Za dosavadních šestatřicet kol nastřílel Mikuláš Bícha ve Znojmě šestnáct gólů, což ho drží na prvním místě střeleckého pořadí Orlů. Je oporou mužstva, přitom ještě nedávno si na jeho jméno museli mnozí fanoušci i soupeři zvykat.
Kdo je tento dvaatřicetiletý rodák z Prahy, pro něhož je druhá liga na jihu Moravy zatím nejvyšší soutěží, kterou v českém hokeji okusil?
Speciál Orli ZnojmoSpeciál je součástí pátečního vydání jihomoravské MF DNES. Najdete v něm mimo profilů opor také rozhovory s trenérem Milanem Procházkou a masérem Miloslavem Havlátem, pohled do zákulisí Orlů, neobvyklý příběh jednoho skalního fanouška a také jedno ohlédnutí – je to právě 20 let, co si ve Znojmě za Orly zahrály v rámci výluky v NHL hvězdy světového hokeje. |
Bícha se netají tím, že potřebuje, aby mu kariéra mezi mantinely fungovala dobře s osobním životem a navzájem se s ním doplňovala. Tak se mu na prahu dospělosti povedlo při hraní za Velké Popovice a UK Praha vystudovat vysokou školu, stejně jako se později několik let vedle hokeje ve francouzském klubu Mont-Blanc věnoval v tamních alpských kopcích profesi lyžařského instruktora.
Ve Francii odehrál Bícha ve třech různých týmech celkem osm sezon, mimo to nastupoval jen za již zmíněné Velké Popovice. Od loňska tohoto neokoukaného útočníka s nebývalým životním rozhledem poznává druhá liga a hlavně fanoušci ve Znojmě. Dvaatřicetiletý mušketýr jim dělá radost, góly mu utěšeně naskakují.
„V posledních letech jsem častěji přihrával, ve Znojmě jsem si vzpomněl na své začátky a začal jsem zase víc skórovat. A to bych mohl mít o deset gólů víc, kdybych proměňoval tutovky, které mám,“ vypráví o sobě pražský rodák.
Na jihu Moravy se ocitl po loňské sezoně ve francouzském Caen, městě v Normandii na západ od Paříže. Při plánování dalších kroků se sám přihlásil Znojmu, odkud je jeho přítelkyně a kde v mládeži hraje její syn.
Nechybělo přitom mnoho a zůstal už ve Francii, kde byl usazený. Nejdelší čas, šest let, strávil Bícha v prvoligovém Mont-Blancu. „Malé městečko v Alpách, do kterých se prý člověk buď hned zamiluje, nebo si na ně nezvykne. Já jsem byl ten první případ. Pak už jsem odtud ani nejezdil domů, s klubem jsem měl domluvený skipas, denně jsem byl na sjezdovce. Udělal jsem si lektorský kurz snowboardingu, měl jsem tam život mimo hokej,“ shrnuje útočník.
Nejlepší střelci Orlů16 gólů Mikuláš Bícha |
Přesto se začal rozhodovat také o návratu domů. Než k němu došlo, přijal na jeden rok nabídku od normandského Caen, rovněž z druhé nejvyšší soutěže. „Nemusel jsem se za každou cenu hnát do nejvyšší ligy. Stačilo mi, když se někdo ozval, že by měl zájem, to pro mě bylo zadostiučinění. Mně musel hokej do sebe zapadat se vším ostatním,“ bilancuje Bícha.
V Caen si oblíbil život nedaleko moře, k němuž jezdil na kole, a nechával na sebe dýchnout historii. „Při studiích mě druhá světová válka moc neoslovovala. V Normandii se to otočilo. Navštívil jsem muzea, v televizi jsem sledoval dokumenty,“ vypráví hokejista.
I tak dal po sezoně Francii vale a hlásil se ve Znojmě. Jakmile prošel zkušebním obdobím, v němž si vybojoval smlouvu, pustil se Bícha i do trénování mládeže. Pomáhá u starších žáků. „Hráči ve druhé lize by měli vedle hokeje i něco dělat. Naše práce skončí v poledne, času je na to dost. Klidně i první liga by měla být poloprofesionální, aby kluci mohli buď studovat školu, nebo dělat nějakou smysluplnou práci,“ vysvětluje. Kromě žákovských Orlů se dvakrát týdně věnuje také individuálním tréninkům dovedností.
Pokud se nevyskytne nečekaná překážka, uvidí Bíchu fanoušci Orlů i v příští sezoně. „Potěšilo mě, že spokojenost je oboustranná, bavíme se o další smlouvě. Když jsem se ptal, zda by se něco změnilo, pokud bychom letos postoupili do první ligy, tak prý ani tak ne, zájem by prý byl stále. Za to jsem rád,“ konstatuje nováček.
Sova napodobil Bičánka
Budování nového mužstva přineslo ve Znojmě i jeden zajímavý comeback. To když obránce Aleš Sova ohlásil návrat nejen k Orlům, jejichž dres už ve dvou různých obdobích dřív oblékal, ale i k hokeji jako takovému. Minulou sezonu totiž vynechal a počítal s tím, že brusle už časem bez odporu pověsí na hřebík. Pak ho však do hry vrátil telefonát ze Znojma.
„Nacestoval jsem se už tolik, že jsem pokračovat mimo domov nikde nechtěl,“ přiznal nyní třiatřicetiletý rodák z Brna, jehož posledním angažmá měl být v předminulé sezoně prvoligový Frýdek-Místek.
Sportovní osud rozhodl jinak. „Naskytla se možnost vrátit se do Znojma, které mělo zájem a já ho považuji za svůj hokejový domov. Shodou okolností jsem se blíž Znojmu také přestěhoval. Všechno do sebe zapadlo,“ řekl Sova, jenž se stal v novém týmu rovnou kapitánem.
Napodobil tak dávný příběh jiného obránce – Radima Bičánka, který před jednadvaceti lety Orly posílil rovněž po roční pauze od hokeje. Bičánkovi bylo tehdy osmadvacet a po vynechání jedné sezony následně extraligu hrál dalších dvanáct roků.
Sova se tak daleko do budoucnosti nedívá. „Hlavně jsem chtěl pomoct stmelit a nastartovat tento tým. Jsem spokojený, jak se to daří, hokej mě baví, a hlavně jsem zase v hráčské šatně. Utvořili jsme zde dobrou partu,“ pochvaluje si zadák, v jehož rejstříku jsou i štace v Dánsku, Itálii nebo v nižší americké lize ECHL.
Do svého (staro)nového působiště dorazil v létě navzdory pauze výtečně připravený. Během roku totiž v sobě nalezl vášeň pro silniční kolo. Vyrazil s ním i na etapové Giro d’Italia, kde si vyšlápl nejvyšší stoupání loňského ročníku na Monte Grappu. „Vyjeli jsme ji před závodníky a nahoře na ně počkali. Odnesl jsem si ohromný zážitek, data ze svého výkonu mám dodnes uložená. Jel jsem to stoupání hodinu pětačtyřicet, vítězný Tadej Pogačar necelých čtyřicet minut. Na všech ostatních bylo vidět, jak strašně je to bolí, on se u toho kochal a svačil gely,“ žasl Sova, jenž se od loňska věnuje také zastupování hráčů.