Chotěbořský rodák má za sebou spoustu extraligových sezon především v Liberci a Karlových Varech, nicméně do krajského města Vysočiny přichází z Litvínova. A popravdě řečeno, jeho odchod ze severu Čech byl maličko překvapivý, protože teprve loni tam Plutnar podepsal víceletou smlouvu.
„Jenže když přišel k týmu pan Reichel, tak jsem už potom moc nehrál. Třeba v baráži s Duklou vůbec. Tudíž jsme se domluvili, že moje další setrvání v Litvínově asi nemá cenu,“ prozradil odchovanec havlíčkobrodského hokeje. „Potom se ozvala s nabídkou Jihlava a mně to dávalo smysl,“ dodal.
Dukla ovšem hraje „jenom“ první ligu. To vám nevadilo?
Máte pravdu, proto jsem se taky chvilku rozmýšlel, chtěl jsem zůstat v extralize. Ale všeobecně se ví, že Jihlava má postupové ambice, takže jsem to bral jako velkou šanci. Řekl jsem si, že bych byl rád u toho, až se jí podaří plány naplnit.
Už bylo řečeno, že v baráži právě proti Dukle jste nehrál, ale určitě víte, jak se celá série vyvíjela. Je podle vás vůbec reálné, aby se vítěz první ligy do nejvyšší soutěže probojoval?
Jo, já vím, je to těžké, ale určitě ne nemožné. Konkrétně Dukle to poslední dva roky nevyšlo, nicméně si baráž zkusila a podle mě by se jí to na třetí pokus mohlo podařit. Za sebe můžu říct, že bych byl opravdu moc rád.
Hrdý majitel Dukly po baráži: Chtěl bych, aby nás vzali do extraligy |
Když jste přemýšlel, zda na nabídku z Jihlavy kývnete, co vás přesvědčilo? Jenom ambice, nebo i perfektní zázemí nové moderní arény?
Jasně, když člověk vleze do takhle pěkné haly, je to příjemné po všech stránkách. Ale u mě hrálo dost podstatnou roli spíš to, že pocházím z nedaleké Chotěboře, kde mám pořád širší rodinu.
Takže se dá říct, že před lety jste z Vysočiny kvůli hokeji odešel a nyní se kvůli němu do rodného kraje vracíte. Kruh se uzavřel?
Ještě úplně ne. Máme dvě děti, přičemž starší syn chodí v Karlových Varech, kde zatím pořád bydlíme, do školy. Z toho důvodu musíme všechno pořádně naplánovat. Není to tak, že bychom sbalili kufry a příští týden se přestěhovali. Musíme pěkně postupně.
Pamatuji si, že když jste loni z Karlových Varů odcházel do Litvínova, bylo to pro vás docela emotivní. Až natolik vám lázeňské město učarovalo?
Strávil jsem ve Varech skoro osm sezon a to je pak znát. Navíc jsme tam s rodinou našli všechno, co jsme si představovali. Syn tam vyrůstal odmalička, dcera se v Karlových Varech narodila, takže jsme to město pochopitelně brali jako druhý domov. A už navždycky k němu budu mít vřelý vztah.
Karlovarský obránce Michal Plutnar.
Váš dosavadní hokejový život ale není jen o Česku a extralize. Coby teenager jste vyrazil i do zámoří. Jak vzpomínáte na tuhle svoji juniorskou kapitolu?
Strašně rád. Kdybych se mohl vrátit v čase, tak bych neváhal ani na chvilku. Upřímně říkám, že to bylo nejhezčí období mojí dosavadní hokejové kariéry.
Jak prožíval sedmnáctiletý kluk přechod z české mládežnické soutěže do juniorské WHL?
Teď už je to jiné, ale před šestnácti, sedmnácti lety, když jsem odcházel já, tak to u nás byla pořád taková dětská soutěž. A najednou jste byli v úplně jiném světě. Každý juniorský tým měl vlastní halu jenom pro sebe. Led byl neustále k dispozici. Všechno bylo profesionální.
Dnešním mladým hráčům byste podobnou zkušenost doporučil?
Nikomu jsem svůj názor nevnucoval, ale pokaždé, když za mnou někdo přišel a zeptal se mě na názor, tak jsem řekl, že taková šance se už nikdy nemusí opakovat. Aby na to myslel. Já bych se tam rozjel hned.
Třeba i napořád?
To asi ne. My jsme s manželkou patrioti, nám se líbí v Česku, takže bychom se sem stejně nakonec časem vrátili. Každopádně ty tři roky, které jsem v zámoří strávil, byly super.
Michal Plutnar na prvním tréninku hokejistů Liberce v roce 2014.
Dá se říct, že jste se naučil starat sám o sebe – že odešel kluk a vrátil se chlap?
Vlastně asi jo. Najednou víte, že když se vám něco nedaří, tak se nemůžete jen tak vydat za rodiči pro pomoc. Několik telefonátů domů a horších dnů jsem zažil. Pochopil jsem, že se musím víc starat o finance i sám o sebe. Zkrátka, že už nic nedostanu na zlatém podnosu od maminky či babiček. (usmívá se)
Působil jste v Tri-City Americans, který má sídlo v Kennewicku. Jaké to bylo město?
V Kennewicku byla jen hala, jinak Tri-Cities je oblast tvořená ze tří měst rozdělených řekou. No a já bydlel v jednom z nich. Konkrétně v Pascu. Na zimák jsem to měl půl hodiny autem. Bylo to takové městečko v poušti. Žádné mrakodrapy, nic takového. A mně to nevadilo, já pocházím z desetitisícové Chotěboře. (usmívá se)
Po čem se vám po návratu do Česka nejvíc stýskalo?
Nebyla to žádná věc, jídlo nebo něco podobného... Víte, tam platí jiná pravidla, teenageři nemůžou bydlet sami, takže každý hráč bydlí u nějaké rodiny, která mu dělá zázemí. Prostě mu supluje jeho pravou rodinu. No a já se dostal k tak úžasným lidem, že jsem s nimi v kontaktu dodnes.
Žebříčky draftu neřeším, nejraději bych šel do Edmontonu, říká Tomek. A co škola? |
Chcete říct, že i po těch šestnácti letech se pořád navštěvujete?
Bohužel ne tak často, jak bychom si přáli, spíš si voláme přes videohovory. Ale už za námi taky přijeli, a dokonce mi byli i na svatbě.
Berou vás jako jedno ze svých dětí?
Oni žádné děti neměli, paní je z nějakého důvodu mít nemohla, ale o mě se starala jako o vlastního. Možná proto nám ten vztah vydržel. Skutečně bych mohl říct, že jsou to moji druzí rodiče.
Když to malinko zlehčím, neděsila se vaše manželka, že bude mít dvě tchyně?
(směje se) Kdepak, nic takového. Naopak, chlubíme se, že máme babičku, která umí skvěle anglicky.
A jak vycházejí vaši „náhradní rodiče“ s těmi pravými?
Výborně. Naši za mnou přijeli hned první rok na Vánoce a seznámili se. A mamka byla moc ráda, že je o mě dobře postaráno. Ulevilo se jí. Těžko nesla, že jsem odešel tak brzy.
Litvínov, 19. 12. 2025. Verva Litvínov - Sparta Praha, hokejová extraliga. Domácí slaví gól, vlevo Michal Plutnar, vpravo Theodor Pištěk.
Vraťme se do současnosti, zmínil jste, že máte syna, také už hraje hokej?
Ano, hned jak se naučil chodit, vzal do ruky hokejku. A není se co divit, u nás se o hokeji mluví pořád. Teď půjde kluk do čtvrté třídy a hokej ho baví, říká, že bude taky hokejista. Chtěl jsem být u každého jeho zápasu, ale bohužel se jeho víkendový program většinou kryje s tím mým. To mě mrzí. Všechno s ním musí absolvovat manželka.
Vím, že na nějaké seznamování s novými spoluhráči v Jihlavě zatím nebylo moc času, ale základní přehled o tom, s kým budete v nové sezoně hrát, asi máte. Nebo ne?
To víte, že mám. Hokejový svět je malý. S některýma klukama už jsem hrál, další znám mimo hokej a někteří začínali teprve bruslit, když já jsem působil v Brodě. Bude sranda být teď s těmi malými kloučky v jednom týmu. (směje se)
A jak se těšíte na kouče Viktora Ujčíka, kterého zatím znáte asi hlavně jako šéfa disciplinárky? Narážím na vaše tři roky staré pokousání plzeňského protihráče a následnou pokutu, jež vám vyměřil právě trenér Dukly...
(směje se) Pravda, ale i tak se na něj těším. Slyšel jsem z vícero stran, že je to férový trenér. Věřím, že si všechno dobře sedne. Úroveň první ligy se rok od roku zvedá, úměrně s tím, jak jde nahoru úroveň extraligy. Vím, že v Maxa lize je víc ambiciozních klubů, ale Jihlava jde podle mě správným směrem.
Nebyl to úmysl, lituje Plutnar, že kousl soupeře. Disciplinárka mu dala pokutu |
Necháte si stejné číslo, které jste nosil na dresu ve Varech a naposledy i v Litvínově?
Určitě ne, sedmička je totiž v Jihlavě zabraná. Možná dokonce vyřazená.
Ale nejste pověrčivý, nebude to pro vás problém?
Nosí mi štěstí, ale nedá se nic dělat, vezmu si prostě číslo, kde sedmička bude taky.
Když hokej opustíme, co je vaším největším koníčkem? Co si tak pamatuju, tak například váš bývalý spoluhráč z Karlových Varů, a rovněž odchovanec brodského hokeje Ondřej Beránek, je myslivec.
To je pravda, Ondra je myslivec a rybář, já jsem jenom rybář.
Hecujete se navzájem, kdo vytáhl z vody větší rybu?
Kdepak, nám jde hlavně o pohodu a odpočinek.
