„Já už jsem ji vlastně ukončil před dvěma lety, když jsem odešel z Třebíče. Druhou ligu jsem bral potom vlastně spíš jako rekreační hokej,“ prozradil rodák z Jihlavy a bývalý hráč extraligové Slavie Praha, Litvínova či Třince.
Do přípravy jste naskočil, odehrál i pár zápasů, ale po prvním kole jste ohlásil konec. Proč?
Pochopil jsem definitivně, že to takhle dál už nejde. Ve druhé lize jsou čím dál větší nároky, trénuje se každý den a já už byl z toho cestování unavený. Hlavním důvodem jsou ale moje děti, které jsem prakticky přes týden skoro neviděl.
Je tohle vaše rozhodnutí opravdu definitivní?
Ano, celou věc jsem si dobře promyslel. Nechtěl jsem poslouchat, že někdy na trénink přijedu, jindy ne. Nechtěl jsem být za černou ovci.
Na to jsem se chtěla zeptat, trenér Augustin Žák totiž právě tohle zmiňoval jako váš problém...
No jasně, tak to bylo, protože někdy jsem musel zůstat dýl v práci a trénink jsem jednoduše nestihl. A když jedete hodinu tam a pak zase hodinu zpátky, tak je to náročný. Kolikrát jsem se vrátil až v půl desáté večer a to už děti spaly.
Nebojíte se, že vám bude hokej po tolika letech aktivní hráčské kariéry chybět?
Zatím mi nechybí. Navíc já u něj zůstanu, protože starší syn Marián hraje v Jihlavě za mladší dorost a teď začíná s hokejem i nejmladší Samuel. A taky se chci věnovat dceři Natálce, která hraje tenis.
A co když se vám někdy přece jen zasteskne po aktivním hraní?
To nebude problém. Táta s bráchou dělají v Ledči nad Sázavou krajský přebor, takže můžu třeba tam. Nebo si zajdu s kamarády občas zahrát nějaký zápas v Jihlavě.
V Moravských Budějovicích jste byl kanonýrem týmu, vaše góly jim teď budou chybět...
Já myslím, že ne. Třeba Peter Pucher je perfektní hráč, který taky umí dávat góly. A pan Žák je dobrý trenér, takže to určitě zvládnou.
Rozešel jste se s vedením klubu v dobrém?
Určitě. Pan Stojánek (majitel Žihadel) je rozumný člověk. Vysvětlil jsem mu, o co jde, a vzal to v pohodě. Kluky budu sledovat dál, budu jim fandit a občas se na ně přijedu i podívat.
Vy jste rodákem z Jihlavy, ale v místní Dukle jste paradoxně působil jen v mládežnických kategoriích...
Jasně, protože když já hrál extraligu, tak v ní Dukla nebyla. A později už jsem byl vždycky někoho, kdo mě poslal do prvoligového týmu, s nímž spolupracoval. Takže třeba Třinec do Třebíče a podobně. Já tohle moc ovlivňovat nemohl.
Berete jako svůj největší úspěch titul juniorského mistra světa z roku 2001?
Asi ano. Když se na to podívám zpětně, byl to fakt velký úspěch.
