Kouč Roman Mejzlík se totiž v pátek stal hlavním trenérem místního prvoligového klubu. Nějaké soupeření mezi dvěmi tradičními (nejen hokejovými) soky z Vysočiny? Na to bývalý hokejový útočník neslyší. "Kdo v tom chce nějakou rivalitu hledat, ať si ji najde. Mně je to v podstatě jedno," usmívá se Mejzlík.
Při svém návratu k týmu Horácké Slavie jste se nechal slyšet, že jednání bylo rychlé a korektní? Kdy vás tedy třebíčské vedení oslovilo?
No, nevím. (krčí rameny) Před několika dny.
Těch lidí je mi líto, vzkázal křiklounům za střídačkouHokejový trenér Roman Mejzlík si může oddechnout. V příští sezoně bude mít o minimálně jeden nepříjemný zážitek méně. V Třebíči totiž nenarazí na nepříjemné křiklouny z řad jihlavských "fanoušků". Ti nejen jemu v posledním ročníku znepříjemňovali život svým pokřikováním za střídačkou Dukly. "Rozhodně to ale není tak, že bych odcházel kvůli nějakým fanouškům," říká Mejzlík. "Mně je těch lidí spíš líto." Podobné křiklouny řadí Mejzlík do stejné kategorie, jako některé "kritiky" z diskusního fóra klubových stránek Dukly. "Jsou to lidé, kteří asi nemají jiné starosti. Nebo jich naopak mají tolik, že si je potřebují vybít na lidech, kteří se proti nim nemůžou bránit," míní. Bývalý kouč Dukly se přitom debatě s příznivci nebrání. "V Jihlavě se směrem k fanouškům udělal vstřícný krok. Jednou měsíčně jsme se s nimi chtěli sejít v Dělnickém domě," vysvětluje Mejzlík. "Poprvé jich tam přišlo devět, podruhé čtyři, a pak asi šest," mrzí trenéra. "Těch, kteří dorazili, si ale vážím. Myslím, že zjistili, že jsme normální lidi, kteří jsou ochotni se s nimi o hokeji bavit." Podstatně větší část nevole však přicházela ze strany anonymního davu. "Dneska je doba taková, že lidi na vás budou křičet, budou o vás psát nějaké nesmysly. Ale osobnímu kontaktu se každý brání," všímá si Mejzlík. "Takoví lidé jsou mi ale úplně volní. Myslím, že jsou strašně nešťastní. Takže jim přeji, ať se jim daří v životě lépe. Aby si našli jinou zábavu, než pokřikovat nesmyslné věci na trenéry a hráče v Jihlavě," dodává Mejzlík. |
Řekl jsem, že si musím vzít nějaký čas na rozmyšlenou. A že jim dám vědět.
Nakonec jste se rozhodl nabídku přijmout. Do Třebíče se vracíte po dvou letech z Jihlavy, kde jste vedl velkého rivala Horácké Slavie, Duklu. Vnímáte to jako netradiční změnu?
Já nevím, proč by to mělo být něčím neobvyklé. Já jsem dostal nabídku na práci, tu jsem zvážil a nakonec jsem ji přijal.
Vaším rozhodnutím se tak naplnily "zaručené informace", o kterých se už nějakou dobu spekulovalo...
Já nevím, kdo spekuloval. (rázně) Já noviny nečtu, nesleduji ani internet, protože je to všude hnus. Takže mě to ani nezajímá. Ať se spekuluje a lidi si píší, co chtějí. Dneska taková společnost je. Dnes se spekuluje a vy novináři uděláte senzaci ze všeho.
Opravdu to tak vnímáte?
Určitě! Prostě Sparta porazí Slavii, Slavie porazí Spartu a hned je plná republika toho, že se tak někdo domluvil. Mě to prostě nebaví. Je to hnus. Takže se těmito věcmi nezaobírám. Prostě chci dělat svoji práci a doufám, že ji budu dělat dobře. A momentálně ke spokojenosti všech lidí v Třebíč.
Uplynulý ročník první ligy jste v Jihlavě zahajoval jako asistent trenéra Josefa Augusty, po jeho odchodu jste coby hlavní trenér dovedl Duklu do čtvrtfinále. Sezona byla hodnocena úspěšně, přesto se vedení rozhodlo znovu vyměnit trenéra. Překvapil vás tento krok?
Já jsem měl hlavně v Jihlavě ještě rok platnou smlouvu jako asistent u A-mužstva. A bylo mi sděleno, že v této funkci pokračovat nebudu. Ze strany vedení nebyl zájem, abych jako asistent u A-týmu pokračoval. Což jsem akceptoval.
Dostal jsem jinou nabídku, ale tu jsem nepřijal.
Údajně jste měl jako hlavní trenér převzít extraligovou juniorku a zároveň být šéftrenérem krajského centra talentované mládeže. To vás nelákalo?
Ta nabídka ve hře skutečně byla. Já jsem si vzal čas na rozmyšlenou, a poté se klubu ozval s tím, že to nepřijímám. Pro někoho by to možná bylo zajímavé, ale nebylo to asi to, co bych si z hlediska své práce představoval já.
Na druhou stranu v Jihlavě jste měl zimní stadion "přes ulici", do Třebíče to z domu budete mít podstatně dál, že?
To jo, rozdíl tady určitě je. (úsměv) Do Třebíče jsem jezdil šest let, teď jsem si dal dva roky pauzu. Cestování po Vysočině není jednoduché, hlavně v zimě. Ale jsou tu i někteří hráči, kteří pendlují. A existují lidi, kteří za prací jezdí ještě dál než já. Takže v tom nevidím žádný problém. (úsměv)
Vraťme se k Třebíči. Ve středu by vám měla začít suchá příprava. Už máte o jejím průběhu jasno?
Nějakou představu, jak by měla příprava vypadat, mám. Během tohoto týdne to snad se sportovním manažerem panem Pokorným a lidmi kolem třebíčského hokeje dáme všechno dohromady a ještě upřesníme.
V Třebíči vminulé sezoně spoléhali na pomoc mladíků z juniorské reprezentace. Půjde Horácká Slavia stejnou cestou i nadále?
To je otázka spíš na vedení klubu než na mě. Já samozřejmě vím, jací jsou hráči a proč tam asi hráli. A doufám, že spolupráce Třebíče s panem Šindelem, coby potenciálním trenérem reprezentační dvacítky, bude pokračovat.
Co vy osobně, sejdete se s panem Šindelem a budete čerpat z jeho poznatků?
Určitě si promluvíme. I když jsem Třebíč jako potenciálního soupeře během působení v Jihlavě sledoval, jeho názory pro mě budou nějakým vodítkem, co a jak se v mužstvu dělo. A jak je potřeba pracovat s hráči, kteří na jeho doporučení můžou eventuálně přijít a co od nich očekávat. Takže jeho rady určitě budu brát vážně. A budu se tím zabývat.
Do Třebíče se před časem z Jihlavy definitivně vrátil také útočník David Dolníček. Jste rád, že ho máte v mužstvu?
Začnu jinak. V Třebíči je nejen David Dolníček, ale i Marcel Hrbáček a ještě se o nějakých starších hráčích jedná. Určitě je dobře, když tito hráči v mužstvu jsou. Mladší kluci se pak mají na koho dívat a od koho se učit hokej. Protože dneska každý umí běhat, skákat, ale neumí moc hrát. Takže ano, jsem rád, že David Dolníček v Třebíči smlouvu má.
Na závěr jedna otázka do budoucna: Jak se těšíte na příští derby proti Jihlavě?
Víte, já už jsem na střídačce Třebíče proti Jihlavě stál. A nevidím v tom nějaký zásadní problém. Hráči jsou od toho, aby hráli, trenéři, aby je nějakým způsobem na práci na ledě připravili. Takže jen doufám, že bude mužstvo dobře přichystané a že to bude na ledě vidět. Jinak ale nevidím velký rozdíl v tom, jestli stojím na střídačce vpravo nebo vlevo. Hlavní aktéři utkání jsou na ledě, na ty chodí lidi. Ne na nás. (směje se)
