Jak to na vás celé působí?
Je zvláštní, aby dlužili hráčům tři čtyři výplaty. Nevím, jestli se tohle může stát v jiných soutěžích.
Co podnikáte?
Snažím se získat nějaké informace, občas někomu zavolám a stejně se nedozvím vlastně vůbec nic. Z dvacetiminutového hovoru, ať s agentem, nebo s někým jiným, nevzejde nic konkrétního. Nabízí nám splátkové kalendáře, pro někoho to může být téma, pro někoho ne. Je to pořád dokola.
Před uzávěrkou přestupů vám klub dluhy zaplatil?
Pár klukům peníze přišly, pak se jelo dál ve stejných kolejích. Jen nás umlčeli, abychom to dohráli s nějakou důstojností, abychom neutekli a nebyl velký průšvih. Sezonu jsme dokončili spíš silou vůle. Bez ohledu na vedení, co tam předvádělo, jsme to dohráli jen kvůli sobě.
3 měsíční výplaty nejméně ještě hráči nemají |
Jak dluhy ovlivnily kabinu?
Co si budeme povídat, bylo to hrozné. Poslední tři měsíce to bylo hlavní téma v kabině. Pořád se to řešilo, ptali jsme se navzájem, jestli už něco přišlo. Zdálo se mi, že jsme v závěru sezony ani neměli hokej v hlavě, každý řešil svoje problémy. Všichni mají hypotéky, závazky. Už to nechci nikdy zažít. Nevědět, na čem jste. Šílený.
Půjčovali jste si peníze?
Nevím, jak to kluci řešili. Někteří měli malé gáže, šli výplatu od výplaty. Vůbec si nedokážu představit, jak to dělali. Nechápu.
I trenér Vladimír Růžička vypadal odevzdaně. Jak to prožíval?
Možná jsem z něj taky cítil, že je znechucený ze situace, která se děla. On k tomu přistupoval tak, aby byl s námi, abychom vypadali jako tým. Snažil se silou vůle, aby to dopadlo dobře. Bohužel jsme zahučeli do baráže a ještě k těm všem problémům jsme spadli, to nebylo vůbec příjemné. Ovlivnila nás i salmonelóza z tataráku. Když jsem se po nemoci poprvé vrátil na led, říkal jsem si: Jestli se jako já cítí ostatní, tak to nebude dobré.
Kde jste hledali motivaci rvát se za klub, který vám neplatí?
To je hrozně těžké. Ke konci jsme bojovali už jen za jmenovku na zádech, abychom si ji k tomu všemu nepošpinili. Alespoň svoje jména jsme v rámci možností chtěli udržet čistá, ani to se bohužel nepovedlo, když se spadlo do 1. ligy.
Co vám říkali doma?
Manželka je na mateřské, měla se mnou trpělivost. Ale i domů se to přeneslo, byl jsem protivný, tyhle kraviny jsem měl v hlavě. Nikdo nechce řešit, jestli vůbec dostane peníze, ale my to pořád dokola řešíme i teď, když máme volno. Nic jiného neděláme. A nikdo nic neví.
Přišli za vámi majitelé do šatny?
Za celou dobu za námi v kabině nikdo nebyl. Za celou sezonu jsem neviděl ani staršího pana Veverku, ani mladšího. Já je vlastně neviděl nikdy. Standa Mikšovic jako výkonný ředitel vždycky přišel s nějakou informací, která pak pravda nebyla. On za to asi taky nemohl, není majitel, jen manažer. Povídal, že se to řeší, ale nic se nevyřešilo.
O co jde v kauze PirátůHokejoví Piráti letos spadli z extraligy do 1. ligy, ale jejich budoucnost je nejistá. Už během sezony klub dlužil hráčům, závazky stále nedoplatil. Piráty měl převzít podnikatel Milan Soukup, měsíc a půl je na plnou moc vedl, ale když zjistil skutečnou výši dluhů, z klubu vycouval. Případem se zabývá hokejový svaz i hráčská asociace. Vlastník Jaroslav Veverka starší uvedl, že klub přenechá skupině podnikatelů, která chce dluhy smazat, a dokonce bojovat s Piráty o okamžitý návrat do extraligy. Většina kádru se rozprchla, nový trenér Martin Štrba má v týmu převahu juniorů. Příprava běží. |
Jaké jsou teď scénáře?
Slyšel jsem splátkový kalendář, jen ne v jakých částkách a na jak dlouho. Jako většina kluků to řeším přes hráčskou asociaci. Chtěl jsem vytáhnout peníze z garance na svazu, ale je tam nějaký zádrhel. Řeší to i svaz, přestává to být legrace, Piráti kolem toho dělají kličky, šachy s DPH. Moc nechápu, co se děje. Až mi přijde, že to je skoro na civilní soud.
Co když ty peníze nedostanete?
Nechci se s tím úplně smířit. Klidně bych kývl na splátkový kalendář, kdyby dával smysl, kdybych měl záruku, že peníze mi budou chodit. Jestli mi ji dokážou dát, to nevím. Chybí toho ještě dost, minimálně tři výplaty u každého visí.
Zažil jste skluzy i v jiných českých hokejových klubech?
Zažil. Tedy musím říct, že v Litvínově nikdy, to neexistovalo. Ale jinde přišli do kabiny, řekli, děje se tohle a tohle, přijdou vám peníze o měsíc později. A tak to nakonec bylo. Věděli jsme, na čem jsme.
Jak bylo těžké o tom teď mlčet?
Hodně. My jsme si sami v kabině řekli, že to nechceme ventilovat ven. Hráli jsme play out, chystali se na baráž. Věděli jsme, že by se pak o nás mluvilo, řešilo by se to, to by nám taky moc nepomohlo. Chtěli jsme to nechat pod pokličkou. Ale teď už je to asi jedno.
