Ví moc dobře, jak se jihlavští hokejisté aktuálně cítí. On sám totiž bojoval s Duklou o baráž v roce 2004. A nejen to, bývalý hokejový obránce Petr Kuchyňa s ní během své kariéry zažil také oslavy mistrovského titulu.
„Už je to patnáct let, co jsem s hokejem definitivně skončil, ale sleduju ho pořád. Nejde ho vytěsnit z hlavy, každou chvíli se o něm s někým bavím,“ přiznává 55letý rodák z Jihlavy, který hrával extraligu v dresu Dukly, pražské Sparty – či Zlína. A vyzkoušel si hokej také v USA, Finsku, na Slovensku a v Rakousku.
Někteří vaši bývalí spoluhráči si pořád ještě chodí aspoň čas od času zahrát rekreačně. Máte to podobně?
Bohužel ne, mrzí mě to, ale ze mě už je jenom pasivní divák, protože obě moje kolena vyhlížejí výměnu. Jsem v registru a čekám, až přijdu na řadu.
Takže jsem měla začít spíš otázkou, jak se cítíte?
Jak bych vám to tak nejlépe řekl. To máte jako s investicemi: jednou je to lepší, jindy horší. Ale až se konečně dočkám té výměny kolen, tak už to bude jenom lepší.
Kdy jste se byl naposledy podívat na hokeji osobně?
Já už chodím jedině tehdy, když s kamarády seženeme lístky na Spartu, jinak moc není kam... Popravdě řečeno, do Pelhřmova mě to neláká, a tak raději koukám na televizi.
Když jste zmínil Spartu, chystáte se podívat aspoň na jeden její semifinálový zápas s Kometou? Nebo už jste dokonce byl?
Láká mě to hodně, ale bohužel sehnat lístky není jednoduché.
Upřímně řečeno, ono by to teď bylo složité se sháněním vstupenek i do toho Pelhřimova. Tak možná bude lepší si počkat na Horáckou multifunkční arénu, co říkáte?
Podle mě ideální stav by byl, kdyby Dukla letos postoupila do extraligy, aby ji hned začala hrát v nové hale. Jenže to by při ní asi musel stát hokejový Bůh.
Nevěříte, že by případně mohla přejít přes Olomouc?
Chci tím říct, že mezi extraligou a první ligou je obrovský rozdíl. Jak už jsem říkal, na pár zápasech extraligy jsem letos byl a další jsem viděl v televizi a ta díra je neskutečná. To je úplně jiný hokej. I když někdo může mít úplně jiný názor.
Dukle to nicméně zatím v play off jde velmi dobře...
To je pravda, našlápnuto má dobře, tak uvidíme. Je otázkou, co by bylo dál, kdyby opravdu došla až do extraligy. Fanouškům a hráčům přináší takový postup velikou radost, ale vedení nastávají problémy. Kde vzít peníze, aby se za rok zase nespadlo a tak dále...
Vy jste s Duklou zažil extraligový titul i postup. Co podle vás aktuálně prožívají jihlavští hokejisté, kteří o baráž právě teď bojují?
Určitě jsou nadšení a užívají si to. Navíc Dukla nevydala na začátku postupový cíl, takže kluci nemají co ztratit. Už teď uhráli parádní sezonu a můžou vstřebávat tu skvělou atmosféru vyprodaných stadionů. Až jim to v koutku duše závidím.
Dokáže tedy podle vás porazit ve finále Zlín?
Moc bych si přál, aby kluci baráž hráli a aby jim vyšla. Držím palce Viktoru Ujčíkovi (trenéru Dukly), kterého jediného ještě z týmu znám. Teda ještě Tomáše Čachotského. Strašně jim to všem přeju.
Jaké je vlastně vaše současné zaměstnání?
Já už patnáct let pracuji u finanční společnosti. Mám na starost zhruba 800 klientů. Řeším s nimi investice, hypotéky... A musím říct, že mě tahle práce naplňuje.
Máte mezi svými klienty i profi sportovce?
To jsou ti nejrizikovější klienti. (usmívá se)
Můžete být konkrétní?
Víte, to je tak, někteří ani nevědí, kde budou za rok působit. A když smlouvu nedostanou, přichází samozřejmě problém. Takže sportovce mezi klienty mám, ale spíš takové, co hrají třeba až třetí ligu. Prostě mají vedle příjmu ze sportu ještě svůj jistý plat z práce.
Byl jste jako profesionální hokejista finančně zodpovědný?
Snažil jsem se být opatrný, investoval jsem do nemovitostí. Ale je pravda, že jsem mohl být ještě o něco zodpovědnější.
A co ve vaší hokejové kariéře, udělal byste s dnešním rozumem něco jinak?
Musím říct, že jste první, kdo se mě na tohle zeptal. Asi by mě zajímalo, jak by se moje kariéra vyvíjela, kdybych tehdy neodešel do Ameriky. Bylo mi nějakých dvacet, byl jsem lampasák a chtěl jsem do New Jersey za každou cenu.
Jenže místo NHL jste hrál pouze AHL za Utica Devils...
Přesně tak. I když tehdejší kouč New Jersey Herb Brooks mi dal šanci si zahrát aspoň přípravný zápas proti Philadelphii. A byl to pro mě nezapomenutelný zážitek. Najednou hrajete vedle Scotta Stevense, Tommyho Albelina, Kena Daneyka, Vjačeslava Fetisova... Já s těma klukama byl na ledě, na zápase, na párty.
Takže ten odchod do zámoří přece jen stál za to...
Asi jo. Ať si o mě každý myslí, co chce, já můžu všem s klidem říct: Měl jsi oběd s Fetisovem? Neměl, tak vidíš. (směje se)
