Teď se 39letý hokejový střední útočník snaží svou šikovnou hrou dostat prvoligový tým kohoutů z Tábora do co nejlepší pozice pro nadcházející play off. Jihočeši jsou ve druhé nejvyšší soutěži aktuálně na sedmém místě, ve středu je čeká zápas na ledě dvanáctého Zlína.
Když teď nejen sportovní svět žije olympiádou v Itálii, vybaví se vám také vzpomínky na vaši účast?
Trochu ano, uvědomuji si, že jsem tam byl také. A když se naplno rozjely hokejové zápasy, tak se mi vzpomínky ještě víc rozjely.
Máte z olympiády nějaký opravu intenzivní zážitek?
Spíš takové všeobecné, jak to chodilo v olympijské vesnici, pak dění okolo zimáku. Na olympiádu člověk nezapomene, bude se mu to připomínat pořád. Povedlo se mi tam dostat a jsem za to rád. Přeci jen je to můj největší hokejový milník v kariéře, i když už je to samozřejmě pryč a vy musíte zase myslet na to, co se děje teď.
Tomáš Mertl a Roman Horák při tréninku českých hokejistů v jihokorejském Kangnungu. (12. února 2018)
Přesuneme se tedy do současnosti. Před sezonou jste z extraligové Plzně přestoupil o soutěž níž do Tábora. Byla vaše domluva rychlá?
Skončila mi smlouva v Plzni, moje poslední sezona nebyla dobrá a já neměl žádné nabídky. Tábor už mě ale v průběhu té minulé sezony kontaktovat, že kdyby postoupili, tak by o mě zájem měli. Po sezoně jsem si chvíli odpočinul a nechal hokej plavat. Pak jsme se k nabídce s vedením Tábora vrátili a domluvili se, protože jsem s hraním pokračovat chtěl. Navíc to mám z domova třicet minut po dálnici, spoluhráči jsou v pohodě, takže si není na co stěžovat.
Hrála roli pro návrat na jih i ta zmíněná vzdálenost od Budějovic?
Samozřejmě, že ano. Jsem zase blíž k domovu, i když mi nejstarší šestnáctiletý kluk zůstal v Plzni na střední škole a hraje tam hokej. Manželka za ním jezdí často, já občas, když mi to vyjde časově.
Tomáš MertlČeskobudějovický odchovanec si v tamním klubu prošel všemi mládežnickými kategoriemi, s hokejem začínal už jako žák na specializované ZŠ Grünwaldova. Do A týmu se poprvé podíval v sezoně 2003/2004, působil v týmu Českých Budějovic, pak dva roky v Hradci Králové a odtud zamířil do KHL do celků Záhřebu a do Ufy. Od roku 2018 se s roční přestávkou v Kunlunu (KHL) začala psát historie jeho působení v Plzni. Tady řadu let hrál v jedné formaci se svým kamarádem a spoluhráčem z Budějovic Milanem Gulašem. V první lize nasbíral Mertl starty už dříve za Tábor, Třebíč či Jindřichův Hradec. Od sezony 2025/2026 působí v prvoligovém HC Tábor. V domácí nejvyšší soutěži hrál za tři kluby, zvládl přes 870 zápasů a na svém kontě má 189 gólů. V dospělé reprezentaci nastoupil k 16 duelům, ve kterých dal dva góly (zdroj: hokej.cz). Je ženatý, s manželkou vychovávají dva syny a jednu dceru, žije v Českých Budějovicích. |
Vy jste v první lize už nastupoval, shodou okolností také za tým Tábora, a to v sezoně 2009/2010. To už je ale dávno. Extraliga a první liga jsou dnes v mnohých ohledech dost odlišné soutěže. Stačil jste si od září na ten rozdíl už zvyknout?
Myslím si, že už ano. Určitě je to odlišnější hokej, jsou tam hodně mladší kluci. Zvykl jsem si snad dobře, i když jsme sezonu týmově nerozběhli úplně dobře.
Teď už je to však lepší. Tábor se drží na příčkách, které zajišťující, účast v play off.
Máte pravdu, zlepšili jsme se a dýchá se nám v kabině trošku lépe. Teď je to fajn.
Kromě mladých máte v týmu i řadu zkušených hokejistů. Kromě vás je to například Lukáš Pech, Jakubové Suchánek a Valský. Je váš pomalejší týmový rozjezd daný i tím, že se právě tito starší hráči „rozjíždějí“ v sezoně pomaleji?
Může to tak být, říká se to. (směje se) My starší kluci hře dodáváme zkušenosti a to se pak projeví i v té partě, která je v Táboře opravdu dobrá. Pak vás to baví. Snad se budeme rozjíždět dál, přidávat na výkonech a naše hra se bude ještě zlepšovat. Věřím, že kvalitu týmu na to máme. Ale pochopitelně máme ještě řadu věcí, které musíme v zápasech zlepšit, to však platí všude a pro každý tým.
Tábor je nováček soutěže, určitě nemá za cíl postup do extraligy. Ten je jiný, dostat se do vyřazovací části a tu si především užít, že?
Je to tak, první rok v lize chceme udělat play off, aby sezona byla dobrá a úspěšná. To je náš cíl. Je jasné, že pokud ve vyřazovací části budeme, budeme chtít vyhrávat a uvidíme, kam až to půjde. Už jsme hráli se všemi týmy, a co jsem tak viděl, tak mají velkou kvalitu. Ta soutěž se hodně zvedla od doby, kdy jsem ji hrál naposledy. To mě hodně překvapilo. Jsem tedy na play off zvědavý, s jakou taktikou k tomu týmy přistoupí. Samozřejmě, že naše zkušenost bude v play off znát, a snad nám pomůže.
Kromě kvality, překvapila vás druhá nejvyšší soutěž ještě něčím?
Hrají tu hodně mladí kluci, kteří k nám do extraligy občas chodili vypomáhat a šikovní byli vždycky. Jen potřebují dostat prostor.
Martins Dzierkals (vlevo) a Tomáš Mertl slaví plzeňský gól.
A co vy? Zase si hokej užíváte?
Plánoval jsem si ho užívat hned od začátku sezony, ale to se moc nepovedlo. Takový je však hokejový život, někdy se daří víc, někdy míň. Ale ano, baví mě to pořád. S radostí doma v Budějovicích sednu do auta a jedu do Tábora, i když jen kvůli tréninku už tolik ne. (směje se) Je však jasné, že je nutné dřít, ale na zápasy se tady fakt těším vždycky.
Za chvíli vám bude čtyřicet let. Už pomalu přemýšlíte, co bude, až opustíte kariéru vrcholového hokejisty?
Samozřejmě, že už mi to v hlavě šrotuje, co budu dělat dál. Něco určitě budu muset vymyslet, ale zatím nemám extra plán a uvidíme, co bude, až skončím s hokejem úplně, kam a jak se zapojím. Sám jsem na to zvědavý.
Zapojit se například do trénování vás neláká?
Možná ano, už jsem si udělal i licenci, trenérské béčko a budu se pomalinku asi pokoušet trénovat děti. Uvidíme, jestli se v tom najdu, nebo ne, protože nemám žádné velké zkušenosti. Hokej znám jen jako hráč a s dětmi jsem taky nikdy předtím nepracoval. Je něco jiného dávat rady svým dětem, klukovi se snažím předat to, co jsem ve sportu zažil a umím. Vést ale dětský kolektiv je náročné. Je možné, že ti starší kluci už by mě třeba i poslouchali.
