Postaraly se jednoznačně o nejzajímavější přestup léta. Žádný jiný druholigový tým nepřivedl v létě zvučnější posilu. Moravské Budějovice ulovily bývalého slovenského reprezentanta a dlouholetého hráče české extraligy Petera Puchera, který i po čtyřicítce stále motá hlavy svým soupeřům.
Suchou část přípravy absolvoval rodák z Prešova, který zítra oslaví třiačtyřicáté narozeniny, ve vlastní režii, na brusle už ale šel před pár dny se svým novým týmem.
„Musím říct, že tréninky jsou tady hodně intenzivní,“ pochvaloval si zápřah na ledě zkušený forvard. „Fakt mám z toho celkem dobrý pocit,“ podotkl.
Včera poprvé nastoupil také do zápasu, žihadla se i s ním představila ve Žďáru nad Sázavou (utkání skončilo po uzávěrce – pozn. red.). Hlavní trenér Augustin Žák už dopředu avizoval, že ho právě v tomto přípravném souboji chystá poprvé poslat do hry. Ovšem neodpustil si zároveň rýpnutí, že Pucher možná první zápas nestihne. Na úvodní trénink na ledě totiž dorazil se zpožděním.
„Je pravda, že jako nový hráč jsem si popletl čas začátku a všichni mi to hned dali pořádně sežrat,“ smál se bývalý útočník Znojma, Pardubic či Komety Brno. „Ale nakonec jsem aspoň část tréninku stihl,“ hájil se.
Pro ten večer byl každopádně hlavním terčem vtípků nejen trenéra, ale i spoluhráčů. „Já mám legraci rád, takže jsem se bavil s nimi. Nemám problém udělat si srandu sám ze sebe,“ culil se Pucher.
Do Budějovic přivedl i syny
Moravské Budějovice si jako destinaci pro svoje další angažmá zvolil i proto, že to má blízko ze Znojma, kde ještě loni působil a kde už také řadu let s rodinou žije. A večerní tréninky dokáže v pohodě skloubit s podnikatelskými aktivitami.
„Co budu potřebovat, oběhám si ráno a dopoledne. Ale abych toho neměl málo, tak jsem se s klubem ještě dohodl, že vezmu tréninky dětí ročníku narození 2006 až 2008,“ prozradila posila moravskobudějovických žihadel. „Vzhledem k tomu, že mám v tomhle věku mladšího syna, tak jsem si ho přetáhl k sobě do Moravských Budějovic. Abych ho měl pěkně na očích,“ usmíval se.
Desetiletého Matyáše prý rozhodně šetřit nebude. „Jestli jsem přísný? Doma někdy povolit musím, ale jako trenér to určitě dělat nebudu. Samozřejmě pořád chci, aby se hokejem hlavně bavil, ovšem zároveň už je ve věku, kdy by měl brát hokej trochu vážněji. Nic mu neodpustím,“ ujišťoval.
Zatímco mladšího syna útočníka bude trénovat, se starším Peterem, který hraje v obraně, by se mohl dokonce potkávat v jednom mužstvu.
„Je pravda, že tady trénuje s A-týmem. Ale jestli bude hrát, nebo ne, do toho já určitě nijak zasahovat nebudu. Je to jen v jeho rukách. Pokud to vyjde, super, pokud ne, nic se neděje, “ hlásil Pucher.
Působení ve druhé lize pro něj bude novinkou. A to po všech stránkách. Zatím totiž ani netuší, se kterými týmy se vlastně ve skupině Střed bude potkávat.
„Nějak jsem to ještě neřešil. Díval jsem se na loga některých klubů, ale nic mi neříkala. Budu si je muset rozkliknout a zjistit, kdo za nimi je,“ vysvětloval s úsměvem hokejový sympaťák.
Na své technické hře, která mu tolik let zajišťovala pozici lídra týmu, každopádně ani s přesunem do nižší soutěže nic měnit nehodlá. Na druhou stranu však nemá sebemenší problém ani s tvrdou hrou. „Vzhledem k tomu, že vážím přes sto kilo, vadit mi to nebude,“ přesvědčoval. „Když to bude potřeba, umím přitvrdit. Za svoji kariéru jsem odehrál hodně těžkých zápasů. A třeba v nároďáku proti Kanadě, tam vás nikdo nešetří,“ připomněl svoji bohatou reprezentační minulost.
Jediné, čeho se prý s výhledem na sezonu ve třetí nejvyšší lize trochu obává, je zákeřná hra protivníka. „Pokud to bude tvrdá férová hra, jsem jedině pro, ale zákeřnosti nemám rád,“ vzkázal mistr světa z roku 2002.
V útoku by měl podle trenéra nastupovat společně s Romanem Mikešem a zkušeným forvardem Lukášem Havlem. „Zatím jsme spolu odehráli jen pár střídání, ale myslím, že můžu říct, že si rozumíme. A až se ještě víc sehrajeme, mohla by naše spolupráce fungovat opravdu velmi dobře,“ pokyvoval hlavou Pucher.
Česky mluví jen na tréninku
Prakticky celou kariéru ho provází číslo 33. A vzdát se ho nemusel ani ve svém novém působišti. „Naštěstí bylo volné, takže jsem rád, že mi zůstane,“ oddechl si. „Ale já věřím, že i kdyby náhodou volné nebylo, tak bych toho dotyčného slušně poprosil, jestli by si ho se mnou nemohl vyměnit. Určitě bych se k němu nějak dostal,“ usmíval se.
V Česku žije Peter Pucher už spoustu let, nicméně slovenštinu za češtinu nevyměnil. „Všichni mi rozumí, takže to není potřeba. Jenom když trénuju děti, tak se samozřejmě snažím mluvit česky,“ prozradil. „Musím, protože po našem mluvím hrozně rychle. To už mi říkali moji rodiče, že je mi hůř rozumět, že bych měl zvolnit. Asi si na to tedy budu muset dávat pozor,“ smál se.
