K výhře, která byla nesmírně důležitá. Ačkoliv inkasoval hned v první minutě, rozchytal se k výbornému výkonu, který mohl dokonce podpořit gólovou trefou. V posledních minutách při soupeřově power play zkusil trefit odkrytou klec, jenže těsně minul.
Bylo ve třetím utkání čtvrtfinále klíčové, že jste přečkali první třetinu za nerozhodného stavu 1:1?
Říkali jsme si to v kabině, měli jsme plán, že na ně zkusíme také nastoupit. Věděli jsme, že budou chtít být aktivní hned od úvodu. Museli jsme dotahovat, když jsme dostali hned v první minutě smolnou branku. Nakoplo nás to, náš výkon se zlepšoval. Podali jsme výborný týmový výkon.
Jedinou branku Havířova jste si srazil do branky sám?
Před brankou zůstali tři hráči sami. Přihrávka šla přede mnou a věděl jsem, že pokud projde, tak se nestihnu přemístit. Při vyrážení protáčím hokejku, a když to nestihnu otočit, tak si to srazím pod sebe. Padlo mi to tam, ale byla to jediná branka, takže to naštěstí dopadlo dobře.
Úvodní branka vás nerozhodila?
Už v minulém zápase jsem dostal z první střely na branku gól, ale tak to prostě občas je a nedá se s tím nic dělat. Nesmí mě to rozhodit, hodím to za hlavu a jedu prostě dál.
Co chybělo k tomu, abyste byl na listině střelců?
Asi metr. Nejdůležitější ze všeho je, že jsme vyhráli, ale musím se přiznat, že mě to mrzí. Uvědomoval jsem si, že jsme vedli o dvě branky. Jejich hráč udělal chybu, když to při power play nahodil na branku. To se nedělá, protože brankář při této situaci často posílá puk do středního pásma. Zkusil jsem to, bál jsem se, aby to nechytil hráč, a když mu to projelo, tak jsem do poslední chvíle doufal, aby to tam padlo. Jsem rád, že jsem to vyzkoušel, i když to skončilo na zakázaném uvolnění.
Byl jste gólu nejblíže v kariéře?
Určitě, nikdy jsem tak blízko nebyl. Po zápase mi říkali, že pokud vedeme o dvě branky, tak to mohu zkusit, pokud o jednu, tak ne. Na tréninku to občas zkusím, poměrně mi to vychází, ale nezamířil jsem přesně. Důležitá byla třetí výhra v sérii.
