„Odcházel jsem tehdy do Zlína s trenérem Augustou. Další rok potom přišli z Jihlavy ještě Roman Mejzlík a můj brácha (Petr Kaňkovský). Ale nejvíc jsem tam toho prožil jednoznačně s Jardou Benákem,“ vzpomíná Roman Kaňkovský.
Prozradíte aspoň jeden společný zážitek?
(směje se) Kdepak, všechny jsou nepublikovatelné. To byste musela mít nejprve Benyho svolení.
Dobře, tak někdy jindy. Každopádně nějakou vzpomínku na roky strávené ve Zlíně, která by se přece jen mohla zveřejnit, určitě najdete. Nebo snad ne?
Vždycky, když na Zlín přijde řeč, tak si vybavím, jak jsme hráli finále se Vsetínem a prohráli ho. To je moje nejhorší vzpomínka, protože si myslím, že jsme tehdy měli lepší mužstvo.
Jihlavský hokejový tým, který v roce 1991 získal pro Duklu dosud poslední mistrovský titul. Zleva, horní řada: Radek Haman, Jiří Poukar, Ivo Dostál, Richard Šmehlík, Roman Mejzlík, Petr Kuchyňa, Radek Haut, Michael Vyhlídal, Milan Kastner, Roman Čech. Prostřední řada: Roman Kaňkovský, Libor Dolana, Petr Vlk, Richard Adam, Ervín Mašek, ředitel klubu Jiří Holík, Vladimír Kolek, Aleš Polcar, Petr Kaňkovský, Patrik Augusta, Jiří Cihlář. Spodní řada: lékař MUDr. Milan Kartůsek, Oldřich Svoboda, trenér Josef Augusta, kapitán Bedřich Ščerban, hlavní trenér Jaroslav Holík, Marek Novotný, masér Pavel Křížek.
Od onoho památného finále uběhlo už třicet let. Kdy jste se byl naposledy podívat ve Zlíně?
Zrovna nedávno, v únoru. Šlo o nějakou benefiční akci, kam mě klub pozval. Potkal jsem se tam se spoustou kluků, které jsem dlouho neviděl, prohlédl si malinko upravenou kabinu a zázemí současného zlínského A-týmu. Musím říct, že kluci tam teď mají úplně jiný komfort.
Poznal jste všechny bývalé spoluhráče, nebo se někdo za těch třicet let změnil k nepoznání?
Samozřejmě jsem poznal všechny. A oni zase mě. Třeba takový Jarda Balaštík za mnou přijel a povídá: Jéé, čau, já si tě pamatuju, když jsi tady hrál. Já byl tehdy ještě děcko. (směje se)
Zázrak, nebo ne, Kaňkovský na střídačce končí. Bude vyrábět 3D gólmany |
Pojďme se na chvíli věnovat blížícímu se finále Maxa ligy a vašemu mateřskému klubu – tedy jihlavské Dukle. Co říkáte na její letošní výkony?
Musím říct, že kluci hrají fakt dobře. Nedávno jsem se na jeden jejich zápas chvilku díval, sice ne moc dlouho, protože sledování hokeje mě až tolik nebaví, každopádně mě zarazilo, že třiačtyřicetiletý Čachotský je pořád tak výraznou osobností týmu. Z toho jsem byl fakt překvapený.
Příjemně?
Spíš mi to přijde divný, nebo já nevím, jak to říct… To není vůbec nic proti Tomášovi, naopak je obdivuhodné, kolik času hokeji věnuje, co všechno mu během kariéry obětoval a co na ledě předvádí. Zarážející je stav dnešní mladé generace, to, že mu nestačí. Přitom právě tihle mladí kluci mají být budoucností českého hokeje.
Bývalý hokejový obránce Dukly Jihlava Roman Kaňkovský (vlevo) má s posilovacími lany úspěch.
Když už je řeč o budoucnosti, chystáte se přijet podívat do nové jihlavské multifunkční arény, která se má už letos na podzim otevírat?
Přiznám se, že jsem zvědavý, takže ano, chystám. Jezdívám občas kolem a moc se mi líbí, jak hala roste. Její umístění komentovat nebudu, nicméně je moc pěkná. Teď už jí jenom přát, aby do hlediště chodila pořád spousta lidí. Aby se rádi vraceli.
Zkusíte si tipnout, jak dopadne letošní finále druhé nejvyšší české soutěže? Zajistí si postup do baráže o extraligu Zlín, nebo Jihlava?
Nerad na tyhle otázky odpovídám, ale dobře, zkusím tipnout výsledek 4:2 pro Duklu.
