„V Jihlavě jsem získal dva tituly a NHL byl potom další krok, další výzva,“ souhlasně pokyvoval hlavou zanedlouho třiapadesátiletý rodák z Chomutova, který v prestižní soutěži působil celkem v pěti klubech. S Edmonton Oilers dokonce vyhrál slavný Stanley Cup.
Kam řadíte Jihlavu ve své kariéře?
Byly to nejkrásnější roky mého hokejového života v České republice. Přišel jsem do Dukly jako nehotový hráč a dvě sezony pod vedením trenérů Standy Neveselého a Jardy Holíka mi daly strašně moc. Když jsem z Jihlavy odcházel, věděl jsem, co je moje pozice, co chci v hokeji dokázat a kam chci směřovat.
Což jste jasně ukázal následnou emigrací do Spojených států amerických...
Přesně tak, nechtěl jsem čekat dalších deset let, až budu moct odejít do NHL legálně. Netušil jsem, že se tady v roce 1989 situace obrátí a všechno bude jiné.
Pro odchod do Ameriky jste se rozhodl ve věku, v němž jsou nyní vaši dva synové - dvojčata Kevin a Kelly. Dovedete si představit, že by byli schopni udělat podobné závažné rozhodnutí?
I dnes musí hokejisté udělat ve svých životech některá zásadní a důležitá rozhodnutí, která ho někam postrčí. Anebo ho vrátí zpátky. I dnes odcházejí mladí hráči do neznáma, podepisují smlouvy.
Ježíšek chodil ke Klímům i za mořem. A hned večerV zámoří strávil bývalý skvělý hokejista Petr Klíma bezmála třicet let, takže přizpůsobit se tamnímu životu byla v podstatě nutnost. V některých věcech však zůstal po celou dobu zarytým Čechem. Jako například v pojetí nejkrásnějších svátků v roce. „Mám rád klasické české Vánoce. A dodržovali jsme je i v Americe,“ prozradil dvaapadesátiletý rodák z Chomutova. „To znamená, že za našimi dětmi chodil Ježíšek. A vždycky 24. prosince večer, nikoliv až 25. ráno. Prostě jsme byli taková tradiční česká rodina,“ doplnil. Také štědrovečerní večeře měla svoje jasná pravidla. „Nikdy nechyběl bramborový salát ani řízek,“ hlásil Klíma. Stejné menu si bude užívat také letos, ovšem tentokrát už zase v České republice, kam se před časem vrátil. „Přemýšlel jsem, že bych odletěl na pár dnů do Detroitu za dětmi, ale nakonec jsem se rozhodl, že zůstanu v Kadani,“ svěřil se vítěz Stanley Cupu ze sezony 1989/90, kdy na cennou trofej dosáhl s Edmonton Oilers. Přednost pro letošní svátky dostalo severočeské rodiště z ryze profesních důvodů. „Pracuju teď pro kadaňské áčko, tak by mi přišlo nefér to tady jenom tak nechat a odletět si za moře,“ vysvětloval Klíma. Nejprve vypomáhal u prvoligového klubu jako jeden ze členů realizačního týmu, ovšem před pár dny se zapojil také do řízení sportovního úseku. „Vždycky jsem chtěl nějakým způsobem figurovat u dospělého hokeje. A v Kadani jsem vyrůstal,“ nechal se slyšet Klíma. |
Vaše děti slyšely příběh o emigraci určitě mockrát, jak ho vnímaly? Nebraly ho spíš jako pohádku?
Dívaly se na to tak, že to bylo strašně dávno. Byl jsem jejich táta, který hrál hokej.
Synové ho hrají také, jak se jim daří?
Já myslím, že dobře. Jako táta to asi úplně neumím posoudit, ale v létě byli s Edmonton Oilers na kempu, takže asi něco umí. Uvidíme po sezoně, co bude dál, zatím ale musím zaklepat, že se jim v juniorské QMJHL docela vede.
Je těžké je sledovat jen na dálku? Nestýská se vám?
To víte, že jo. Ale dneska je to v pohodě, jsou skypy a všechny tyhle další vymoženosti. Je jim dvacet let, už stojí na vlastních nohách a kariéru si řídí sami.
Pojďme zpátky k Jihlavě, nedávno jste se na Horáckém zimním stadionu znovu objevil, a to v rámci projektu Výchova talentované mládeže. Byla to jen ojedinělá návštěva?
Jsem domluvený s Béďou Ščerbanem (jednatel Dukly Jihlava - pozn. red.), že až zase něco bude, šel bych na led na pár tréninků i s jihlavskou mládeží. Jen nevím, jak to bude časově vycházet, protože teď dělám u kadaňského áčka.
Okamžitě vám na Horáckém zimním stadionu naskočily vzpomínky na dobu, kdy jste v Dukle působil?
Samozřejmě. Sotva jsme sjeli z dálnice, tak se mi v břiše všechno točilo. (usmívá se) Na tu dobu moc rád vzpomínám. Hned jsem taky zašel do kabiny za Petrem Vlkem (trenér A-týmu Dukly). A i když je to tam teď přestavěné, tak pro mě je to pořád stejné jako kdysi.
S mládeží jste pracoval i v zámoří, je to to, co vás naplňuje?
Baví mě to. Když bude zájem, rád mladým některý víkend předám svoje zkušenosti. Nechci je poučovat, chci jim pomoct. Ale rád bych figuroval taky v dospělém hokeji, což se mi teď splnilo v Kadani.
Mají to dnešní děti v hokeji jednodušší?
Já bych řekl naopak. Za nás měl každý šanci dělat sport, který chtěl. Dneska je to hlavně o penězích, některé rodiny nemají na hokejky, na výstroj. I když rodiče dělají maximum, pokud se jejich dítě pro hokej rozhodne. Takže vlastně to mají v téhle době těžší rodiče.
Jaký jste býval kluk?
Takový hodný rošťák. V hokeji musí být trochu toho rošťáctví, nesmíte si nechat nic líbit a musíte chtít být lepší než ten, co je proti vám. Však já měl taky od šesté třídy dvojku z chování. (směje se)
Petr Klíma radí mladým hokejistům během svého kempu.
Copak jste prováděl? Chodil jste za školu?
Kdepak, to by mě táta hnal. Byly to běžné přestupky, jako že jsme se honili, brali jsme někomu svačinu. Prostě to, co rošťáci běžně dělají.
Pojďme ještě na chvilku k vašemu aktuálnímu působení v Kadani. Jaká je práce s týmem, který je ve WSM lize úplně poslední?
To je otázka úhlu pohledu. My se třeba na tabulku díváme vzhůru nohama. (směje se)
V tom případě věřím, že to není vůbec špatný pohled...
Akorát se to hůř čte. Ale teď vážně, je jasné, že všichni vzadu v hlavách máme, že se letos nepadá, takže je to snazší, ovšem nikdo nechce pořád prohrávat. Já si třeba myslím, že od té doby, co jsme v Kadani s Jirkou Čelanským a Mírou Buchalem, hraje mužstvo výborně. Podle mě naše pozice v tabulce neodpovídá tomu, co kluci odvádějí na ledě.
Jaké to vůbec je, žít znovu v Kadani? Po letech strávených ve velkých amerických městech to musí být docela velký rozdíl...
Ani ne. Jasně, žili jsme v Detroitu nebo Los Angeles, ale vždycky někde na okraji, takže tam byl podobný klid jako tady v Kadani.
Udělal byste dnes něco jinak? Nějaké jiné rozhodnutí než v dobách, když jste hrával?
Ne. A nechal jsem si to vytetovat i na ruku - nemám žádné výčitky.
