Angažmá pro zbytek sezony nemá, byť před uzávěrkou přestupů se objevila šance na Kadaň a Beroun.
Proč chcete pokračovat dál?
Byla to moje dvacátá profesionální sezona, kterou jsem chtěl dohrát důstojně, pak kariéru ukončit a věnovat se něčemu jinému. Ale důstojně jsem ročník nedohrál, takže touha hrát dál je silnější. Rád bych pokračoval. Ale asi ne na nejvyšší úrovni. Láká mě angažmá jako má třeba Martin Štěpánek v Itálii, na jihu Evropy. Podřídím tomu tréninkový plán.
Neměl jste po vyhazovu z Vrchlabí jiné nabídky?
Není tajemství, že ve hře byla Kadaň, která bojovala o play-off. Dostala se tam dvě kola před koncem základní části. V koutku duše jsem si přál, aby tohle angažmá vyšlo. Rozhodli se ale, že vyzkouší v play-off mladé kluky. Já jsem veterán, na mě si toho už moc nevyzkouší. Respektuji, že mládí jde vpřed. Druhá možnost byla Beroun, ale tam mě to tolik nelákalo kvůli hrozbě hrát play-out.
Proč se vás Vrchlabí zbavilo?
Hrozně těžko se to komentuje. Vím, proč jsem skončil v Ústí – nehodil jsem se do koncepce, hledají mladé hráče. Ve Vrchlabí jsem se důvod nedozvěděl. Můžu jen usuzovat podle koho, jak trenér Řeháček koučoval. Měl svoje hráče, asi jsem se mu taky nehodil do koncepce. Už jsem to zažil, nestalo se mi to poprvé. Nějakému trenérovi jsem vyhovoval, jinému ne. Ve Vrchlabí mi předtím Vláďa Jeřábek dával hodně prostoru, věděl, co ode mě čekat. Po jeho konci jsem hrál méně a samozřejmě jsem to nesl těžce. Přece jen už mám nějaké zkušenosti.
Nebyl jste pro Vrchlabí drahý?
Já nebyl drahý hráč. Bral jsem peníze jako ostatní. Samozřejmě víc než mladší hokejisté, ale míň než moji vrstevníci. Myslím si, že otázka peněz to nebyla.
Zůstal jste se 13 góly nejlepším střelcem Vrchlabí. Je to pro vás zadostiučinění?
A to jsem odehrál daleko míň zápasů než ostatní a ve druhé půlce jsem po odchodu Jeřábka nehrál tolik co předtím. Těší mě, co jsem tam zanechal. Jen mě trochu mrzí bilance v hodnocení +/-. Ze začátku se nám dařilo, sbíral jsem plusy, pak jsme se zhoršili a padal jsem do minusu. Celkově mám bod na zápas, jsem spokojený.
Vrchlabí se dostalo do play-off díky gólu 15 vteřin před koncem, jímž vyrovnalo poslední klíčový souboj s Berounem. Co vy na to?
Počítalo se, že až závěrečný zápas rozhodne. S klukama jsme si pak volali a říkali, že to bylo neskutečně nervózní. Spadl z nich obrovský balvan, protože je sakra rozdíl hrát play-off nebo play-out.
Jan Čaloun ještě v ústeckém dresu
Jste fit?
Cítím se velmi dobře. Mám chuť do sportování. V pondělí jsem si dal dvě hodiny tenis, v úterý hodinový výběh. Musím se udržovat v kondici.
A není vám líto, že formu neprodáte ještě teď v play-off? Nechtěl jste třeba vzít i nějakou druhou ligu?
K hokejovému životu patří vítězství i porážky a tohle byla porážka. Ne hokejová, ale osobní. Člověk to těžko nese, jenže se s tím musí vyrovnat. Věřil jsem, že play-off si ve 20. sezoně zahraju. O Děčínu, Mostu nebo Litoměřicích jsem neuvažoval, chtěl jsem to dohrát v první lize. A když to směřovalo k mému konci ve Vrchlabí, nechtěl jsem být daleko od rodiny. Poslední čtyři měsíce jsem nechal v Ústí samotnou manželku s dvěmi dětmi. Ale byl jsem aspoň jednou týdně doma. Rodina je pro mě momentálně nejvíc. I proto mě lákalo jít do Kadaně.
Jaké teď máte nejbližší plány?
Budu se udržovat v kondici. Můj kamarád Milan Hejduk (hráč Colorada Avalanche a další ústecký rodák) přes léto trénuje v Ústí individuálně a přišla doba, kdy budeme trénovat spolu. Uděláme si v květnu a červnu program, který si vozí z Ameriky. S manželkou máme vizi, že si počkám do září října, jestli přijde nějaká nabídka podobná Itálii. Když ano, sbalím celou rodinu a půjdu. Když se žádná taková možnost neobjeví, skončím s hokejem. Oslovil jsem trenéra Vrbu, jestli by mi pomohl něco sehnat, poptám se po známých.
S Hejdukem jste si jednou chtěl zahrát za Ústí. To už nevyjde.
Bavili jsme se o tom. Ale taky mluvil o tom, že až skončí v NHL, do Evropy se nevrátí. Podepsal Coloradu ještě na rok. Když mu to zdraví dovolí, odehraje příští sezonu a pak asi skončí. Ale nemůžu mluvit za něj.
Mrzí vás, že nejede na olympiádu?
Kdyby byl stoprocentně zdravý, měl by v nároďáku místo. Pořád si drží nálepku střelce. Na začátku sezony, když koleno fungovalo, Colorado táhnul. Pak ho zase začalo bolet, proběhl rozhovor mezi ním a trenérem Vláďou Růžičkou a dohodli se, že nepojede.
Jaké jsou české vyhlídky ve Vancouveru?
Růžička sáhnul mezi mladé kluky, ale Kanada taky nechala některé zkušené doma. Mužstva budou obrovsky vyrovnaná. Těžko říct, jestli je někdo obrovským favoritem. Olympijský turnaj je hrozně rychlý. Stačí jednou blbě prohrát nebo jednou šťastně vyhrát a může se stát cokoli.
Fandíte Ústí a Vrchlabí? Anebo po trpkém konci ne?
Přeju jim. V ústecké kabině mám plno kamarádů, Pazourek, Janků, Klobouček, Salfický a další. Vyhráli základní část, parádně se jim dařilo, ale play-off bude o něčem jiném. Vždyť loni nás Hradec Králové taky trápil.
Kdo má větší šance dostat se do baráže: Ústí, nebo Chomutov?
Sleduji to z povzdálí. Každý zvolil trošku jinou strategii. Chomutov má silného sponzora, ze začátku si ušetřil peníze a kádr posílil během sezony. Ústí udrželo loňský tým a v létě ho vypilovalo, přišli bratři Pšurní, Orct, Alinč. Je otázka, komu to vyjde. Bude zajímavé sledovat, jak se poperou. Vůbec nedokážu říct, kdo je favorit.
Můžou projít baráží?
Kádry Ústí i Chomutova jsou vyrovnané, zato Kladno v extralize víc prohrává než vyhrává, což se odráží na psychice hráčů. Víc bych favorizoval vítěze první ligy než Kladno, které podle mě do baráže spadne.
Uvažujete, co budete dělat po kariéře?
Chci se věnovat trenéřině, ale chtěl bych začít spíš u mládeže. Učit mladé hokejisty hrát hokej, postupně se propracovat na nějakou funkci sportovního manažera. To ale opravdu až do budoucna. Zatím mě láká být v kontaktu s ledem, s hráči. Asi by mě nenaplňovalo sedět v kanceláři. Táhne mě to mezi kluky, malé i starší. Předávat zkušenosti.
A váš oblíbený hokejbal si zahrajete?
Už v sobotu nastupuju za Coma Team, okresní ústecká liga. Bude to součást přípravy i velká zábava. Dosud jsem měl smluvně zakázané všechny sporty, při kterých bych se mohl zranit.
Ale kdysi při působení v Litvínově se vám to stalo, že?
Ještě ve federální lize, na začátku 90. let. Teď už to můžu říct. Při hokejbale jsem si přetrhal vazy v kotníku, měsíc nehrál. Nevěděl jsem, co říct. Ivanu Hlinkovi jsem tehdy zalhal, že jsem šel ze schodů a zvrtnul si nohu. Ale já si myslím, že pravdu znal.
