Sláma náhle zkolaboval ve středu 30. prosince, když se šel rozcvičit před domácím utkáním s Olomoucí.
"Pamatuju si, že jsem se šel proběhnout. Ještě jsem stačil pozdravit kluky z Olomouce, kteří tam byli... A najednou bum a já padal na zem," vybavuje si situaci s odstupem šesti dnů šestadvacetiletý hokejista.
Vaši soupeři Jakub Čuřík, Jakub Bartoň a Tomáš Zbořil vám hned poté poskytli první pomoc...
Ano, tohle mi řekl doktor Madrý (týmový lékař Horácké Slavie – pozn. red.), když jsem se pak v nemocnici probral. Neskutečně jim za to děkuju, díky nim jsem se podruhé narodil.
Už lékaři vědí, co bylo příčinou vašeho kolapsu?
No já nevím, ale prý jsem přechodil zápal plic.
Jak je možné, že jste to nechal zajít až takhle daleko?
Byl to nějaký atypický zápal plic, který se navenek nijak zvlášť neprojevoval. Necítil jsem se zle.
Chcete říct, že vám vůbec nic nebylo?
Ale jo, trochu mě bolela hlava a byl jsem nachlazený. Tak jsem se cpal coldrexem a věřil, že to rychle přejde. Já chtěl hlavně hrát.
Věděl o vašem "samoléčení" týmový lékař?
Ne, nic jsem mu neříkal. Považoval jsem to za zbytečné. Takových nachlazení během sezony je...
Příště už nad ním ale jen tak rukou nemávnete, nebo ano?
To víte, že ne. Stoprocentně teď na sebe budu dávat větší pozor. Už žádnou nemoc přecházet nebudu, fakt. Jsem dostatečně ponaučený.
Možná byste mohl na tohle téma udělat i nějakou přednášku spoluhráčům...
Jo, určitě jim řeknu, aby nic nepodceňovali.
A myslíte, že vás poslechnou? Vy byste asi ještě před pár dny podobné rady také spíš ignoroval. Nemám pravdu?
Ono je to těžké. Sportovci vždycky chtějí hrát a bojovat za každé situace. Každopádně tohle, co se teď stalo mně, by mělo být pro každého tím největším varováním.
Jednoznačně nejhůř asi nesli váš stav rodiče. Už jsou teď klidnější?
Jo, už jsou v pohodě. Navíc táta celou dobu věřil, že to nakonec zvládnu.
V to určitě věřili i všichni ostatní. Jak vůbec vnímáte obrovskou podporu spoluhráčů, trenérů a fanoušků?
Je to strašně příjemný. Moc jim za to děkuju. Všem bych chtěl slíbit, že udělám maximum pro to, abych se zase vrátil k hokeji.
Takže na nějaký konec vůbec nemyslíte?
Kdepak, chci hrát dál! Vždyť hokej je můj život.
Už jste se o svých plánech bavil s lékaři?
Ano, ale zatím to nevypadá moc dobře. Uvidíme, až co řeknou výsledky vyšetření, které mě teď čeká v Brně.
O co konkrétně půjde?
Mají mi zavést nějakou sondu do srdce, aby zjistili, jestli pracuje tak, jak má.
Z umělého spánku vás v nemocnici probrali 2. ledna. Co vám blesklo hlavou?
Já ani nevím. Vůbec jsem netušil, která bije.
Položili vám lékaři nějakou otázku?
To ano. Byl tam doktor Madrý a ten se mě zeptal, jestli vím, jak se jmenuju. Naštěstí jsem věděl (usmívá se). No a pak už jsme se bavili normálně, tak nějak o všem. Dokonce jsem chvilku mluvil po telefonu i s trenérem Šindelem.
Ten je pořád ještě na mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě. Co vám říkal?
(usmívá se) Ptal se mě, co jsem to tady vyváděl.
V podstatě stejnou otázku jste mohl položit také vy jemu, ne?Vždyť českému výběru se letošní šampionát ani trochu nepovedl.
To je vlastně fakt, ale já se nezeptal.
Vidím, že vám donesli i notebook. Takže už surfujete po internetu?
Samozřejmě. Sledoval jsem přes online i pondělní zápas kluků v Ústí nad Labem.
To při při porážce 2:6 asi nebyla zrovna nejpříjemnější zábava. co?
No jo, nic moc. V páté minutě bylo v podstatě rozhodnuto. Ale nevypnul jsem to, vydržel jsem až do konce.
Vraťme se ještě na chvilku k vašim zachráncům. Jejich první pomoc prý byla naprosto bezchybná...
Jsou to borci. Já myslím, že moc lidí by tohle nedokázalo. Jsem jim strašně moc vděčný.
Už jste se s nimi spojil?
Zkoušel jsem to. Nechával jsem vzkaz Tomáši Zbořilovi na Facebooku, protože je z těch tří jediný na koho mám kontakt. Zatím mi ale neodpověděl. Nevím, jak často tam chodí.
Po vašem kolapsu byl zápas 35. kola odložen a hrát se bude v náhradním termínu, teď v neděli.
Ano, vím o tom. A taky doufám, že budu mít možnost klukům poděkovat osobně na stadionu.
Chcete tím říct, že se přijdete na nedělní domácí zápas s Olomoucí podívat?
No, moc bych chtěl. A věřím, že se tady s panem doktorem snad nějak domluvím.
