Druholigovému žďárskému A-týmu patří aktuálně ve skupině Východ třetí místo, s čímž je generální šéf klubu Martin Nečas velmi spokojený. Moc dobře totiž ví, že hráči bojují na ledě rozhodně víc pro radost než pro peníze, kterých dostávají opravdu jen minimum.
„Hrají jen za prémie, které dostanou za vítězství. Aby měli aspoň na svačinu,“ prozrazuje Nečas.
Takhle to mají hráči uvedeno i ve smlouvách?
U nás nikdo nemá smlouvu. Jsme v tomhle směru výjimkou. I v krajských přeborech už mají hráči pevně dané sazby plus prémie. U nás jsou jen prémie.
Proto už váš předchůdce Miloslav Šimon říkal, že A-tým hraje druhou ligu jen za zákusky?
A za chlebíčky. (usmívá se) Ještěže tady máme tak skvělou partu.
Podmínkou byl tatarák a pivo. Mistr světa Vampola pomáhá žďárským hokejistům |
Před týdnem jste ovšem musel sáhnout do klubové kasy ještě o trochu víc, protože Petr Vampola prý souhlasil s návratem do Žďáru jen za předpokladu, že bude tatarák a pivo...
(usmívá se) A taky jsme ho měli. Bylo to moc fajn. I Petrovi se to líbilo, zažil zase trochu jinou formu zápasu. Hrál s čistou hlavou. Není to vždycky jen o penězích, v kolektivním sportu je důležitá i parta. A když jsou všichni v pohodě, tak tomu odpovídají i výsledky. Čím větší tlak, tím to jde kolikrát hůř.
Už máte jasno, kdy by měl Vampola nastoupit znovu?
Příští týden ve středu 17. listopadu hrajeme doma s Hodonínem a za další týden pak máme derby s Velkým Meziříčím. Takže tyhle zápasy mi dávají smysl.
Hokejový útočník Petr Vampola oblékl po čtvrt století dres mateřského Žďáru. A hned s ním slavil výhru.
Pro fanoušky je jeho jméno v sestavě určitě velkým lákadlem...
Strašně si vážím toho, že se u nás návštěvnost pohybuje v podstatě na stejné hranici, jaká byla před covidem. Jinde totiž většinou lidí v hledišti ubývá.
Čím si tedy vysvětlujete, že ve Žďáru se v tomhle ohledu nic moc nezměnilo?
Podle mě je to dané tím, že se vrátila spousta kluků, kteří pochází právě odtud. A teď nemyslím jen Petra, ale třeba Martina Lojka a další. Partu, která se vytvořila kolem kapitána Martina Plevy. Vesměs jsou to naši odchovanci, včetně mladých kluků, kteří mají ve Žďáru a okolí své známé, rodiny.
Každopádně na první zápas Petra Vampoly byla návštěva v hledišti ještě o level vyšší. Přitom rozhodnutí, že bude hrát, padlo až v den utkání.
Ráno se byl sklouznout a v jednu jsme informaci o tom, že bude hrát, dávali na sociální sítě.
Čekal jste, že se bude zpráva o jeho návratu šířit tak rychle?
Je vidět, jak jsou dnes média mocná. Lidé si tu informaci okamžitě předávali mezi sebou.
Vampolu už jste do Žďáru dostal, kdo bude následovat teď? Co třeba další dva místní odchovanci a mistři světa z roku 2010 - Petr Koukal a Tomáš Rolinek?
(usmívá se) Všechno je v plánu. I když problém je ten, že Petr Koukal ještě pořád hraje extraligu, takže se asi nedá zatím počítat s tím, že by se zabýval námi z druhé ligy. A Tomáš má zase určitou funkci v Pardubicích, navíc řeší nějaký zdravotní problém. Nicméně i s ním bychom se chtěli pobavit. Byla by to pecka, kdyby se nám povedlo dostat sem všechny tři kluky.
Petr Koukal
Tomáš Rolinek (vpravo)
Mladí by se měli od koho učit.
Určitě. Je to paráda, když vidí někoho, kdo vyšel odtud ze Žďáru a v hokeji toho spoustu dokázal. Pro mladé je to neskutečná motivace.
Motivací pro ně aktuálně může být i osmadvacetiletý Jan Wasserbauer, který vede tabulku produktivity celé druholigové skupiny Východ. Nebojíte se trochu, že by vám ho mohl přetáhnout některý prvoligový klub?
Nebyl by problém vyřídit mu střídavé starty. Honza už za sebou nějakou kariéru má, hrál v Kometě, v Brodě, v Třebíči... Potvrzuje naši teorii, že když se tým správně věkově namíchá, je to super. A tady se to povedlo.
Pojďme se na chvilku věnovat výchově mládeže. V době, kdy kvůli covidu nemohli děti ani amatéři sportovat, jste vyjádřil obavu, že mladí zleniví a nebude se jim chtít po zrušení restrikcí zpátky do tréninku. Jak to konkrétně ve vašem klubu dopadlo?
Musím zaklepat na dřevo, že výborně. Ale pozor, není to tak všude. Z hokeje byla děcka navyklá na určité automatismy, měla trénink každý den, ale v jiných sportech či kroužcích, kde se scházeli dvakrát do týdne, byl úbytek drastický.
Teď se covidová situace v Česku opět zhoršuje...
Už jsme měli taky mladší žáky týden v karanténě. Nic nepodceňujeme, protože pak nás to může doběhnout.
Takže jste zvolili očkování?
Trenéři jsou u nás naočkovaní všichni, a co se týká hráčů, tak například v juniorce máme proočkováno 90 procent týmu. To pro mě bylo překvapení. Děti do 12 let se ale zatím neočkují, ty testujeme.
Konkrétně vy jste očkovaný, nebo se pravidelně testujete?
Beru to tak, že mám zodpovědnost vůči kolektivu a dětem, takže jsem očkovaný stejně jako naši trenéři.
Nečas chce být jako porsche. Vypráví o ruském parťákovi i golfu s celebritou |
A stejně jako váš syn Martin, který hraje v NHL v dresu Caroliny Hurricanes.
Přesně tak, v celé NHL nejsou naočkovaní jen čtyři hráči, z nichž dva už eliminovali, neproplácí jim mzdy, takže začínají o očkování taky uvažovat.
Když už jsme zmínil vašeho syna, jak zatím vnímá aktuální sezonu?
Dobrý, i když vždycky může být líp. Začátek asi nebyl podle jeho představ, ale tým vyhrával. A teď už to vypadá, že i Martin začíná pravidelně bodovat, tak snad to bude jen lepší a lepší.
Eso bez fotky: NHL poznává Vejmelku. Dobře, že dostal svobodu, vidí táta |
Nedávno dal gól dalšímu rodákovi z Vysočiny Karlu Vejmelkovi, který chytá za Arizonu.
Shodou okolností jsme čtyři dny předtím stáli proti sobě ve druhé lize já a Karlův táta, který trénuje Velké Meziříčí. A mluvili jsme pak i o tom, že může nastat situace, kdy se proti sobě postaví naši kluci. A za čtyři dny to byla skutečnost.
Konkrétně na nich je vidět, že i malý klub může vychovat skvělé hráče.
To ano, ale potřebuje k tomu profesionální trenéry. To je alfa a omega českého hokeje. Nejde to dělat tak, že vás trénuje někdo po práci.
Máte na ně dost peněz?
Rozhodně ne. Od svazu dostáváme 24 tisíc korun hrubého na jednoho trenéra na měsíc. Jenže trenéři z toho platí pět tisíc na zdravotním a sociálním pojištění. Zbyde jim zhruba 19 tisíc a s tím dneska těžko slušně vyžijete. Navíc jsou na stadionu od rána do večera. Sice máme i prostředky z grantu, ale ty jsou jen na dopravu, vybavení a na rozhodčí. My si trenéry nemůžeme napsat ani do uznatelných nákladů.
V některých městech to ale lze.
Ano, některá města mají speciální grant na mládež a pak další na trenéry. Třeba sousední Velké Meziříčí, které hraje stejnou soutěž jako my. Mají šest sportů, kde je nad 100 dětí, a ty si mezi sebou rozdělí milion. To by nám moc pomohlo. S dotací od svazu bych pak mohl zaplatit dva profesionální trenéry mládeže.
