František Bombic

František Bombic | foto: František Panec, MAFRA

Hokejista Bombic doma vyvoleným nebyl. Mrzí mě to, přiznává

  • 3
František Bombic se vrátil do Českých Budějovic. Hokejový obránce, který byl doma často podceňovaný a jinde o to více ceněný. Nyní se chystá hrát krajskou ligu za David servis.

Jeho kariéru například obohatil ročník ve slovenské nejvyšší soutěži, když hrál za Trenčín. Bylo to v době výluky v NHL v sezoně 2004/05. Do týmu jednoho z kandidátů na titul přišly hvězdy Chára, Demitra, Gáborík a Marián Hossa. Do jedné pětky se s nimi mohl vejít už jen jeden hráč. Byl to Jihočech Bombic.

"Odehráli jsme spolu celou sezonu," připomněl. Mohl by hodiny mluvit o tom, jak skvělé spoluhráče měl. Osud pak rozhodl, že jednoho kamaráda ztratil. Pavol Demitra zahynul v letadle, které spadlo s celým týmem KHL u Jaroslavle. Zůstala po něm pověst skvělého hráče s charakterem. "Měl charizma a vystupování. S dalším takovým hráčem jsem se nepotkal," ujistil 36letý Bombic. "Na dobu v Trenčíně vzpomínám nejraději."

František Bombic (36 let)

Hokejový obránce, hraje na pravou ruku. V české extralize odehrál 82 zápasů a dal tři góly. Ve slovenské nejvyšší soutěži má odehraných 285 utkání, vstřelil 29 gólů. Má také 30 startů ve francouzské lize, kde gól nevstřelil. Působil v Českých Budějovicích, Hradci Králové, Benešově, Jindřichově Hradci, Trenčíně, krátce (kvůli zranění) v americkém Idaho Steelheads, kde hrál WCHL. Vrátil se do Trenčína, odkud odešel v roce 2002 do finského týmu SaiPa. Dál hrál v Litvínově, Trenčíně, Košicích, Chomutově, Karlových Varech, Kadani a ve Štrasburku.

Tehdy zářil i Slovan se Šatanem, Višňovským nebo Zvolen, kde byli Handzuš či Zedník a Orság. Na obhajobu titulu tenkrát v Trenčíně nedosáhli, byli druzí. Bombic však okusil skvělý hokej. "Hráči z NHL, to je jiný level. Hrát s nimi je vždycky obrovský zážitek. Všichni měli správný přístup." Jindy na něj zbývala hrubá práce a vysloužil si i pověst bitkaře, byť ji nebere jako svoji hlavní hokejovou náplň. Spíš ji odmítá.

"Většinou to vyplynulo ze hry. Patřil jsem k hráčům, kteří měli nejlepší fyzickou kondici," podotkl. Svoji fyzičku potvrzuje i dnes, kdy působí jako kondiční trenér ve Viva fitness u hokejistů Luboše Roba a Josefa Kučery. To ho baví. Pomáhal s letní přípravou hráčů včetně reprezentantů Jiřího Novotného nebo Zdeňka Kutláka.

"Z kondice vyplynulo, že jsem podstoupil hodně soubojů. Byl jsem obránce, který se nebál porvat," upřesnil. "Vyloženě bitkař jsem ale nikdy nebyl. Celou kariéru jsem byl využívaný i na přesilovky a oslabení." Rvačky byly navíc. Boxerská škola Josefa Němce Není ani hokejový hromotluk.

Měří 181 centimetrů a váží 90 kilogramů. Ale boxerské základy ho neminuly. Když ukončil základní školu, chodil dva roky na tréninky olympionika Josefa Němce ve Škodě České Budějovice. "Znalost boxu byla mojí výhodou, kterou jsem uměl využít."

Nevadilo mu, když byli soupeři o deset patnáct centimetrů vyšší. Nebál se jich. Z boxerské přípravy věděl, jak má reagovat a kdy se protivník zapomněl krýt. "V hokeji je bitka specifická," přiblížil. Musíte si při velkém nasazení a vypětí pohlídat stabilitu na bruslích. "Je to úplně něco jiného než nějaké bojové sporty. Nedá se to s ničím srovnat." Všechny bitky si pamatuje. "Tady se moc hokejistů nervalo a hned se všechno kolem řešilo," poznamenal.

K dobru dal jednu, která stála za to. Hrál za Trenčín v Bratislavě proti Slovanu. Strhla se hromadná šarvátka. Dostal se do řeže s Rusem Iljinem. "Byla to jedna z nejdelších bitek. Trvala snad dvě minuty." Kdo hraje hokej, dobře ví, jak dlouhé jsou dvě minuty bitky. "Rvát se dvě minuty v kuse na ledě není zrovna nic jednoduchého," potvrdil. Míní, že souboj s Iljinem neměl vítěze. Byla to plichta.

Známou teorii o tom, že je třeba soupeři přetáhnout dres přes hlavu, aby byl poražený, popřel. Když hrál krátce v Americe, byli tam hráči, kteří chtěli shodit dres. "Pak člověk není tolik omezený v pohybu," ujasnil. "Hráče bez dresu ani v takové bitce není za co chytit." Bokroš chtěl všem vyhovět Na Slovensku pamatuje finále ligy proti Zvolenu, který vedl Ernest Bokroš.

"V Českých Budějovicích udělal chybu, že nehrál svůj styl. Chtěl všem vyhovět a dopadlo to špatně," ohodnotil Bokrošovo působení na jihu Čech. Ve Zvolenu to od Bokroše bylo jiné. Přivedl ho k historicky prvnímu titulu. Bokroš však nikdy Bombice netrénoval. Zato si ho vyhlédl Július Šupler. "To byl jeden z nejlepších trenérů, které jsem potkal," poznamenal. "Jsem mu vděčný, že mě vytáhl z Jindřichova Hradce.  Je to jeden z mála trenérů, který s hráči vychází po lidské stránce." Otevřela se mu kariéra, ve které hrával nejvyšší soutěže. Získal titul s Trenčínem i s Karlovými Vary.

S Chomutovem vyhrál první ligu, ale tým pak neuspěl v baráži o extraligu proti Mladé Boleslavi. "Nejlepší štaci nemám. Asi je to ta, kde jsem něco vyhrál," míní. Třeba o Chomutovu řekl, že za něj tam bylo nejlepší mužstvo. I když tým dnes hraje extraligu. "Byli jsme tam samí hráči v nejlepších letech. Vztahy, kabina, to bylo všechno na úrovni. Tak dobré mužstvo už tam nikdy nebude," soudí.

Bylo to v sezoně 2009/10. Do Karlových Varů naskočil hned po skončení sezony Chomutova. A spolu s Petrem Sailerem uhrál titul. "Nevím, jestli ještě někdy přijde doba, kdy vyhraje extraligu klub z tak malého města."

Doma nikdy za muže nehrál. "Byl to můj sen zahrát si za České Budějovice," řekl upřímně. "Nikdy jsem si ho neprožil." Když končil v juniorech, rozhodla konkurence v A-týmu. "Pokud se nabídla nějaká příležitost hrát doma, vždy to z nějakých důvodů nedopadlo. Je to jediná věc v kariéře, která nedopadla. Jinak mě ale nemá co mrzet."


Mistrovství světa v hokeji 2024

Hokejové MS 2024 se uskuteční od 10. do 26. května v Praze a Ostravě. Český tým se představí v pražské základní skupině, kde ho čekají Kanada, Finsko, Švýcarsko, Dánsko, Norsko, Rakousko a Velká Británie.