Před startem sezony na něj hokejový Motor hodně sázel. Měl být jedním z tahounů mužstva. Vždyť v minulém prvoligovém ročníku nasbíral 47 bodů v základní části a byl druhým nejlepším hráčem.
Jenže ve třetím kole aktuální sezony se 29letý útočník Martin Novák zranil. Po operaci kolene šikovný hokejista, který má za sebou i sedm zápasů a dva góly v extralize, marodil tři měsíce. Na led se vrátil teprve před týdnem a zatím se podle svých slov rozkoukává.
Zatím jste odehrál dvě utkání a obě Motor vyhrál. Jaká byla pro vás?
Po třech měsících, co jsem nehrál, jsem teď rád za každé střídání. Ale není to pro mě jednoduché, všichni okolo mě jsou rozehraní a mě ještě ruce tolik neposlouchají.
Stíháte tempo fyzicky?
Snažím se střídání zatím moc neprotahovat, abych nebyl zatavený. Ale proti Varům jsem byl i na pár přesilovkách, takže jsem hrál v dobrém tempu. Pořád mi chybí herní přehled a praxe ze zápasů.
Domácí zápas s Karlovými Vary oslavoval 90 let existence klubu. Nebyli jste nervózní, že v případě prohry byste oslavy tak trochu zkazili?
To ani ne, my jsme se v šatně při ceremoniálu hlavně soustředili na zápas a od té slávy se snažili trochu odprostit. Vím akorát, že nějaké ocenění dostal Lukáš Květoň, trenér Rob a pan Gula, to je všechno.
Když jste byl zraněný, vyměnilo vedení klubu kouče. Místo Antonína Stavjani přišel Marian Jelínek. Bylo pro vás složité přizpůsobit se změně hry pouze na trénincích?
Každý trenér má svůj rokopis a vy se tomu musíte přizpůsobit. Mohl jsem si nové věci zkoušet právě jen na trénincích, ale tam je to jiné. Zápas vám nic nenahradí, protože tam je všechno rychlejší a důraznější. Pořád si na to zvykám a ještě mě čeká dost práce.
Minulá sezona v dresu Prostějova vám vyšla skvěle. Na začátku této už v Motoru přišlo zranění, to muselo pořádně zamrzet.
Hrozně. Chtěl jsem v Motoru hned navázat na sezonu v Prostějově, kdy jsem skončil druhý v bodování celé ligy. Říkal jsem si, že bych v Budějovicích mohl zažít něco podobného. Na začátku sezony nám spolupráce s Peterem Galambošem fungovala a dali jsme v prvních dvou zápasech i nějaké góly. Pak jsem se ve třetím utkání zranil a vypadl na takovou dobu. To vás naštve strašně, ale nic s tím nenaděláte.
Byl odchod z Prostějova po tak dobrých výsledcích těžký?
Hodně jsem váhal, jestli mám z Prostějova odejít. S klukama jsme byli fakt sehraní, ale podobně Lukáš Krejčík nakonec odešel do Slavie a z formace, ve které jsem hrál, zůstal v Prostějově jen Jan Rudovský. Opravdu jsem nad odchodem dost přemýšlel, ale jít do Budějovic jsem viděl jako krok kupředu. Jediná kaňka bylo to moje zranění, po kterém jsem musel na operaci kolene.
A teď změny klubu litujete?
Ne. Budějovice jsou zatím moje životní hokejová šance, Motor má v republice jméno a je víc na očích než Prostějov. Vždycky jsem si říkal, že kdyby mi přišla nabídka právě z Budějovic, tak po ní skočím hned. Po skvělé sezoně v Prostějově jsem trošku váhal, ale teď toho určitě nelituju.
Jediné plus vašeho zranění může být, že jste přeskočil část občas nezáživné základní části a čeká na vás za chvíli play-off.
Takhle to neberu, ale je pravda, že já už vlastně teď mám play-off zápasy, protože každé utkání je pro mě jako pro nerozehraného hráče těžší. Musím se co nejrychleji přizpůsobit, skáču do rozjetého vlaku.
Hokejově jste vyrůstal na severu Čech. Viděli vás už rodiče hrát v dresu Motoru?
Na utkání s Karlovými Vary rodiče přijeli, byli se podívat i v Ústí nad Labem. Jezdí se dívat často, to samé přítelkyně. Jak jsem byl zraněný, tak si mě moc neužili, takže teď se snaží využít každý víkend k tomu, aby mě co nejvíc viděli. Hokej jim chyběl, stejně jako mně.
