Díky intenzivnímu studiu a aktuální praxi si myslí, že současný styl mentálního koučinku nejde úplně správným směrem. „Soustředí se hlavně na práci s myšlenkami, jenže mnohem důležitější je práce s nervovým systémem, protože ten je za generování myšlenek zodpovědný. Hráč pak nemusí přejímat cizí myšlenky, jeho vyladěný systém mu generuje vlastní,“ tvrdí autor dokumentů o chomutovském hokeji Kraj a Není sever jako sever.
Kolik mentálních koučů se v Česku objevilo na střídačkách?
Nezjišťoval jsem to, ale řekl bych, že nula. Nikdy jsem si nikoho nevšiml. Vím, že v Třinci s tím pracují velmi dobře, ale ani oni na střídačce nestojí. Já tam taky nejsem každý zápas, ale když jsem, je to pro mě hodně cenné. Sleduju chování hráčů, mám na to vlastní metodiku, kterou zpracovávám i v rámci postgraduálu. Je to dost unikátní systém. Vyvíjím ho, testuju, vyhodnocuju. Vidím v něm velký potenciál pomoct týmům, hlavně klukům. Když se povede vyladit pole, výkon jde nahoru sám od sebe, mentální i fyzický. A jak má být pole vyladěné, to je přesně to, co mě na téhle práci baví nejvíc. Týmovému koučinku se u nás prakticky nikdo nevěnuje.
Po zápase je hráč zranitelný, dát si v té chvíli pauzu od telefonu a komentářů není slabost, ale rozumná sebepéče. Většina profesionálů v takové chvíli sociální sítě vůbec nečte.
