"Teď si potřebuju odpočinout, ale u sportu bych rád zůstal. S psycholožkou Evou Šauerovou budeme pomáhat sportovcům."
Počítal jste po sestupu Mladé Boleslavi s odvoláním?
Myslím si, že to bylo logické řešení. Sportovně jsme zklamali, já byl součástí sportovního úseku a nedokázali jsme splnit předsevzetí.
V čem si přičítáte největší vinu?
Určitě se nám nepodařilo stmelit tým. Co se týče složení a rádoby jmen v kádru, extraligové parametry naše mužstvo mělo a rozhodně ne na poslední příčku, ale týmový duch se nám nepodařilo vytvořit.
Čím si to vysvětlujete? Bránilo tomu něco?
Nevím. Abych řekl pravdu, nedokážu si vysvětlit, čím to bylo. V kabině nebyli špatní lidé, ale nedokázali jsme mezi sebou vytvořit takovou chemii, abychom táhli všichni za jeden provaz. Tenhle problém byl nejvíc vidět v baráži. Nastoupil proti nám hladový tým, který nás přetlačil bojovností. Součástí toho jsem byl samozřejmě i já, trenéři a celý realizační tým.
Hodně se probírá případ bývalého kapitána Tomáše Divíška, pro kterého jste před sezonou neměl místo, a on pak zazářil v play-off s Kometou. Jak se na to díváte teď?
Já bych to nenazval tak, že jsem pro Tomáše Divíška neměl místo. Já jsem s Tomášem jednal od ledna minulého roku, kdy tady byl, a nedokázali jsme se domluvit. Nebylo to tak, že bych ho v týmu nechtěl.
Milan HniličkaTrojnásobný mistr světa s českou hokejovou reprezentací se narodil v Litoměřicích, ale od mladšího dorostu hrál za Kladno, kde odchytal i první ligový zápas. Ve sbírce má také zlatou olympijskou medaili z Nagana, kde plnil roli druhého náhradníka. Přestože byl draftován do NHL klubem New York Islanders, do nejslavnější hokejové soutěže světa vstoupil v dresu jeho městských konkurentů Rangers. Působil i v Atlantě a Los Angeles. Po návratu ze zámoří před sezonou 2004/2005 zamířil do Liberce, na chvíli si odskočil do ruské Ufy a hráčskou kariéru se pokoušel oživit ve Slavii. Nevyšlo to, a tak se z Hniličky stal 2010/2011 sportovní manažer Mladé Boleslavi. Angažmá neslavně skončilo sestupem klubu z extraligy. |
Nechci se s vámi hádat, ale když jsme spolu mluvili před sezonou, říkal jste mi, že v tu chvíli pro něj nemáte místo.
To není pravda... Nepamatuju si to a nevím, o co vám jde. Proč spekulovat o Divíškovi. Prostě začal sezonu ve Švýcarsku a pak chtěl jít do Brna. Bylo to jeho rozhodnutí, my jsme mu vyhověli a udělali jsme výměnu za Andreje Podkonického.
Takže v té době už Divíšek do Boleslavi nechtěl?
Měli jsme o něj stále stejný zájem jako předtím, ale nebyli jsme schopní splnit jeho podmínky. Je možné, že kdybychom vyrukovali s nějakou obrovskou nabídkou, třeba by se Tomáš vrátil, ale doba je taková, že my jsme na něj prostředky neměli.
Vidíte problém v tom, že jste s funkcionářskou pozicí neměl žádné zkušenosti? Jeden den jste ukončil kariéru a hned druhý skočil do horkého křesla sportovního manažera.
Podívejte se, mně připadá, že se všechno snažíte hodit na mě.
Já se vás jen ptám.
Ale mně to tak připadá... Možné je všechno. Já nevím, po bitvě je každý generál. Před sezonou se zase probíralo, že mužstvo je konečně postavené tak, aby zaútočilo na play-off. Podle mě byl jediný problém v tom, že jsme se nedokázali stmelit, ale organizace není jen o jednom člověku. Samozřejmě jsem musel nějak začít. Nemůžu přece přijít do nějaké nové pozice a mít s ní zkušenosti. To nemá nikdo.
Jak vás neúspěch ovlivní dál? Budete si chtít dát od hokeje přestávku?
Teď si určitě potřebuju odpočinout, protože jsem vlastně dva roky nebyl na dovolené. Dával jsem maximum své práci. Není jednoduché se vyrovnat s tím, jak to dopadlo, ale život jde dál. Člověk musí bojovat, u sportu bych rád zůstal.
V jaké pozici?
S firmou Inspiration Sport a psycholožkou Evou Šauerovou budeme pomáhat sportovcům.
Snažil jste se využít schopnosti psycholožky Šauerové u mladoboleslavského týmu?
Někteří jedinci, kteří měli zájem, dostali možnost spolupracovat, ale bohužel jen velice krátce. Ona je zapojená ve více klubech a s větším počtem hráčů, ale je to věc každého. Nikdo o tom zbytečně nemluví, protože v Česku je sportovní psychologie ještě mladý obor.
Myslíte to tak, že se veřejnost na tento způsob pomoci nedívá tolik pozitivně jako jinde ve světě?
Je to hlavně o tom, že když se podíváte na sportovce ve všech oborech, hlavně v těch kolektivních, tak všichni jsou stejně rychlí, stejně silní a rozhodující stránkou je psychika v zápase. To jsme si vyzkoušeli i my v Boleslavi. V tomto ohledu je potřeba pracovat. I ten nejlepší sportovec, pokud se dostane do psychického tlaku, dělá chyby, které by za normální pohody v životě neudělal. Jeho výkony jsou pak úplně někde jinde.
