„Dělal jsem si trenérské béčko a u toho jsem dohrával sezonu v rodné Náměšti nad Oslavou, která působí v krajské lize,“ prozradil dlouholetý útočník Zlína, s nímž v roce 2014 slavil i titul.
Před pár dny vás jako nového hlavního trenéra představilo druholigové Velké Meziříčí. Jak dlouho trvaly vaše první trenérské námluvy?
Už na konci ledna mě oslovilo tamní vedení klubu, jestli bych nechtěl dohrát sezonu u nich. Jenže já vůbec nevěděl, jak na tom zdravotně budu. Měl jsem problémy s třísly, tak jsem nakonec zvolil raději krajskou ligu v Náměšti.
Takže tehdy vás ve Velkém Meziříčí chtěli pouze jako hráče?
Přesně tak, to byl náš první kontakt. Ale pak jsme si volali celou dobu a já se nabídl, že bych jim případně mohl pomoct při skladbě týmu na další ročník. Nakonec to ale dopadlo tak, že poté, co Jarda Barvíř přijal nabídku z extraligové Komety Brno, mi klub nabídl jeho místo hlavního trenéra.
A vy jste ji přijal. Neděsily vás trochu statistiky z předchozích dvou sezon, v nichž hrál Horácký klub pokaždé baráž o udržení ve druhé lize?
Jenže teď jsou tady ambice mnohem vyšší. Ostatně bez ambicí bych to asi vůbec nedělal. Zatím je cíl takový, že chceme mančaft posouvat. Abychom byli v soutěži co nejvíc konkurenceschopní.
Většina trenérů ovšem začíná spíš u mládeže...
Taky jsem si myslel, že půjdu nejprve k mládeži, ale když se objevila tahle nabídka, tak nebylo co řešit.
Měl jste k Velkému Meziříčí vztah už někdy v minulosti?
Jelikož pocházím z Náměště, což je od Velmezu kousek, tak jsem tady znal spoustu kluků. Navíc moje maminka, která pochází z dvojčat, se ve Velkém Meziříčí narodila. Konkrétně na zdejším zámku, kde tehdy byla porodnice.
Takže maminčin souhlas s novou štací jste měl předem jasný?
Maminka vždycky chtěla, abych byl hlavně šťastný.
Vy jste nicméně spoustu let, vlastně převážnou část své kariéry, strávil ve Zlíně. Nepřemýšlel jste tedy o rozjezdu trenérské kariéry spíš tam?
Máte pravdu, Zlín beru jako svůj domov, jenže okolnosti mě postavily do role, že jsem se na nějakou dobu vrátil na Vysočinu. A s rodinou teď řešíme, kde zakotvit. Uvidíme, co bude dál, nechci se unáhlit.
Vraťme se teď na chvilku k vašemu loňskému působení v Náměšti, v krajské lize vám bolavá třísla nevadila?
Tam se trénuje jednou týdně a jednou se pak hraje zápas, to by bylo, abych takový program neodklouzal. Nějaké omezení jsem sice měl, ale v mém věku už je to vlastně úplně normální.
Existuje možnost, že byste případně zaskočil v nové sezoně i za Velké Meziříčí v roli hrajícího trenéra?
Řeknu vám to takhle, už podruhé mi dělají nové zuby, což je docela nákladná věc. Takže potřetí bych si je pořizovat nechtěl. (směje se)
O vaší trenérské B licenci už řeč byla, ale co takhle áčková? Plánujete si ji časem dodělat?
Momentálně o tom vůbec nepřemýšlím, protože to už je fakt dost náročné studium. I na čas. A já navíc s trenéřinou teprve začínám.
Existuje něco, co vám jako hráči na trenérech vadilo a co tudíž rozhodně neplánujete dělat?
Ono je to těžké... Jako hráči se vám něco nelíbí, ale když si pak obléknete druhý kabát, zjistíte, že je to úplně normální. Já bych hlavně chtěl být komunikativní trenér, protože jsem neměl rád ty uzavřené, co se nebyli hráčů schopni občas ani zeptat, jak se mají.
