"Bylo to rychlé jednání. Jirka Rech dostal možnost trénovat Havlíčkův Brod, vedení Hodonína mě oslovilo a domluvili jsme se na spolupráci," popisuje Barus.
Napadlo vás, že dostanete tak brzo po letním konci hráčské kariéry místo hlavního trenéra ve druhé lize?
Takhle jsem o tom nikdy nepřemýšlel. Pracoval jsem a pořád pracuji hlavně s dětmi, což je pro mě prvořadé. Tohle je takový bonus a doufám, že všechno bude klapat.
Kde trénujete mládež?
Mám společnost, která se jmenuje ZHM (Základna hokejových mistrů – pozn. red.). Pořádáme různé turnaje, individuální tréninky a skupinové tréninky pro děti a mládež.
Vraťme se do léta, kdy jste už podruhé ukončil hráčskou kariéru. Co vás k tomu vedlo?
Jedna z věcí byla tato společnost, protože práce v ní je hodně časově náročná, hlavně přes léto. Neměl bych čas se připravovat a navíc už jsem neměl ani chuť, protože vytíženost byla velká. Dostal jsem možnost jít hrát i do Vsetína, což mě velice lákalo, ale jak jsem začal trénovat, tak už bych to ve spojení s cestováním nezvládl. Navíc druhá liga není ani první liga ani extraliga. Kvalita je úplně jinde.
Už vás tedy hokej nebavil?
Už to bolelo a nebylo to ono. Jak člověk pravidelně netrénoval a vypadl z toho, tak to bylo hodně o bolesti. Navíc si někteří hráči v soutěži dokazovali něco, co nebylo potřeba, ani kvalita ze strany rozhodčích není taková jako ve vyšších soutěžích.
Dá se říct, že si soupeři příliš všímali jména Barus?
Neříkám, že jenom mě. Tato soutěž je proti těm vyšším zákeřnější a je v ní daleko víc faulů, které se netrestají.
V Hodoníně jste se znovu setkal se svým synem brankářem Filipem, se kterým jste loni hrál v jednom týmu. Jak vnímáte, že ho nyní vedete jako trenér?
Kdo přeskočí na trenérskou lavičku, zapomíná na to, co bylo, jak bylo a kde hrál. Má před sebou novou kariéru, začíná od nuly a kamkoliv přijde, tak neřeší to, co bylo, ale jen to, co bude. Beru ho jako všechny ostatní. Je jeden z členů týmu a žádné úlevy nebo speciální pozornost ode mě v žádném případě nemá.
