zaměřujeme na střelbu, dovednosti a podobně. Protože co mi v hokeji fakt šlo, bylo dávat góly. (směje se)
Co na vaše pracovní povinnosti říká rodina?
Pořád říkám, že moje partnerka je úžasná. Máme štěstí, že nám funguje babička s dědou. Máme čas dobře rozložený, i já chodím s dcerkou ráno do školy, nebo jde partnerka a já zase na trénink. Zatím to funguje, i když je toho hodně.
