Po návratu ze Švýcarska jste už přes rok v Kadani. Nelitujete, že jste ji vzal, když jste zase dole?
Nelituju. Já už nechtěl lítat někde po světě, chtěl jsem být doma. Navíc v dnešní době je stejně těžké něco sehnat, samé karantény, nesmíte cestovat. Složitá doba. Věřme, že se to uklidní a zase všechno zajede do normálních kolejí.
Jak se finančně daří trenérům?
Na pivo to je. Něco projezdím, na pivo zbyde, dobrý (smích). Ale teď to není sranda nikde. Samozřejmě extraligové kluby jako Sparta, Třinec, Litvínov, ty nějaké peníze mají. Ovšem mužstva v naší soutěži to postihne všechna. A hrozně. I to málo, co hráči a trenéři dostávali, někteří už nedají. Protože nemůžou. Oni chtějí 1. ligu zúžit, ale myslím, že se zúží sama. Některé kluby to neunesou a skončí.
Šéf vašeho klubu Petr Klíma v nadsázce řekl, že obránce Karel Kubát hraje za tatranku a čaj.
A já jedu za to pivo (smích). Tyhle kluby, a to není jen Kadaň, ale třeba i Ústí, Sokolov a další, co se plácají dole, peníze nemají. Látají to ze dne na den. Vemte si testování na covid. Musíte na něj dvakrát týdně. Naposledy nás šlo čtyřiadvacet, jeden test stojí 1 780 korun, to je týdně 80 tisíc, měsíčně 320 tisíc. Musíme chodit na ty dražší PCR testy. Což je zabiják pro tyhle týmy.
Měla by být 1. liga poloprofesionální soutěží?
Myslím, že bude. Jako to má už Kolín. Vždyť já hrál ve Švýcarsku šest let druhou nejvyšší soutěž a ta byla taky poloprofesionální. Přitom Švýcarsko je ekonomicky silná země. Stejné to mají ve Švédsku, Finsku. Buď u toho hokejisté mají práci, třeba na 80 či 60 procent úvazku, nebo studují. A u nás máme i druhou profesionální soutěž s osmnácti mužstvy...
 |
Jak se vám pracuje, když víte, že hráčská kvalita kvůli skromnému rozpočtu nebude vysoká?
Není to jednoduché, ale taková je práce trenéra. Někdy máte mužstvo na postup, jindy se musíte zachránit. My neměli letní přípravu, hráče nemůžeme platit přes léto, přišli až v srpnu. Udělali jsme dobrý srpen, ale těsně před sezonou jsme šli do karantény. Byli jsme v ní deset dní, vrátili jsme se a hned v prvním zápase v Porubě jsme dostali 11 gólů. Když jsme se začali lepšit a vyhráli jsme dvakrát po sobě, přišel lockdown. Před svátky jsme zvítězili v Šumperku, a zase pauza. Když už uděláme jeden dva výsledky, přeruší se to. Na houby.
A hráčů máte málo.
Moc jich není. Během dlouhé podzimní odstávky odešli čtyři hráči. Dva šli do práce, dva odjeli do Ruska. Musíme zapracovávat pořád nové kluky, chodí mladí. Pro ně je dobré, že si zahrají. Naštěstí se nesestupuje. Ale já nechci sezonu jen odplácat a svádět to na fakt, že se nepadá. Ne. Nikdy jsem nechtěl hrát na ocase, kór v nižší soutěži. Věřil jsem před sezonou, že bychom třeba mohli atakovat i play off. Zatím to tak nevypadá, není to dobré.
Co ti vaši pracanti? Třeba brankář Hanuljak začal dělat zedničinu.
Na chvíli odešel Kuba Trefný, kadaňská ikona. Pracoval někde v Německu. Skončil Honza Müller, má svoje fitko a dělal něco venku. Loni dal patnáct gólů, byl jeden z našich nejlepších hráčů. Nebýt téhle doby, hraje dál. Jeden z Rusů, útočník Sursov, vypadal dobře.
A jak vypadá dříve hvězdný Kubát? Nedávno hrál v KHL, teď je v prvoligové Kadani a nezáří.
Karel je Karel, já ho znám odmala. Trénoval jsem ho už v litvínovském dorostu. Vždycky to uhrával svým talentem, hokejovostí. Bohužel, když přestane trénovat, je to hodně špatné. Zvlášť když už je taky starší. Když v březnu kvůli covidu skončil ve Zvolenu, nikde pak pořádně netrénoval. Přišel do rozjetého vlaku. Teď začal trošku trénovat, ale není to jednoduché, ten krok, půlkrok mu chybí. A dneska bruslit umí všichni. Jak vás dojedou, je to v háji, i když hokej umíte.
Kubát má titul s Litvínovem, jaká je spolupráce s Vervou?
Chvíli jsme měli Březáka, kvůli financím jsme to vzdali, museli jsme ho platit. Tolik peněz jsme neměli. Litvínov má starosti sám se sebou, ještě aby pomáhal nám. Dali kluky do Litoměřic, pro nás je to asi passé.
Co vás osobně žene dál?
Baví mě, když se povede postrčit mladé kluky do lepšího týmu. Je to práce jako s juniory. Jsou tu tři zkušení, Chlouba, Trefný, Kubát, jinak mladíci kolem 20 let. Máme docela slušné beky, ale ne útočníky; jediný, kdo umí dát gól, je Chlouba. Prostě musíme být trpěliví.
Hokej v době covidu: z brankáře je zedníkZeď se snaží léta vystavět ve své brance, ale teď – z nouze – ji staví i skutečnou jako zedník. Kromě jiného. Hokejový gólman Miroslav Hanuljak z prvoligové Kadaně si ve složité koronavirové době musel najít „vedlejšák“. „Někteří kluci včetně mě si našli brigádu, abychom nechci říct přežili, ale abychom si udrželi nějaký životní standard. S kamarádem děláme takové drobnější stavební práce, mám na to živnost. Nikdo neví, co bude do budoucna, tak se snažím zasvětit i do něčeho jiného, než je jenom hokej,“ líčí šestatřicetiletý brankář se 34 starty v extralize. „Už jsem dokonce jednoho spoluhráče zaměstnal, Kubu Trefného, teď jsme dělali něco společně.“ Hanuljak, který chytal v Chomutově, Kladně či Nitře, cítí, že jeho kariéra se pomalu blíží ke konci. „Samozřejmě je tady varianta, že bych mohl v hokeji pokračovat třeba jako trenér, nebo ještě aktivně hrát, ale ten čas se krátí a je potřeba přemýšlet trochu dopředu, snažím se být připravený. Hokeje bych se nechtěl úplně vzdát, ale pokud bych začal někde jako trenér, tak je dost pravděpodobné, že by to hned nebylo na profesionální úrovni. A asi by mě to hned neuživilo. Takže by to muselo být v kombinaci s nějakou prací,“ uvažuje.   Zatím se ale ještě snaží pomáhat Kadani, aby v 1. lize nebyla za otloukánka. Nedaří se to ale úplně podle jeho představ, Trhači jsou zase u dna. „Je to těžké, na druhou stranu není žádný sestup, takže ten psychický tlak není až takový. Ale nikoho nebaví prohrávat, člověk chce být úspěšný, proto osobní pocity nejsou nic moc. Máme na čem pracovat a musíme se snažit být lepší,“ velí. Veterána v brankovišti brzdí časté pauzy. „Mám už nějaký věk a chvíli mi trvá, než se do toho dostanu. V létě byla dvoutýdenní karanténa, pak zase na podzim měsíční přestávka, je těžké se do toho pořád dostávat zpátky. Ale musíme se s tím srovnat všichni, je to pro všechny stejné. Situace je, jaká je, musíme se tomu přizpůsobit a snažit se hrát co nejlíp.“ I v těžké době výplaty v Kadani chodí. A prý ne se zpožděním. „Peníze dostáváme na čas. Samozřejmě během doby, co jsme byli doma a vůbec se nehrálo ani netrénovalo, jsme měli nějaké snížení platu. Což hodně kluků řešilo právě brigádami. Ale taková je prostě dnešní realita. Potíže mají všechny sportovní kluby v Česku a vlastně i na světě, nezbývá nám než se s tím srovnat,“ nestěžuje si Hanuljak. |
