"I jako trenér mi táta poradí, abych hrál líp a nebyl moc nahoře. Hlavně takové psychologické věci, hokejové taktice až tolik nerozumí. Ale je spíš přísnější."
Žovincovi je jednadvacet a ještě si prý nevydělal tolik peněz, aby mohl žít sám. A tak s tátou, který byl prvním profesionálním trenérem v českém ženském fotbale, doma sleduje sport v televizi. "Spíš vítězí fotbal, ale když hraje Sparta hokej, má přednost."
A že dostal přednost v případě mladšího z rodu Žovinců i aktivně? Díky jeho strýci a bratránkovi, který chodil na led. "Já byl hyperaktivní, tak jsem šel na hokej taky. S ním děti začínají dřív než s fotbalem. Když pak táta viděl, že jsem se naučil bruslit, už mě u toho nechal."
Ale do mičudy taky nakonec čutal. "Hrál jsem fotbal za Kralupy s kamarádem Tomášem Rubešem do starších žáků. Ale pak jsem si vybral hokej, bavil mě víc," prozradil Žovinec; s Rubešem ho pojí hokejová Sparta i litoměřická mise.
Žovincův otec nyní působí coby manažer na Spartě. "Stará se o všechny ženské týmy, to samé u reprezentace," tvrdí hokejový talent. Do šatny za děvčaty mu prý už nechodí. "Jako malý jsem tam byl s tátou často. Teď už moc času není. Ale když mám volno a hrají Ligu mistrů, zajdu se podívat."
Hokej ho však dost vytěžuje; 1. ligu si zkusil i v Písku a Berouně. "Ale v Litoměřicích je to o level výš, jsou tu lepší hráči, takže si to můžeme líp ťuknout," užívá si druhý nejproduktivnější bek týmu, který nastřádal 10 bodů (3+7).
"Letos je to fantastické, konečně bychom mohli dojít do play-off. Já se v Litoměřicích vyhrávám a věřím, že se časem prosadím do Sparty."
