„Seběhlo se to hrozně rychle. Ale napřed jsem nabídku odmítl,“ prozradil nástupce Martina Štrby, který debutoval pondělní výhrou 6:2 nad Vsetínem. S Chomutovem je spjatá jeho hráčská, ale i trenérská kariéra, naposledy ovšem cepoval Klášterec v krajském přeboru.
Proč jste nejdříve chomutovským Pirátům nechtěl kývnout?
Vedení klubu, konkrétně Adam Zwettler (předseda), mi nabídlo, jestli bych nešel zpátky. Necítil jsem nervozitu, byla to výzva. Ale po anabázi, kterou jsem tady dřív prožil, jsem nastoupil do práce a najednou jsem změnil hodnoty, že hokej není všechno. Trénoval jsem ve vedlejším Klášterci relativně v pohodě.
Co vás přimělo změnit názor?
Nakonec zvítězila touha zkusit si to znovu, jít opět za výhrami a ještě něco dokázat. Zvažoval jsem, jestli zase vstoupit do velkého hokeje, anebo se uspokojit krajským přeborem dospělých a ligovým dorostem v Klášterci. Nakonec jsem to přijal jako neskutečnou výzvu, vždyť u Pirátů jsem byl 16 let. Celý život jsem hrál jen tady. Byl jsem hrozně rád, že oslovili zrovna mě, i když se jim nabízely jiné kapacity jako Kamil Koláček a spol. Byla to těžká volba, jestli přijmout, nebo nepřijmout. Nebylo to o tom, v jakém postavení v tabulce jsme. Kývl jsem.
Za A-tým jste hrál ve 2. lize, jaké to je na střídačce?
Když jste na ledě, nevnímáte okolí, soustředíte se na hru. Kouč má jiné postavení, musí spolupracovat s celým realizačním týmem. S asistentem Petrem Martínkem máme vzájemné porozumění, soulad. A to všechno chceme přenášet na hráče. Být v klidu, nenervovat se. Ne přímo chválit, ale oni vědí, jaké chyby udělají. Jsou to dospělí chlapi, tátové od rodin. Řvaní nepomůže. Vysvětlíme jim, co udělali špatně, na čem zapracovat. Hokej je o chybách, kdo jich udělá víc, prohrává.
Chomutovské hokejisty povede v první lize Buchal |
Co chcete změnit?
Trenér Štrba hráče připravil skvěle, hráči jsou na tom fyzicky výborně, i dovednostně. Útočná fáze je naše silná stránka. Trošičku nám hapruje obranná činnost, na to se zaměříme v reprezentační přestávce, která se blíží. Protože play off není až tak o útoku jako o obraně. Kdo dostane míň gólů, vítězí.
Jak jste si rozdělili role s asistentem Martínkem? Oba jste bývalí obránci, na koho padl útok?
Péťa vedl beky už předtím, já se nebránil tomu vzít si útočníky, byť jsme oba obránci. Stejně radíte všem klukům, chcete, aby plnili taktiku, co jsme jim řekli.
Byl jste při premiéře nervózní?
Už ne. Za ta léta, co jsem si odkoučoval, ať na střídačce Pirátů v roce 2008, nebo následně v Kadani, nervozita zmizela. Je to jen hokej, hra. Kluky znám, vím, co od nich můžu čekat. Samozřejmě ne všechny, ale někteří mi prošli jako drobotina už od základny. Včetně Radka Havla, který je zpět a vyztužil obranu. Vážím si toho, že ho Chomutov znovu oslovil a vrátil se, kam patří.
Zůstal jste i ve vašem zaměstnání. Kde tedy pracujete?
Dělám na elektru, mám elektro s maturitou. Po 16 letech jsem se vrátil k řemeslu. Už jsem tam přes rok. A najednou jsou ty hodnoty jiné, třeba peníze vám přijdou včas. Není to jen o financích, i když víme, co se tady dělo. Jak už jsem říkal, člověk zjistí, že není všechno jen hokej, najednou máte víc času na rodinu. Do Klášterce jezdíte po večerech, tréninky jsou dobrovolné. Nakonec zjistíte, že času je moc. Neříkám, že teď ho mít nebudu, ale je to jiná úloha, jiné povinnosti. V Klášterci jsem měl na starosti spíš vychovávat dorostence, v áčku tam kluci chodí do práce a hrají jen pro zábavu. I když taky musí kouče poslouchat a taktika je stejná jako v 1. lize, tak když se něco stane, není to tak hrozivé jako v profesionálním hokeji.
V čem to je pro vás ještě jiné?
Hlavní rozdíl je v tom, že v Chomutově musíte mít větší nároky na hráče. Jsou to profíci, zato v Klášterci amatéři. Ale někteří hrávali i vrcholově, třeba v extralize. Přebor není jen pro staré. Třeba Angel Krstev, který prošel KHL, hraje za béčko Kadaně. Tam už to není až tak svázané, zato u Pirátů vyžadujeme, aby kluci taktiku plnili.
Budete při trenéřině dál pracovat?
Zatím to vypadá, že ano. Chodím do práce i na hokej a snažím se to zvládat. Ráno jdu do zaměstnání na šestou, na osmou si odskočím na stadion, ve dvanáct zase do práce. Do půl třetí jsem tam, dělám osmičky, někdy zůstávám déle. Když hrajeme venku, do práce nejdu. A to díky dohodě s vedením, šéf klubu Adam Zwettler je i můj vrchní šéf v práci, dělám u nich. Uvidíme, jak to půjde zvládat, ale nikdo neví, co se může stát. Člověk by měl mít zadní vrátka, kde by mohl pokračovat.
V nadsázce, nenechali vám u Pirátů plat elektrotechnika?
Ani nevím, o finančních podmínkách jsme se ještě nebavili.
A co dělá váš bratr Jaroslav, který má skoro 100 startů v extralize?
Trénuje mládež a taxikaří.
Berete nabídku Pirátů vést prvoligové áčko jako životní?
Já jsem Chomutovák, je pro mě čest Piráty trénovat. V roce 2008 jsem byl jako asistent u Martina Pešouta, ve finále nás porazila Mladá Boleslav a šla do extraligy. Bylo by krásné, kdybychom se do ní okamžitě vrátili. Každý by to chtěl.
Proč jste před rokem a půl u pirátské mládeže skončil?
Nedostal jsem nové angažmá, neměl jsem místo. Přišly jiné kapacity, jiní trenéři, takový je hokej.
Pocítil jste finanční potíže klubu?
Když půl roku nedostanete peníze, je to zlé. Účty musíte z něčeho platit, konto není bezedné. Nikdo se vás neptá, jestli máte peníze.
