„Mám nějaké svalové zranění na noze. Byl jsem na vyšetření a naštěstí tam není nic natrženého, takže to bude chtít jen ještě asi týden klid,“ hlásí pětatřicetiletý hokejista.
Ještěže nejde o zranění ruky, co? To byste nemohl vystupovat ani s kytarou...
Máte pravdu. Zájem nabírá na intenzitě, tak bych toho musel hodně rušit.
Občas si všimnu plakátu, kde avizují váš koncert a čas jeho začátku se skoro překrývá se zápasy...
Jo, někdy je to dost nabité. Chtějí po mně různé termíny, ale třeba na sobotu můžu kývnout pouze v případě, že hrajeme doma. Zápas začíná v 17 hodin, takže ve 20.30 už většinou někde zpívám.
A je pak na vašich vystoupeních znát, jestli zrovna ten den Brod vyhrál, nebo naopak prohrál?
Je pravda, že když vyhrajeme, tak se těším, že to na pódiu pořádně oslavím. No a když to nevyjde, tak jsem sice zpočátku malinko zpruzelej, ale u zpěvu se zase rychleji zapomíná.
Fanoušci na vás v Kotlině často volají: Naše superstar. Jestlipak sledujete tuhle hudební soutěž v televizi?
Jasně. A kdybych věkově zapadal, tak bych se i přihlásil. Bohužel svoji šanci už jsem propásl.
Vraťme se tedy zpátky k hokeji. Kdy došlo k vašemu současnému zranění?
Minulý týden při zápase s Bílinou. Na konci tam byla taková hromadná strkanice, rvačka a já měl proti sobě moc těžkého a vysokého soupeře. Chtěl jsem ho složit na led, ale nějak to nevyšlo.
V sobotu se pak v sestavě Bruslařského klubu neobjevil ani váš spoluhráč Lukáš Endál. Ten se také pral?
Kdepak, toho trefili golfákem do nohy, tak měl nějak lehce naštípnutý palec. On se prát nesmí, protože by mohl přijít o zuby. Ty, co má, ho stály spoustu peněz.
Oba každopádně pravidelně plníte bodové statistiky, takže vaše absence byla pro tým dost velkou ztrátou...
Jo, většinou se dokážeme prosadit, ale kluci v Děčíně vyhráli i bez nás. A to je pozitivní. Je vidět, že to nestojí jen na nás, i další kluci se umí zapojit.
V tabulce skupiny Západ jste před zápasem s Nymburkem na sedmém místě. Je to důvod ke spokojenosti, nebo ne?
Určitě jsme spokojeni. Na to, jak máme jinak mladej mančaft, je to dobrý. Spoustu bodů jsme prohospodařili, ale kluci se pořád učí. A já myslím, že to bude časem jen lepší.
Myslíte, až nasbírají potřebné zkušenosti?
Mám na mysli to, že máme kvalitní tréninky, srovnatelné s první ligou. Tři měsíce v tahu trénujeme kondici a to se musí projevit. Teď mají ještě všechny týmy stejně sil, ale pak se to určitě zlomí.
Vy jste se do Havlíčkova Brodu vrátil po nějakých třech letech. Jak se teď v Kotlině cítíte?
Nemůžu si svůj návrat vynachválit. Je tady super parta. Na každém kroku cítíte, že jsou ve vedení lidé, kterým na hokeji v Brodě záleží. Začalo se vlastně od nuly a já myslím, že se to celé ubírá správným směrem. I město teď hokej podpořilo, což je hrozně důležité.
Navíc se spojily i oba rozhádané fanouškovské tábory...
Přesně tak. Z toho máme velikou radost. Celkově zase začalo chodit víc lidí na zápasy, protože hrají hlavně místní kluci. Prostě to všechno dává smysl.
Když už je řeč o podpoře z hlediště - přijedete svým spoluhráčům proti Nymburku aspoň fandit, když sám nemůžete hrát?
Určitě dorazím. Už začínám i znovu trénovat. Teda zatím hlavně vršek těla. Noha je každý den lepší, i když nějakého psa zakousnutého ve stehně mám pořád. Ani tkaničku si zatím nezavážu. Musím holt počkat, až se pustí. (směje se)
