Páteční návrat nadaného útočníka do Vsetína, kterému pomohl před devíti roky k historickému postupu do extraligy, byl přesně takový.
"Cítím se parádně, zase mezi svými," povídal před exhibicí bývalého vsetínského výběru se současným.
Utkání skončilo smírně 3:3. Raděvič, vítěz kanadského bodování z postupující sezony, rozdával lidem radost v útoku s Lubošem Jenáčkem a Miroslavem Stavjaňou. Ten patřil v památném ročníku 1993/94 k nejúdernější zbrani Zbrojovky. Raděvič tehdy získal 58 bodů (24 branek + 34 přihrávek).
"Dá se říct, že vlastně vystřílel Vsetínu extraligu," vrátil se do slavného roku 94 bývalý vsetínský asistent, dnes trenér Zdislav Tabara. "Ale jak už to u nadaných hráčů bývá, když nepřidají k talentu něco na víc, skončí v propadlišti hokejových dějin. Řekl bych, že jde o jakousi nemoc. Kdo má přirozený talent, často na něj spoléhá až příliš a pak na to dojede. Raděviče to také postihlo..."
Raděvič přišel v sedmnácti do bývalého TJ Gottwaldov z Opavy. Jeho růstu pomohla vojna v Dukle Trenčín, kde měl v útoku Vladimíra Růžičku. V jedenadvaceti už hrál za Československo, v roce 1988 se zúčastnil olympiády v Calgary. Dnes je mu šestatřicet. Kariéru dohrává v regionální soutěži v Rakousku a zatím marně hledá další uplatnění v hokeji.
"Získat nějaké místo v českém klubu? Rád bych vedl třeba žáčky. To bych se ale musel jmenovat jinak a mít jinou hlavu," říká Raděvič. A znovu se pousměje. "Na čele mám přece Kainovo znamení."
Kde se vzalo? Tu historku si ve Zlíně už předávají generace fanoušků. Když mu bylo čtyřiadvacet, trenér Eduard Novák ho přistihl nad ránem v jednom ze zlínských barů. Raděvič byl po konfliktu okamžitě vyřazen z kádru a větší část sezony nehrál.
"Mnoho lidí si dlouho myslelo, že trávím víc času na diskotéce než na tréninku. že jsem ze svého talentu nic nedostal," říká dnes útočník. "Jistě, dokázal jsem se vždy dobře bavit, ale mrzí mě, že se i v novinách vytahují jen ty bary. Málokdo si vzpomene třeba na to, že jsem postupoval do ligy po Vsetínu také s Opavou a Skalicí."
